• Esxence 2016 by Radovan: TUBERÓZY V RINGU

V Miláně to fakt byla úžasná kakofonie, nicméně jedna červená nit, vinoucí se nenápadně mezi stánky, neunikla mé pozornosti. Značky – až na výjimky – nabízely více nebo méně rozsáhlé kolekce vůní a ač byly vesměs rozmanité, některá témata, respektive klasické parfémové ingredience se prostě opakovaly. Například tuberóza.
Tahle skutečnost sama o sobě pochopitelně není nijak zvlášť zajímavá, hodný pozornosti je ovšem způsob, jakým byla tato bílá královna v některých parfémech zpracována. Několikrát mě tak překvapila originalita tam, kde jsem ji vůbec nečekal. Proto mě napadlo, že by šlo tyhle osobité bílé florály srovnat a možná se i pokusit o určení nejlepšího z nich.

První soutěžící je tady, seznamte se s Tubéreuse od LE GALION. Značka založená v 30tých letech minulého století, jenž vzkvétala až do osmdesátek, kdy po nešťastném odprodeji zanikla, aby se před dvěma lety vrátila v plné kráse. Le Galion vydal obnovené verze svých starých hitů a aniž bych tu zkoumal, nakolik jsou, nebo nejsou věrné originálům (ahoj IFRA, ty kazifuku), můžu říct, že jsou skvělé. Sladká Francie ve vysokém lesku. Tubereuse, původně stvořená roku 1937 Paulem Vacherem proto pochopitelně nebude omračovat nějakým novátorským přístupem ke své ústřední květině, všechno je tu tak, jak jsme zvyklí. Jen je to báječně subtilní a vzdušná tuberóza. Nejsme ochuzeni o její komplexní krásu, načechranou jako soustava sedmi spodniček v bělostných šatech. Pouze si představte, že v nich namísto důstojné zralé dámy hopsá svěží děvče, plné života a nadšení z toho, že si konečně může vyzkoušet seriózní garderobu, doposud jí pro mládí odepíranou. Nechybí tu typická omamná sladkost a nezvrhává se v invertní cukrový sirup. Indoly jsem nepostřehl, přesto květy nepůsobí, že postrádají svou plnost. Možná je supluje příjemně nahořklý prachový cípek, který můžou mít na svědomí cedr s pomerančovým květem. Báječně vyvážená směs zralosti s čerstvostí později ještě cedru uvolní navíc kousek místa, takže závěr si milovníci hořkého vychutnají.

White Gardenia Petals od ILLUMINUM – já vím, já vím, říkal jsem tuberózy. Netvrdím, že umím v libovolném parfému rozpoznat tuberózu od gardénie, vlastně se mezi oběma květinami orientuju jen díky Tuřínovu zákonu (gardénie mají houbový ocásek) a vsadím se, že většina z vás je na tom podobně. A protože White Gardenia Petals houbičkami vybavena není, zařazuju ji do klání coby další neotřelý bílý florál a lpění na názvu přenechávám hnidopichům. Voňavka v novém flakonu vypadá dobře. Znovu jde o bílé květiny v modernější, tlumenější podobě. Indoly nebo výrazná sladkost, které by mohly vadit, jsou odstraněny. Celá kompozice na mě působí dojmem, že všechno je podřízeno tomu, aby se výsledek vyvaroval kontroverze nebo výstřednosti. Takový postup nemusí být vždy ideální cestou, ale zato díky němu může vzniknout solidní, univerzálně použitelná varianta parfému z bílých květin. Taková, kterou můžou klidně zkusit i ti, jenž nefandí tuberózám a jasmínům a mít tak šanci nalézt a ocenit, co na těch bílých květech ostatní vidí. To je, myslím, chvályhodné. Sám jsem bílé květiny před lety odmítal jako záležitost obstarožních kukuřic a teprve časem se dopracoval k ocenění jejich vznešené krásy. Květy od Illuminum se v souladu se svým slušným vychováním způsobně provoní bez významnějších změn až k hebkému bělostnému polštářku, na kterém zbyla něžná vůně ženské hlavy, jenž na něm ještě před chvílí spočívala.

