• SCENT OF DEPARTURE, intimní suvenýry Geralda Ghislaina

Vždycky jsem toužila mít některou z těch krásných vůní mezinárodních letišť, Scent of departure. Krásných flakonů, abych to upřesnila, protože tahle kolekce je tak málo dostupná, že je v podstatě nevyzkoušitelná, takže jsem je neznala. Ale lákalo mne mít na poličce vůni Paříže, Istanbulu nebo Milána. Jen tak, naslepo. Suvenýrky.

Poprvé mne Scent of Departures zaujaly díky parfumérovi. Majestátní zjev Geralda Ghislaina (majitel a parfumér značky Histoires de Parfums) a jeho brýle, které jsem nikdy nikde jinde neviděla a podle mne jsou z ohýbaného bambusu, klů šavlozubého tygra a lidských kostí, mne na Esxenci 2011 přitáhly k jeho stolečku a tam mimo jeho vlajkové lodi, Histoires de Parfums, stálo v koutečku prvních šest flakonů letištní kolekce.

Ale na výstavě nic nevyzkoušíte, takže jsem si na ně vzpomněla, až hýřivý průkopník Ghislain o rok později představil cupcakovou značku ALICE & PETER, čímž se myslí Alice in Wonderland and Peter Pan.

Všechny tři jeho značky mají vlastně stejnou motivaci: Histoires de Parfums byla první, v té se vyrazila jeho představivost vůně míst, kde se pohybovaly historické osobnosti. Letiště pak vznikly jako otisky měst, kde se Gérald, vyrůstající mezi Francií a Marokem a cestující po světě, rád vracel. Prý ho to napadlo, když pořád sledoval kufry na pásu… No a kapkejky jsou svačinka, co si se svojí partnerkou, která mu pomáhá i v parfumerii, kupovali na cestu z Ameriky.
Gérald se věnuje dnes především Histoires. Cupcakes už jsou asi v propadlišti dějin a to samé jsem si myslela o Scent of Departures. Když se ale před rokem objevily v českých e-shopech za pětistovku, zbystřila jsem – konečně si splním sen a doplním jednu destnaci na polici. Jenže než jsem se rozhodla odkud poletím, byly fuč… Koupila bych si ji i v obchodě, stojí 40€, ale prostě nejsou, nikde v Evropě na ně nenarazíte. Teda ano, o jenom místě vím – v milánském Excelsioru kdysi měli asi pět kusů a bez testerů.
Takže moje několikaleté trápení bylo zase nazpátek, dokud se nestalo něco se zemskou osou a testery šesti Scents of Departure se neobjevily opět v českých e-shopech, ale tentokrát za neuvěřitelných 130 korun. Jako naholej pupek…takže jsem se nerozmýšlela a koupila jsem si rovnou všech šest.

Neočekávala jsem žádnou velkou parfumerii, ale jsem strašně překvapená jejich rozdílnou kvalitou. Dá se mezi nimi vybrat slušná, jednoduchá a lehká toaletka a naopak u některých si říkám, proč jsou vlastně na světě…tady je máte.

BERLIN: zelený uprchlík. Já vůbec nevím, kde se v Geraldovi vzal tehle dojem z Berlína. To je přece strašně intenzívní město, plné zmoklého železobetonu a skla, zahulených barů, dekadentní muziky a ponurých parků se starými listnáči a zdivočelým křovím. Já Berlín celkem znám a vidím ho takto, v čemž se zásadně rozcházíme. Geraldův Berlín je trávově-mýdlová voda s citronem a malým lístečkem černého rybízu, ze které po hodine zůstane jen ten lísteček. Znám i berlínské letiště, a tady to taky voní jinak. Tak kde je tohle místo? Kdyby se vůně jmenovala COLOGNE, řeknu jo, tohle je Kolín! Každopádně vůně: pro milovníky zelených kolínských ano, ale vlastně proč? Ničím nevybočuje, není zajímavá, ani výjimečně lahodná… Leda že by manželovi zrovna došla voda po holení. Jestli rádi voníte nápadně, tak na ni hned zapomeňte. Má přesně ten neobtěžující charakter kolínské, nejde do prostoru, nedělá žádný ocas a nevydrží. Je taková vo ničem.

FRANKFURT: voda s ledem a citronem a pikolitr šedého pižma.That´s all, přátelé. Tato vůně nejen že nikomu nemůže vadit. Tu ani nikdo neucítí. Jestli máte kámošku nebo kolegyni, které vadí všechny vaše parfémy včetně Green Tea (ano, jsou takové mezi námi), tak jí Frankfurt kupte. Tomu, kdo se normálně voní, bude tahle slaboulinká citronová vodička k smíchu.

TOKYO: krásnější sestra Sunflower od Arden (potvrdila jsem si to i s kamarádkou, která ji nosila). Ze začátku moc pěkná sladká pivoňka s citronem, frésií a s pižmem. Stejně, jako Sunflower, je to udělané nasucho, ne našťavnato, trochu jako opalovací olej. V téhle poloze vydrží poměrně dlouho, Tokyo je asi největší držák z celé šestice. Ke konci se pak ale zvrhne k tomu syntetickémi mořskému leknínu, kterého Ghérald pro tuhle kolekci evidentně nakoupil cisternu a to je pro mne bohužel. Ale touhle jedinou jsem se navoněla už třikrát (narozdíl od Sunflowers, které jsem se zbavila kvůli přílišné hořkosti) a doporučuji ji milovnicím lehkých jarních květinových svěženek, mes dames!

