KEIKO MECHERI: Sanguine (nic-nic-pomeranč)

Tak dneska zase jedna mikro, protože tahle vůně si nic většího ani nezaslouží. Ale vzpomněla jsem si na jednu hezkou fotku a chtěla jsem vám ji sem dát, protože vůni přesně vystihuje.

Na začátku trochu zelené pomerančové kůry, ale jen chviličku. Rychle plynule přejde do velmi lehké vůně rozlitého pomerančového džusu, žádná intenzita, žádná šťavnatost, žádná sladkost, ani náznak silic ze slupky či listů; naprosto plochá vůně. Představujte si, že takovou nenápadnost by mohly nést ta bílá žábra mezi dužinou a slupkou kubánského pomeranče. A do toho plastikové vlhké pižmo, ne to hezké,  prádlově svěží, co používá Guerlain, ani suchá báze od Hermesu. Tohle je ten typ, co se dává pod bílé květiny a vyzdvihuje indolickost jasmínu. Taky se tím parfémovaly gumáky ze Svitu.

Co tedy je: originální. Od pomerančové vůně bych takový dojem nikdy neočekávala. Možná by mohla být vhodnou vůní pro lidi, co mají rádi pomeranče, ale nesnáší svěženky.

Abyste se necítili ošulení dnešní délkou, tak na víkend chystám konečně slibovaný a ayurvédě na vlasy a bude hned dvoudílný a naše redakční rada se sešla a příští týden dostanete skvělé tipy na skvělé vůně, které pořídíte, aniž byste museli prodat vlasy na paruku (o ledvině kvůli parfémům snad nikdo neuvažuje….že?)