• CAMPOS DE IBIZA: Mandarina, mandarinkový maniak, milníky niche parfumerie a slevový kód

Mám takovou stravovací úchylku: nejím ovoce, s výjimkou ledna a února. Jako se smradi těší na stromeček, já celý rok čekám, až skončí Vánoce a objeví se mandarinky v županu: ty vypasené, sladké, voňavé a šťavnaté, pikantní jako pařížské paničky, v načechraném koupacím plášti, který je jim o číslo větší a je samosvlíkací. To pak ignoruju limity. Letošní rekord je bednička 2,3 kilo za pracovní směnu (ne, kecám, jednu jsem dala Tomášovi a jednu Vendy). A to sezóna teprve začala. V polovině února pak najednou županové mandarinky zmizí a mně nezbylo, než si najít vůni, která mi pomůže překlenout deset měsíců abstinence.

• Okouzlená rodinka

Campos de Ibiza is it! Rodiná značka je stará asi jako já, sympatické; s hezkým příběhem. Francouzská rodinka podlehla okouzlení z Ibizy, odstěhovala se tam a svoje uhranutí zdejší přírodou zkapalnila v šesti vůních: Mandarina, Hiho, Cedro, Jazmin, Agua de Rosas, Flor de Almendra (skvělé, dokážu si představit zkapalněné okouzlení Jižní Moravou). Ingredience jsou údajně přírodní a pocházejíí z ručního sběru na ostrově, což mne ale naplňuje pochybami, protože ani cena, ani kvalita vůní to nepotvrzuje. Nicméně Mandarina je postavená na přírodním levandulovém linaloolu což je obvyklá (levná) složka bio-parfémů. Přestože najdete většinou datum vzniku vůní 2006, není to pravda – mandarinka byla první, vznikla v sedmdesátých letech, ostatní krátce na to. (Tady můžete přeskočit dolů na *Milník….).

• Jednoduše mandarinkovník

Mandarina je úplně jednoduchá a prostá: začátek je výrazně prlivá vůně šťavnaté mandarinkové kůry. Řezavosti, až dusivé, se určitě účastní nějaké bylinky – ve složení je uvedeno geranium a šalvěj. Určitě ano, tyhle dvě rostliny poskytují silice s názvy: geraniol, citronelool, eucalyptol, nerol… Povědomé, že? No jasně, nejběžnější složky v bio parfumerii. Spolu s levandulovým linaoolem je najdete v každé svěže vonící přírodní kosmetice. Tady ale nemají roli samostatné složky, aspoň ne v první fází – zde jsou pouze zvýrazňovače zelenosti a pikantnosti mandarinkové kůry a listů. Moc pěkná fáze. Svěží.
Po pár desítkách minut nastoupí fáze pomerančového květu: vzdušně sladká vůně bílých květů, přesně na rozhraní květu pomeranče a jasmínu. Slabě indolická, jak se sluší a patří na přírodní silici, odhaduju, že půjde o jasmone. Je to vlastně taková retrospektiva od plodu zpět ke květu. Tato část života vlastně je trošku překvapivá, ale souznění květů, kůry a listí je věrohodné a těší smysly dojmem rozkvetlého mandarinkovníku. Snad ještě pěknější fáze. Veselá.
A poslední fáze, bohužel valmi rychle nastupující, je doznívání všech těch přírodních složek, které jsem jmenovala. Asi po hodině a půl nastoupí příjemná, ale úplně generická, vůně přírodní kolínské. Mandarinkovník by v ní nikdo nenašel. Nudná.
Lehká vůně je poměrně výrazná první hodinu, jak charakteristikou vůně, tak i projekcí do prostoru. Ale pak je po ní. Jestli něco splňuje definici „polévačky„, tak tohle. Ale být polévačkou není na škodu: ne každý den mám náladu na těžký pomerančový květ, který si umím najít, když chci. Občas své kolegy potěším odlehčovacím dnem. A při té ceně…navíc mne konkrétně u této vůně baví ta proměna slupky v květ, takže se přestříknu ráda. A taky mne hodně baví flakon z těžkého skla s roztomilým střapečkem a krásnou etiketou – člověk by ani neřekl, že uvnitř najde tak jednoduchou kolínskou. Rozhodně Mandarinu doporučuju.