Značka GIARDINO BENESSERE, patřící do skupiny Terenzi, postavila svou Tuberose čistě žensky. Okamžitě předkládá její přednosti obalené cukrovou róbou sladkého pižma. Vůně je prezentována jako svěží florál, ale mně se jeví víc dramatická, než květinová. Samozřejmě nepopřu více než poctivou dávku bílých květů (ani jasmín u takové pecky nesmí chybět), ale ta profesionální ultra-romantika to prostě přeřve. Parfém, respektive suroviny, z nichž vyroben, jsou samozřejmě velice kvalitní a nelze mu upřít působivost. Jenže není pro každou. Jiným, než silným a výrazným osobnostem bych neradil na něj sahat; éterickou žínku převálcuje a pokud by se s ním navonělo nějaké děvčátko, rovnou bych se obával, že se chudinka překotí jak plivátko, na něž někdo postavil kovadlinu. Tuberose se nevyvíjí, jen postupně (a dlouho) slábne. Z mého pohledu se toto dílo Paola Terenziho, autora všech vůní Giardino Benessere, nevyrovná těm, jenž stvořil pro eponymní značku své sestřičky Tiziany. Ale své místo na slunci si Tuberose zaslouží a určitě si najde i své nadmíru spokojené majitelky. Těm bude pravděpodobně přes čtyřicet (aspoň doufám) a potrpí si na výrazně deklarovanou kvalitu – nejméně jedna vytónka nutností. A bude jim slušet, pokud nebudou aplikovat víc než jeden špric na jedno navonění.

Značka PANTHEON z Říma mě zaujala mimo velkoryse pojatého stánku, ve kterém se čichalo k vůním umístěným v takových legračních popelnících na nožce, taky svými opulentními gurmánkami. Teď se ale pochopitelně budu věnovat jejich reprezentantce kategorie bělokvětých florálů. Ta dostala jméno Donna Margherita (hned mi vytanula na mysli pizza, ale jde o tajnou, zapovězenou lásku malíře Raffaela). Znovu se nám předvádí sladká variace tuberózy, ovšem nezůstane jen u toho. Zákuskem začne brzy zvolna pronikat taková moc fajnová prachovost, která působí dočista jako by byla přirozenou součástí těch malých bílých okvětních lístků. Ten dojem je tak živý a přesvědčivý, že odsune sladké stranou a nabídne tuberózu v podobě, která se nedá nazvat jinak než lahodnou. Mám chuť ten kvítek rozžvýkat a spolknout, když takhle voní. Arturetto Landi,stojící za všemi vůněmi Pantheonu, ubral na projekci i životnosti parfému a chytře tak zklidnil a ochočil přirozený sklon tuberózy k dramatickému přehánění. Paní Markéta sice ukazuje, podobně jako její konkurence od Terenziů, především ženskost tuberózy, avšak docela jiný druh. Římanka je nejen krásná, ale taky milá, přítulná a v tom nejlepším možném smyslu nekomplikovaná. Jestli je Tuberose od Benessere Jackie Collinsovou, pak je Donna Margherita Monicou Bellucci. Všechno to tam má vrchovatou měrou a přitom si na nic nehraje.

Tak tuberózy mají křížení kordů za sebou a já bych měl rozhodnout, která z nich je nejlepší. Není to snadné, každá z nich je skvělá a všechny mají své kouzlo. Osobně bych nejspíš volil mezi Tubéreuse od Le Galion a Donnou Margheritou a svou vítězku bych zvolil po celodenní zkoušce tváří v tvář, tzn. na každé ruce jedna a vzhůru do víru velkoměsta. Nicméně pokud někdo z vás touží po parfému s vůní tuberózy, stejně si (moudře a plným právem) vyberete ten svůj podle toho, co vám sdělí váš nos. Tento článek proto berte jen jako inspiraci, nebo čtení ke kafi. Přesto – žádná ze zdejších účastnic souboje krásy není špatnou volbou.