• Esxence 2017: S odstupem z Milána – APFO, Castle Forbes, Hayari, Nishane
Nebojte se, po tomhle už o Esxenci 2017 ani neceknu. Jen tu chci probrat parfémy, které mě zaujaly natolik, abych jim věnoval čas a pozornost. Posuďte sami, zda to stálo za to. Recenze: APFO, Castle Forbes, Hayari, Nishane.
Eau de Virginie od Au Pays de la Fleur d’Orange
Eau de Virginie od Au Pays de la Fleur d’Oranger vystupuje z řady už tím, že ač je sestavena skoro výhradně z florálních složek, působí zpočátku podivně (což je v oblasti vůní můj velmi oblíbený přívlastek) ne-rostlinně. Jako by byla vůní něčeho existujícího, byť nedefinovaného. Třeba parfemace nějakého ultra-drahého omlazovacího séra pro pár vyvolených, nebo taky libý pach nadpřirozené bytosti, žijící uprostřed lesů.
Složení neroli vůbec nezmiňuje, přesto jsou spolu s tuberózou (ta se vybarví později) jedinými ingrediencemi, jež jsem s to identifikovat. Celek je zaoblený a kompaktní, příjemně sladký s prachovým podtónem a skoro neznatelným dojmem něčeho živočišného. Zároveň vydává Virginie odlesk čistoty – mám za to, že je to díky všem těm použitým květinám a obdivuji, jak se stájovému nosovi J.-C. Gigodotovi zdařilo přesáhnout obraz „květinovky“ a stvořit něco inovativního. Škoda, že ta popsaná výjimečnost má vyměřen omezený čas a příliš brzy vyprchá. Eau de Virginie mohla být solitérem, stojícím stranou všech bělokvětých parfémů, které jsem doposud okusil, jenže takhle se to dá říct pouze o první půlhodině.
1445 od CASTLE FORBES
Jélené, logo máš zélené …
Značka Castle Forbes připoutala mou pozornost hned jak jsem uviděl jejich stánek. Skotské niche! Hrad Forbesů je skutečný, nachází se ve skotském kraji Aberdeenshire a rodině patří od 15. století. V 90. letech se zámecká paní rozhodla využít své záliby ve parfémech a proměnila hradní mlékárnu v manufakturu. Castle Forbes vyrábí kromě vůní ještě kosmetiku k holení, je tak jasné, že jde o pánskou záležitost. Jak už jsem se v předchozím Esxence – článku zmínil, přivezl jsem si vzorek 1445. Klasický pánský fougère buket sice vůbec není inovativní, ale zato je krásný. Vůně je silná, ale trvanlivost moudře udrželi na středních hodnotách, aby nezačala nositele, nebo okolí svou intenzitou obtěžovat. Úcta k tradici a použití vysoce kvalitních surovin zajišťuje, že se 1445ka s přehledem vyrovná i velikánům jako je Azzaro pour Homme. Kdybyste náhodou ve Skotsku měli cestu kolem a ráčili být romantické letory, na Castle Forbes si můžete za poplatek vychutnat rybaření v řece Don nebo se nechat ekologicky pohřbít na rozložitém lesním krchově s kamenným artefaktem z mladší doby kamenné.
New Oud od HaYARI
Jedna docela zajímavá perlička mě čekala zastrčená u Hayari. New Oud je nevídaná kombinace oudu a bílých květin. 
Ačkoliv jako celek vykazuje jisté chybky (finální fáze se nevyrovná té úvodní), samotný nápad a jeho provedení jsou působivé. Až se divím, že to nezkouší i jiní. Na druhou stranu, móda oudu je pryč. Ale zpátky k New Oud – Cecile Zarokian, jeho autorka, vzala bílé květy, které vycizelovala, umístila je na obláček čistého pižma a dokonce zbavila indolů. To je trochu legrační, vezmeme-li v úvahu, že tuhle bílou ikebanu pak vrhla do louže temného animálního oudu – byť i ten bezpochyby prošel zkrášlovací kúrou. Než se agarwood vytratí, funguje toto kombo perfektně, kontrast je zajímavý a neotřelý. S oudem pak zmizí i tyto superlativy a zbude generická, byť solidní tuberózovka.
Hacivat od NISHANE
To nejlepší nakonec. Hacivat, jedna ze tří letošních novinek tureckých Nishane, byla tou, jenž přilákala můj zájem. Přestože původně se mi nelíbila. Vůbec poprvé jsem totiž u Nishane zaznamenal použití jinak-než-přírodně-vonících aromachemikálií takovým způsobem, že jsou zřetelně rozeznatelné už ve špici, hned jak k vůni přiblížíte nos. No a jásavě trčící tón, který by se dal připodobnit k amalgámu z kovu, vanilky a citrusů, mě odrazoval. Jenže pak jsem si uvědomil dvě věci. Jednak se zdá, že ta věc s okatým vypíchnutím nějaké umělotiny je zřejmě právě probíhajícím trendem mezi niche výrobci. S tím konceptem jsem se totiž nesetkal jen u Nishane, podobnou zkušenost jsem měl v Miláně vícekrát. A za druhé, ten úvod Hacivatu je součástí hry a vůbec nereprezentuje to, čím parfém ve skutečnosti je.
Asi se hodí vědět, že Hacivat je jednou ze dvou bláznivých postav tradičního tureckého stínového divadla (druhou je Karagoz), které si díky své praštěnosti můžou dovolit být prostořeké a klidně okomentovat i nějaké politicky nekorektní téma. Tudíž navzdory tomu, co o sobě Hacivat přidrzle zavřeštěl během našeho seznámení, se ukázala jeho skutečná tvář až později. S hanbou přiznávám, že jen díky tomu, že mi Murat vůni bez okolků fláknul na ruku. Že teprve uvidím.
Takže se poučte z mých chyb a dejte na mě: jakmile se vám stane, že při ochutnávání novinky některého z vašich oblíbených tvůrců zkřivíte obličej „Co to je za stromeček do auta??“, raději se uklidněte, zkuste uvěřit renomé jména, jenž respektujete a dejte tomu čas a kůži.
Když jsem to udělal já, zjistil jsem, že z analytického pohledu se na mně Hacivat nijak markantně nezměnil, stále bych klikal na ty samé ikony složek. Ale jeho výraz proměnou prošel. Ta kovovost změkla a přešla do neviditelných drátků, přidržujících a rozprostírajících vůni do okolí; normálně sillage-holder. Vanilka s citrusem se zas ukázali být lahodnou zmrzlinou, tak akorát osvěžující i uspokojivě proslazující. Dáte si ještě dvě porce, protože je skvělá a nedá se jí přejíst. Ale ani to nevystihne Hacivat uspokojivým způsobem. Své pravé kouzlo tenhle parfém ukáže lidem, které míjíte. Jemný závan, který si u vás nasají nosem sice tu zmrzku připomenout může, ale hlavně pohladí létem a laskavostí, zazní cinknutí svěžesti, všechno je to takové důvěrně známé a uspokojivé, až je to nutí se usmát. Ano, Úsměv – tak bych si tenhle šperk pojmenoval já. Turecky Gülücük. Zkuste ho.