LONDON: obrácení Máří Magdaleny. Docela pěkný cedr s meruňkami, ale je v tom nějaký strašně rušivý svíravý tón, jako do čokoládova zapařené pačuli; časem začne vodnatět, prodere se nahoru zase ten leknín, mořský a lehce slaný, který je skoro totožný, jako v modrém flakonu Davidoff, na konci pak už taková lehká leknínová mlha. Výdrž tak 2-3 hodiny (jakože málo) Nevím, komu bych to mohla doporučit, milovnící dřevitých vůní nepoberou ten konec a ten, komu se líbí lehké, ozonické, mořské vůně těžko rozchodí drsné nasládlé pačuli s dřevem na začátku. Pro mne je to zajímavé jen z důvodu té obrátky o 180° v polovině života.

NEW YORK: Moje jednička tohoto výběru. Říkali, že tahle vůně bude o BIG APPLE, velkém jabku. A ona je spíš o ŘÁDNÉM, UŠMUDLANÉM JASMÍNU, takovém tom klasickém, jak je znám ze starých vůní. Dominantní složky jsou dvě, jasmín a poněkud generické svěží ovoce, kdybych nevěděla, že má jít o jablko, řekla bych že jsou to meruňky. Ten indolický jasmín na sebe strhává veškerou pozornost, přestože kyselé ovoce mu ale pěkně sekunduje, je to vyvážená kombinace, docela dlouho vydrží, má i slušnou projekci, no prostě fajn dospělá toaletní voda. Škoda,že se na konci zvrhne do (zase) toho prokletého leknínu. ALE POZOR: zdejší jasmín je fakt INDOLICKÝ. Musím poprosit Mirku, aby napsala článek do rubriky CO TO JE?, ale ve zkratce: indoly jsou chemikálie, nacházející se v hnijícím biohmotě, v potu a ve výkalech. Když se jasmín získával (v parfémovém pravěku) opravdu z jasmínových květů, byly tyhle látky přirozenou součástí. Jean-Claude Ellena vymyslel extrémně náročný způsob, jak se jich zbavit (rozloží levanduli na 70 složek, vybere 5 nelibých a zase to poskládá dohromady), ale moderní parfumerie používá už téměř výhradně syntetiku. A ta se logicky vyrábí už rovnou v té hezké, vyčištěné formě. Takže kdo chce do kompozice jasmín po staru, indolický, musí si tam hnilobu přidat. A musí to dělat mistr, aby to nepřepísk. Tady to vyšlo, ale ne každému to v dnešní úzkostlivě sterilní době může být příjemné. Já tento způsob jasmínu (na rozdíl od sladkého) miluju a druhá vůně, ve které je úplně ten samý, je VJOLA/Nishane, moje signature – které je, mimochodem, New York v siláži dost podobný. Pro koho je Vjola nenositelná, ten nerozchodí ani New York. Zase na druhou stranu, jestli vám není líto těch 130 korun na to, abyste pořádnýho indola zkusily, běžte do ní!

BALI: Opalovací krém SPF 1. Zezačátku trochu meruňkového osmathu s generickými bílými kytičkami, celkem výrazné, ale vydrží asi pět minut, pak fádní tropické květiny, obvyklé v opalovach krémech: frangipani a žvýkačková tuberóza. Fádní syntetická sladkost kokosové žvýkačky, slabá a vydrží pár desítek minut a přejde do kaučuku. Já se s ní absolutně nepotkávám, přestože mám hodně ráda Bronze Goddess, se kterou patří do stejné skupiny. Jenže Bohyně má něco navíc, aby se vymanila z kategorie pouhého oplavacího mlíka. Bali je jen takový větříček okolo slunečníku. Je tak průměrná, že ji nemůžu ani zavrhnout. Takže: pokud máte rádi jemné sladké kytičky s nádechem letních koktejlů s kokosovým mlíkem a paraplíčkem, a nevadí vám, že budete vonět jen v intimní zóně, zkuste ji. Kdyžtak ji vystříkáte do osušek a podprsenek.

Celkově kvalita šestice odpovídá tomu, když si koupíte 50 ml vůně za 1.000 korun. Nic víc nedostanete, u některých spíš míň. Řekla bych, že kompozice i kvalta složek odpovídá době vzniku, 2010, kdy se syntetika začala urputně drát do flakonů. Za těch 7 let se syntetická parfumerie posunula úplně jinam, to, co má napodovat přírodu, je vymakanější a  věrnější. Druhý směr, kdy se chemikálie tváří pravdivě jako chemikálie a už se k nim parfuméři ani nesnaží dohledat alikvoty mezi přírodními složkami, aby sepsali atraktivní složení, a klidně napíšou “pyramida: ambroxan, calone, Iso E super”, přináší zase fantazijní vůně, které si neztotožníte s ničím obvyklým. SoD není ani jedno.
Doporučit můžu dvě, ale zázraky a překvapení nečekejte. Možná jako dárek nenáročným kámoškám, nebo na ozdobu koupelny, protože ty flakony, které na fotkách vypadají hrozně, jsou ve skutečnosti supiš, fakt pěkné a originální, propracované potisky i flakonek a masívní víčko. A kdybych si je mohla koupit někde na letišti a měla je emocionálně spojené s oblíbeným místem, určitě by mne zaujaly víc (i když pořád lepší než plyšový Big Ben nebo plastová gondola Made in China). Takhle je to pro mne jen prstem po mapě.