• *Milník niche parfumerie

Rok šestý nového tisíciletí je jiným milníkem, a nejen pro Campos: v těchto letech se na trhu začaly prosazovat niche, indie a art vůně díky nástupu e-shopů. Parfumerní řetezce, které tehdy ovládaly trh, odmítaly zalistovat do prodeje malé, drahé a nevýznamné značky, které nebyly schopné podpořit svoje produkty masívní reklamou. Sortiment, který je náročný na prodej a má vysoké požadavky na personál i zákazníka: dokázal by normální zákazník stát v Sephoře patnáct minut u regálu u jediné značky? Určitě ne. Ani to není žádoucí, tak dlouho blokovat personál, efektivita prodeje je rozhodující faktor. Navíc důkladné školení znamená ztrátu času, že prodavačky nepracují a taky, když jsou moc vyškolené, tak si připadají nepostradatelné a pak si moc dovolují s platem a podmínkami. A navíc stejně jedna za druhou odpadají na mateřská, fluktuace je ohromná, kdo by to školil pořád dokola – náklady, čas…

Btw: můj osobní dojem z personálu v parfumerních sítích. Připadají vám ty dámy orientované na parfumerii, tedy znát základy, historii, nové i staré značky, slavné parfuméry, orientovat se v základních složkách; anebo spíš jako ženy, které jejichž životní program je být krásně upravená, ukázat se tak co nejvyššímu počtu lidí a jediná značka, která je zajímá, je to nejdražší na regále (pro ni) a to, z čeho má momentálně nejvyšší provizi (pro zákazníka, je úplně jedno, co požaduje)? Mně to druhé. To nemá nic společného s jejich ochotou a tréninkem orientace na zákazníka, to už dnes personál v parfumeriích zvládá dobře. Popisuju můj vlastní osobnostní dojem z nich.

Malé, privátní parfumerie-drogerie, kde často prodávají majitelé a jejich přátelé, školí se sami ve volném čase s opravdovým zájmem, nez povinnosti a do práce chodí proto, aby urželi rodinný byznys, ne překlenuli chudá leta mezi maturitou-ženichem-mateřskou-důchodem. Svoje obchody otevřeli proto, že je parfumerie zajímá a milují ji a rozumí tomu. Ty by byly schopné tento segment trhu obsloužit, ale jsou závislé na prodeji „běžného zboží“ – nůžtiček, pudříků, stínů, rtěnek, odlakovačů, laků na nehty, pomád na rty… a samozřejmě zákazník, masírovaný reklamou, si přeje tady najít taky ten parfumerní mainstream. Což by bylo v pořádku, pořád by vedle sebe mohl existovat Tauer na požádání a Bieber na uživení, pokud by privátní parfumerky dokázaly konkurovat cenou drogistickým sítím. A to nedokážou: superúspěšná a oblíbená Essence a privátní značky (např. Balea) v drogistických řetezcích zatloukla hřebík do rakve soukromníkům.
Najednou neměl kdo prodávat cokoliv, co nemělo reklamu. Jenže: na začátku tisíciletí lidi začali hodně cestovat, vozit si suvenýry, i lokální vůně, a poptávka vzrostla. Zájemci se dotazovali u výrobců a najednou se ukázal obrovský potenciál internetového prodeje. Pro některé značky to znamenalo absolutní devalvaci hodnot – pokud něco podpořilo falšování prémiových značek, tak snadnost objednání po internetu. Vuittonka osobně koupená na Champs Elysées po vystání hodinové fronty má jistě jinou emocionální hodnotu, než odkliknutá na netu a za týden vyzvednutá po vystání hodinové řady na poště na Pražského povstání. Pardon.
Nicméně pro značky, které kamennou distribuci neměly, se najednou objevil nový vesmír. A niche parfumerie to pochopila a vrhla se na něj. Dokonce s takovou vervou, že na přelomu desetiletí vytvořila zcela nový potenciál i pro kamenné prodejny a najednou se všude v Evropě objevily nevídané niche shopy se skvělým personálem a skvělými, zkušenými zákazníky. Dokonce tak skvělými, že se toho zalekly i parfumerní sítě a pár niche značek rychle do prodeje zařadily (chudák Lutens, tuhle komerční masírku tak subtilní značka nemohla ustát – koho dnes zajímá nějaký pitomý tmavý krcálek v Královském paláci, kde se ani nedá vyfotit selfíčko, a to ani IPhonem? Hoďte mi jednoho toho hranatého Luťáka do vozíku, skočím si s tím k samoobslužné pokladně!).

