• 3x SERGE LUTENS: Féminité du Bois, Chergui a Douce Amére

Při návštěvě v Douglasu v Praze jsem se musela mimo jiné na vlastní oka přesvědčit, že Serge Lutens tam skutečně v regále je (v Ostravě o něm jaksi ještě neslyšeli). Ale přišlo mi trochu líto, jak je umístěn. Za rohem v koutku, zhruba v úrovni pasu, což s tím, jak jsou to flakony strohé a spíše nenápadné, asi mnoho zákazníků nepřiláká. A to si Serge Lutens nezaslouží. Nesdílím totiž tak docela Romanin pohled na Serge Lutense a myslím, že přesto, že je jeho tvorba již běžně dostupná, přece jen nabízí mnohem víc, než dnešní běžný mainstream.
Dnes mi přišel mail s oznámením, že Douglas spustil svůj eshop, tak jsem mimo jiné koukla, zda tam figuruje i Lutens. Figuruje, ale s tou cenou asi trochu upadli. To by mi museli za nákup nabídnout víc, než miniaturku Guilty, která stejně už bude nejspíš vyprodaná.
To jsou asi v kostce důvody, proč jsem se rozhodla sem dát recenze svých tří oblíbených vůní od Lutense i když už byly dříve publikovány na parfumanii. Od Romany byste se jich totiž nejspíš nedočkali.

Féminité du Bois

Původní Féminité du Bois vytvořili Pierre Bourdon a Christopher Sheldrake pod značkou Shiseido v roce 1992. Po odchodu Serge Lutense od Shiseida byla převedena pod jeho značku a pak i reformulována v souvislosti s ustanoveními IFRA.
Vůně má představovat mužskou stránku ženskosti. V tom byla (ta původní) ve své době revoluční, protože je postavená hlavně na cedru, konkrétně cedru z Atlasu a to byla složka, do té doby, dominantní výhradně v pánských vůních.
Z mého prvního setkání s touto vůní vznikla poznámka „Proboha, to je divný, je to jako čerstvě natřená fošna, do které se někdo trefil shnilou broskví!”
To jsem ale byla neuctivá a hloupá, že? Musím se tvůrcům pokorně omluvit: jakápak fošna, když je to samozřejmě prkénko z ušlechtilého dřeva modrého atlaského cedru! A ta fermež byla určitě drahá a ta broskev vůbec není shnilá! Je krásně šťavnatá a zralá … no, maximálně sem tam nějaký ten hnědý flíček…
Ne, vážně. Nevím, jestli tomu chtěla dnešní teplota, tlak, rosný bod,… nebo jsem prozřela. Ale dnes jsem v ní našla čokoládu!
Takže to zkusím znovu: Rozpusťte vysokoprocentní hořkou čokoládu, nastrouhejte do ní pár tužek, přihoďte broskve a švestky, ty spadané, zpod stromu. A vanilkový lusk (nerozkrojený). Zahřejte. Protřepat, nemíchat! Podávat za tepla.
Přivoním zblízka – tužky, oddálím nos – ovoce v čokoládě…a tak dokola až do vychladnutí dezertu, kdy zůstane sladce dřevitý, pižmový opar těsně nad kůží…
Ach jo, ani na druhý pokus to není úplně ono.
Nějak se mi nedaří tuto vůni uchopit. Možná to ani nejde, možná je neuchopitelná, jako je neuchopitelná ženskost, jako je neuchopitelná ta mužská, temná stránka ženy… a právě proto je tak krásná.
Feminité du Bois se drží spíše kolem těla, ale tvoří takové obláčky, jakoby výdechy, které registruji i v létě celý den. Vlastně je v létě obzvlášť krásná.
 

Chergui

Chergui (nebo taky Sharqi) znamená v arabštině “pocházející z východu“. Je to název pro suchý a prašný vítr přicházející ze saharské pouště, vanoucí na většině území Maroka. Je horký v létě a studený v zimě.
A vůně? Odpovídá názvu?
Ať se propadnu, jestli v Chergui není absint. První přičichnutí je jako úder. Svíravá hořkost pelyňku, čichový vjem se projeví i v ústech, až se stáhne patro. Svíravost naštěstí po chvíli uhladí tabákové listy se svými až koženými akcenty, pomohou jim kadidlo a dřeva. A začíná to doutnat, hřát, hořet… pořád tam ale není ani stopa sladkosti. Tohle je vůně pro chlapa, co je opravdu chlapem, říkám si. Co já s ní?
A nebo… přece jen? Hořící dřeva, byliny a bobule vypouští mízu a šťávy, vře to a bublá jako v kotlíku šíleného alchymisty, pelyněk to nechce jen tak bez boje vzdát. Nemá šanci. Hmota houstne, sládne, rozpíná a táhne se jako med, jsou to ale ohořelá dřeva s tabákovými listy a ambra, kdo tady nakonec určuje pravidla až do konce …nad pouští se stmívá a vítr se utišuje. Je čas usednout k ohni a vypít silný hořkosladký čaj, černý jako noc sama.
je to “oheň rozdmýchaný větrem, poušť v plamenech…“*, je to esence nocí v arabské poušti, je to pouštní růže, je to láska v poušti? Je to Sharqi.
Siláží devastuje okolí, výdrž i v létě celodenní.
 * citace ze stránek SL

Douce Amére

Douce Amére … hořký a sladký. Dvě slova vystihující život sám. A vměstnat celý život do flakonu? Těžký úkol pro parfuméra, pokud …
… pokud se na to ovšem nevykašle!
Hlavně nebuďme patetičtí a nepodsouvejme vůni něco, co tam není. A taky nesrovnávejme s Chergui, i když se to nabízí, protože v tomhle srovnání Douce Amére neobstojí.
Na mne vůně působí prázdninově. Já mám prázdniny a chci nekomplikovaně vonět… a monsieur Sheldrake si taky udělal prázdniny, oddechovku, něco easy. Má to být hořký a sladký? No tak co se s tím budem mazat: vrazíme tam pelyněk, vrazíme tam vanilku, podepřem to kořením, zasypeme kytkama. Výsledek? Jo, dobrý! A teď jdem k vodě/na zahrádku na pivko.
Ale pozor! Tím Douce Amére vůbec neodepisuji, naopak. V jednoduchosti je krása a prázdninová oddechovka ala Sheldrake je ještě pořád mistrovské dílo, které mu jiní můžou jen závidět. Všeho je akorát, nic nevyčnívá a nedrhne, je saténově hladká. Vůně se i vyvíjí – postupně, jak pelyněk (zde velmi krotký) ztrácí na síle a ke slovu se dostává kořeněná vanilka, přechází vůně od více hořké a chladnější k více sladké a hřejivější s mléčnými tóny… hmm, možná tohle vytvořit zase až tak easy nebylo?
Výdrž a siláž Douce Amére odpovídají oddechové vůni: drží se v osobním prostoru, výdrž dobrá – v parném létě 6 hodin a pořád vnímám závany.
Douce Amére byla zařazena do exkluzívní řady a neexportuje se už v klasických hranatých flakonech. Prodává se pouze ve zvoncích v butiku a na oficiálním eshopu.