• OOOPO 2. BIO hliník v antiperspirantech, prospěšnost pleťových olejů, vliv teploty těla na vůni

Minulé vydání Opravníku obecně oblíbených parfémových omylů se stalo nejčtenějším článkem kvartálu, zasloužíte si pokračování: dnes si řekneme, jak je to s hliníkem v antiperspirantech a jestli je BIO hliník lepší, jestli jsou na pleť vhodnější oleje nebo krémy a zda parfémy stříkat na tepny nebo na oblečení.

• Bio Hliník se odstěhoval do Humpolce. Nebo do popelnice.

Ode mne určitě. Postupně jsem vylučovala hliníkové antiperspiranty, nakrátko jsem zakotvila u krystalu a teď už používám jen ty, které neobsahují aluminium vůbec nebo přírodní deodoranty. Sice nejsou tak účinné, ale Alzheimer mne straší víc, než že se zpotím. Nebudu vám vypisovat, jak hliník působí na organismus, to stejně už všichni víte, ani která z hliníkových solí je lepší. Popíšu vám, jak to funguje, ať se můžete sami rozmyslet, který výrobek je pro vás nejlepší.

Ke článku mne inspiroval jeden kamarád, který se v touze odstranit hliník ze svého života vzdal kávovaru (kapsle mají hliníkové části), vyhodil hliníkové nádobí a přešel na bio-krystal. Nastudoval si pečlivě informace na stránce značky, vybral si krystal, který se vyrábí z těženého, tedy přírodního, materiálu (a pozor! On se z něj vyrábí, není to ta samotná těžená surovina, čtěte opravdu pečlivě – výroba znamená jeho rozpuštění, čištění a ztužení za přítomnosti dalších chemikálií, no prostě klasická chemická výroba; z tohoto pohledu je benzín taky bio-původu, protože ropa je čistý těžený nature-produkt…). No a pak jsme na to jednou v diskusi narazili. Mne to překvapilo, on bio-hliník obhajoval a došli jsme k principu: ani čistě přírodní cyankáli obsažené v peckách meruněk, které vyrostly v panenském pralese, není prospěšné zdraví!
Takže jak to je: sůl, nezáleží na tom jaká, obsahuje atomy prvků svázané velmi nestabilní iontovou vazbou. Třeba v kuchyňské soli je to jeden sodík, jeden chlor. Atomy se drží za ruce a jakmile hupsnou do vody, pustí se a, jak říká kolega chemik: „lítá si to tam nahoru dolů a promiskuitně se vážou s čímkoli, co potkají, přeskakují jeden na druhého, nebo si to ani pevné vztahy nehledá“. Podobně to funguje u jakékoliv soli hliníku: atom hliníku se štítivě drží konečky prstů s jinými prvky, ale jakmile se dostane do vlhka vašeho potu, pustí se a lítá si nahoru – dolů; čistý hliník, přes kůži přímo do krevního oběhu nebo do uzlin… Čerstvě oholená, tedy jemně rozškrábaná kůže mu ještě víc otvírá náruč. Tož vitaj, hliníku, v buňkách!
Oproti tomu kovový hliník v nádobí nebo kapslích drží atomy pohromadě nejstabilnější kovovou vazbou, mřížkou, která jen tak někoho ven z kola nepustí. Pokud nedáte do hrnce kyseliny (zelí, čaj s citronem apod.), které vytvoří právě soli, tak je ani nenapadne se hnout z místa. A i když už by: zažívací trakt provádí neustálou kontrolu přijímaného materiálu a do těla propouští jen to, co je tělu prospěšné. Pokud by tedy malé množství hliníkové soli do jídla uniklo, pravděpodobně projde bez povšimnutí.
Chili: operovat bio nebo nature původem hliníku v soli, kterou si dáváte na kůži je hezká marketingová rétorika, ale výsledek stejný, jako u cyankáli zmíněného výše.

• Olejový nátěr pro vaši tlamičku

Obliba olejíčků na chvilku zachvátila i mne. Začala jsem používat na oční okolí zázračný protivráskový opunciový olejíček Zahir od Verunky a protože výsledky vypadají fakt efektně, zazajímala jsem se, co že to vlastně v olejích účinkuje. Obrátila jsem se na výzkumák barev a nátěrů.
Výzkumník se chvíli hrozně smál, pak si mne posadil a začal mi líčit, jak funguje olejová barva. Ona totiž funguje stejně, jako kosmetický olej. Optimálním výsledkem je rovnoměrná, tenká, souvislá vrstva nátěru, s dobře stečeným, souvislým povrchem přes nerovnosti. Ta pak vytvoří lesklý, vizuálně hladký film, s vysokou odrazností světla a tak povrch vypadá jako dokonale hladký a bezchybný. Jak na parketách, tak na držtičce.