• Niche subkultura

Pět let po začátku tisíciletí zahájily niche značky masívní ofenzívu. Poslat vzorky (i bez poštovného) najednou přestalo být problém. Nějaká marketingová přidaná hodnota u každého produktu je; tolik, aby ji šlo dát Velké Parfumerii a do reklamy třeba ne, ale na pěknou grafiku (která nemusí být komerční a můžou ji dělat takoví semi-amatéři, jako jsou sami niche parfumerníci), vytvoření e-shopu, webu a FB prezentace a rozlití vzorků to stačilo. A najednou se dal niche trh do pohybu. Úplně jinou, mainstreamem neočekávanou cestou, zkratkou. Zákazníky to hodně bavilo a baví, parfuméři a majitelé malých značek se s nimi rádi vykecávají na internetu, posílají vzorečky a osobní vzkazy, jezdí na setkání, prezentace a výstavy… Vznikla parfémová subkultura, těžko porazitelná konvenční parfumerií. Vlastně to, že se ve Fannu prodává Ys Uzac je spíš jen taková legrace: asi jako kdyby se u Bati na regále najednou objevily Labutěnky. . Buď  toho Micottiho, pana Ys Uzaca, prostě znáte a koupíte si to kvůli němu, anebo si jako běžná zákaznice klepete na čelo nad cenou, za kterou můžete mít dva luxusní Chanely anebo dokonce tři skvělé Lankómy!
U niche to vypadalo třeba takhle: Campos de Ibiza v roce 2006 přebalil celou kolekci do hodně povedených flakonů, sjednotil etikety a obaly, přidal řadu toilletries a svíček. Spustili krásné webové stránky s e-shopem a rozjeli prodej se slušným poštovným do celého světa. Díky oblibě se časem dokázali dostat také do kamenné prodejní sítě – např. frankfurtský Koberger. Trochu překvapivé je, že je najdete často mezi holícími produkty, ne v parfumerii. Zřejmě kvůli přírodní lehkosti a kolínskému charakteru vůní.

• Ceny Campos de Ibiza a slevový kód

Kdo dočetl až sem, tak dostane za odměnu konečně slevový kód. Cena kterékoliv 50ml EdT na stránkách Campos de Ibiza je 39€, stovka za 55€. To tak nějak odpovídá výkonu, který dostanete. Poštovné do ČR je 12€ a když uplatníte kód: cdibiza, dostanete 10% slevu i z poštovného (slušné chování). Takže po slevě máte padesátku s poštou za  45,90 a stovku za 60,30. Samozřejmě v rámci EUnie, čili bez dalších poplatků. Tomu žadný mandarikový maniak neodolá.

 
 
 
Key words: niche perfumery, mandarino, profumeria di nicchia, il profumo di nicchia, Sephora, profumeria, profumi, profumo, di nicchia, indie, arte profumo,  il profumo di mandarini, tangerine, niche perfumery, niche perfume, Essence, cosmetics, Balea, perfumery, fragrances, perfume, niche, indie, art scent, the perfume with the scent of mandarin, мандарин, ниша парфюмерии, духов нишу,  парфюмерия, ароматы, духи, ниши, инди, искусство аромат, духи с ароматом мандарина, mandarina, nicho de perfumería, perfumes nicho, perfumería, fragancias, perfumes, nicho, indie, aroma arte, el perfume con el aroma de mandarina