BYREDO: Rose Noir (dospělá krasavice)

Jak nedávno poznamenala Romana, máme tu málo růží. Nechápu jak je to možné, ale je to tak. Jako ne, že by bylo šokující, že Romana něco poznamenala, ale že je skandální mít na parfémovém blogu málo růží. Jako milovník vůní postavených na růži si tímto laji a hned tu růžovou dietu začnu napravovat. A rovnou přikročím k seriózní krásce z vyšších kruhů – budu se totiž věnovat působivé Rose Noir od švédského Byreda.

Značku Byredo zpovzdálí okukuju už nějaký rok, ale teprve v poslední době se jí dostávám na kůži, přesněji řečeno se teď, když je Byredo dostupné i v Praze (tímto děkuji butiku Ingredients za poskytnutí vzorku), několik vůní dostalo na kůži mně. Jak už jsem zmínil, růže mě okouzlují ve všech podobách a to se pochopitelně odráží i v mém parfémovém postižení. Růžových vůní je dost, ale výborných je jen několik. Uvidíme, jak je na tom Rose Noir.

První nádech prozradí, že nepůjde o nic nudného. Objeví se totiž krátký závan připomínající kmín, což je zřejmě očekávatelná krátkodechá faseta spojenectví růže s dřevitými tóny a dá tak vzpomenout na Cabaret. Vedle toho vnímám slabou stopu sladce temné vůně, která má svůj původ v ovoci, něco jako aroma usušených datlí nebo švestek. Růže je tu vévodícím prvkem a není přeslazená ani olejíčkově čpavá. Krátce po nanesení vůně na kůži do sebe rudá květina okolní složky vstřebá a plně se rozvoní. Rozprostírá se přes celý parfém bez toho, že by byla vtíravá. Budu-li se držet příměru s kráskou, je to dáma 30+ s přirozenou noblesou a úrovní, spíše než nápadně pohledná roštěnka, u které ani značkový model a kabelka dražší auta nezakryjí skutečnost, že je jen běžným vzorkem zlatokopky. To je dost zásadní skutečnost – výrazné, až křiklavé růže totiž sice mají v parfémovém světě své oprávněné místo, ale jen jako kompars. Parfém zkonstruovaný jako pocta růžím s kvalitou své ústřední složky stojí a padá.

Tahle vůně nepatří mezi ty s rozsáhlým vývojem, krasavice si po osvobození z lahvičky vezme jen minutku na srovnání záhybů kostýmu a dotvarování účesu. Pak už  je se sebou spokojená a nadále jen těší svou přítomností, přičemž vrhá na okolí odlesky luxusu. Rose Noir vyzařuje klid, sebevědomí a class.  Je rozhodně nositelná i chlapem, aniž by se musel obávat o svou mužnost (pokud tyhle typy mužů vůbec parfémy používají). Opět se vrátím k Cabaretu; komu tahle klasika vyhovuje, může se těšit na propracovanou a elegantní dřevitou růži s rodokmenem. Toho dřeva je ovšem v Rose Noir znatelně méně, přece jen je to soliflor. Na rozdíl od Grèsovy kabaretiérky to RN ani nezkouší s žádnou kontroverzí, jednak to není její styl a taky by i malý výstřelek narušil tu nestrojenou vytříbenost.

Tahle vůně neohromí žádnou efektní vlastností jako je netradiční kombinace složek nebo použití ultra-exotických ingrediencí, ani neposkytne nečekaný čichový vjem, což by mohlo spolu s vyšší cenou některé zájemce odradit. Jenže “obyčejné” poctivé zobrazení krásy růže není malá ambice a Byredu se ten úkol úspěšně podařil.