Problém je, jak toho dosáhnout: když namočíte štětku do oleje, nepovede se vám to. První metr bude mastný, lepkavý, část oleje se vsákne a část vyschne na povrchu a vytvoří fleky a žmolky. Druhý metr budete už natírat suchou štětkou, nebo znovu namočíte, olej brzy dojde a výsledek žalostný. Proto vznikly olejové barvy – pominuli různé speciální barvy plné různých funkčních chemikálií, základní barva je olej+rozpouštědlo/ředidlo. To může být voda, toluen atd. atd. Díky ředidlu vznikne pěkná řídká hmota, která se hezky rozprostře a spojí stečením; rozpouštědlo vyprchá a olej sline do pěkné, hladké souvislé vrstvy. Část oleje se vsákne do podloží a mimo estetického efektu taky může přinést parketám nějaké prospěšné účinky, třeba konzervaci nebo vlhkost. Že vám to něco připomíná? No ano, první krém na světě, ve kterém se podařilo spojit mléčný tuk a vodu – emulzi s názvem NIVEA. Protože: všichni dobře víme, že bez rozpouštědla (vody) se olejem prostě nenamažete. Nejprve namočit obličej, pak olejovat. Slít to nejde, složky se oddělí. A protože emancipované ženy se nechtěly zdržovat, kosmetika jim přinesla krém, který tyto dvě složky spojil do pohodlné šlehačky.
Chilli: Je to jedno, co používáte, máte v ruce pořád stejný nástroj, jen v jiném tvaru. Rozdíl je v rychlosti aplikace a v mnohem jemnějším dávkování tuku a ingrediencí v krému. A proto třeba mně, s mastnější pletí, oleje přemašťují a musím zůstat u krémů.

Pozn.: tzv. suchý olej není nemastný, ale rychle vysýchavý; přirozený obsah vysýchavých složek, nejčastěji vody, je velmi vysoký, proto je i podíl olejových složek v něm nižší a výsledná vrstva oleje je slabší a zdá se, že se olej „rychleji vsáknul“. Ne, jen rychleji zaschnul.

• Proč vám vanilka chutná v teple, bylinky na jaře a aldehydy v zimě

Tohle je reakce na udivené dotazy, proč se nevoním na kůži? To já totiž nedělám: pokud můžu, tak si nenanáším syntetické látky přímo na kůži, pač nevím, co to dlouhodobě udělá. Nikdo to neví, na testy nových ingrediencí bylo málo času. No a pak následuje dotaz: „Ale ta vůně se nerozvine přece!“. No…pojďme se na to podívat.

Stříkám si na oblečení a některé vůně do vlasů. A tak se mi často, velmi často, dostane poučení o tom, jak je pro rozvonění důležitá tělesná teplota. Jak? O tom, jak funguje báze, čili fixátor vůně, jste si mohli přečíst tady. Je jasné, že k uvolnění molekul hlavy a srdce je nějaká teplota potřeba, ale nižší teplota oblečení a vlasů pouze zpomalí proces. Takže vůně dýl vydrží, možná je méně intenzívní (ale to umíme dohnat dávkováním, žeeee), no celkem o nic nejde.

Ale co teplota okolí?

Je to vlastně strašně jednoduchý princip. Přírodní vůně, tedy extrahované z rostlin, si zachovávají jejich charakter: rostliny voní, protože lákají hmyz k opylování.

Nejintenzívnější vůni vydávají květy tedy v době, kdy kvetou: trávy a byliny středního pásma na jaře, vanilka v tropickém létě, růže na vrcholu léta na rozhraní mírného pásma a subtropů. Molekuly jejich vůně jsou přizpůsobeny tomu, aby se nejlépe uvolňovaly při příslušných teplotách v přírodě: mateřídouška při 20°C, růže chce 28°C, vanilka je nejpikantnější ve vyhřátém večeru u moře, stejně jako ylang-ylang.

Syntetické molekuly, napodobující přírodní složky, můžou a nemusí tyto vlastnosti zachovávat – kterou z nich použije, je rozhodnutí (a rozpočet) parfuméra. Takže vanilku (etylvanilin) si klidně vychutnáte v mrazu, syntetické fialce (ionony), která roste skoro pod sněhem, nevadí pobyt na egejském pobřeží.

Takže tohle pravidlo je vlastně…nepravidlo? Jo. Protože nevíte, jakou složku ve vaší vůni parfumér použil, tak jediné měřítko je váš osobní vkus a nos. Nedá se říct obecně o vůni, že „jí prospívá mráz“ nebo „teplo“.

A jak tedy funguje teplota kůže na krásu vůně?

Nijak. Všimli jste si už určitě, že při vývoji se vůně zkoušejí na papírkách, a ne na kůži. Ve finále ano, někdy je nosí na sobě; ale dorazit ke kýženému výsledku musí parfumér po dlouhé cestě prostřednictvím papírových blotterů, které mají teplotu okolí. Jako vaše oblečení.

Pak jde ještě o kompozice: rozdíl mezi EdP a Edt je popsaný v článku „Kolik vůně obsahuje váš parfém?“ Většina z vás už to zná, takže přejdeme k věci: v parfému nevoní všechny složky najednou, nastupují postupně.

Vůně parfému se vyvíjí jako kompozice hudby (popsáno tady) a nošením v různé teplotě zpomalíte nebo zrychlíte nástup některých složek a změníte jejich intenzitu. Složky chápejte jako hudební nástroje: triangly začnou a skončí dřív, vanilka se opozdí, basa hraje víc nahlas. Melodie je stejná, ale každý nástroje hraje jinak, v jedné chvíli se sejde zvuk jiných nástrojů, než minule; někdy to může být zajímavá líbezná píseň, jindy něco od Sámera Issy.

Chili: stejně jako u jídla platí „jezte speciality jen v sezóně a v zemi původu, ať si plně užijete“, platí u vůní „noste je v teple, které vyžadují“. Doporučení „noste je na kůži“ ode mne nedostanete, ze mých subjektivních zdravotních důvodů – to rozhodnutí nechám zcela na vás.

Zajímají vás mravoučná kázaní z kosmetické alchymie a přistižení žáčků při češtinářských chybách? Napište mi do komentářů, jestli vás Opravníky baví, nejsou moc dlouhé a jestli mám pokračovat ve sbírání materiálů a zákeřně číhat na chyby. Dík a ahoj!