Новая Заря: СКАЗКА О ЦАРЕ САЛТАНЕ ( Nouvelle Étoile: TALE OF TSAR SALTAN)

Новая Заря – Nouvelle Étoile je rusko-francouzská parfémová a kosmetická značka založená roku 1864 tehdy renomovaným francouzským nosem Henrim Brokarem v Moskvě, která nějak zvládla přežít bolševika a prodává se dodnes.

Pohádka o caru Saltánovi je jedním z méně známých a dnes už nedostupných parfémů Zarji, ke kterému jsem náhodou přišel jak slepý k houslím na bleším trhu v Mnichově. Přes pečlivé hledání se mi nepodařilo zjistit přesný rok výroby, nicméně s pomocí mála dostupných informací, stavu flakónu a své intuice odhaduju, že Pohádka pochází někdy z počátku 80. let. (podle číslování na etiketě by to taky mohl být rok 1971, ale nechci uměle navyšovat vintážnost svého skvostu 🙂 )  Flakonek je jednoduchý vkusný skleněný odlitek se zábrusnou zátkou, jejíž hlavička je ručně zdobená výbrusem. Nic vyloženě subtilního, ale i tak ta stopa lidské ruky na parfému potěší. Pohádku jsem koupil neotevřenou, pečeť zátky posílená letitým nánosem prachu a nečistot mi dala pěkně zabrat, ale s pomocí lihobenzínu a trpělivosti jsem se k obsahu nakonec úspěšně dostal.
Pohádku o caru Saltánovi (literární dílo) napsal slavný Alexandr Puškin – vrstevníci se lehce otřesou vzpomínkou na povinné hodiny ruštiny ve škole. Příběh ve verších vypráví o dobrotivé carevně, která je i s malým synkem zapuzena intrikami svých závistivých sester od manžela Saltána. Ve vyhnanství daleko od domova se mladý carevič touží setkat se svým otcem, což se mu po překonání mnoha nástrah a těžkých úkolů nakonec podaří a ještě si u toho nabrnkne krásnou princeznu, zvonec, konec.
Parfém je starosvětské květinové chypre, které nezapře své dávné francouzské kořeny. Když si zátkou okázale ťupnu kapku parfému na kůži, hned naplní nos bohatou sladkou chypre paletou plnou květin na bělostně čistém pižmovém prostěradle. Spíš než  pohádkově na mě působí elegantně a vznešeně, něco takového si berou dámy k večerním šatům. Navzdory tomu však Pohádka postrádá obligátní těžkost parfémů plesové sezóny. Všechny aspekty vůně jsou, abych tak řekl, plnotučné, přesto se o ní nedá říct že je těžká, nebo dokonce dusivá.
Květinové srdce vůně se později sevře velice příjemnou nahořklostí (že by pravý větvičník?), působící až čajovým dojmem. Skoro bych řekl, že tady začne být Pohádka nositelná i muži. V téhle fázi bohužel taky začne pozvolný proces vadnutí, při němž sice až do konce vůně neztratí úroveň, ale o to víc je politováníhodný. Pohádka zkrátka nepřežije na kůži déle než tři – čtyři hodiny, zřejmě je to daň její věkovitosti a pravděpodobně i převážně přírodním složkám, ty moje kůže přímo hltá.

Jsem rád, že Pohádku mám, jednou za čas se s ní dokonce navoním i do práce (okolí je zvyklé a otrlé). Pro člověka, obdivujícího všechny ty staré Diory a Carony je to malý poklad, s jehož pomocí se občas porochní ve vymizelém kouzlu starého parfumérského umu.