MARIA CANDIDA GENTILE: Sideris (medové kadidlo) + galerie Volos (Řecko)

„Žena, která není hloupá, potká dříve nebo později lidskou trosku a pokusí se ji zachránit. Někdy se jí to podaří. Ale žena, která není hloupá, potká dříve nebo později zdravého muže a udělá z něho trosku. Podaří se jí to vždycky.“
Začínám citátem spisovatele Cesara Pavese, protože Sideris je vůně o básni věnované americké herečce Constance Dowling, kterou Pavese miloval. Romantická báseň je o odcházející a s jistotou vracející se hvězdě, ale tenhle cynický citát mne oslovuje víc. Kdoví proč.
Kdo z vás byl v Řecku v okolí Athosu, možná pil všeléčící „horský čaj“ Malotira. Trhovci ho nabízejí jako „přírodní viagru“, když se jim zdáte jako vhodný adept (takže všem ze západní Evropy); zeleným Evropanům jako lék na chudokrevnost, tlustým proti obezitě, starým na omlazení, mladým na udržení mladosti a plodnosti; jenom mně ho prodali jako lék na nespavost. Jestli léčí nevím, ale každopádně je velmi příjemný v hrníčku; lehce zakouřený, nasládlý, s příchutí sena sušeného na slunci.

Kytice vpravo jsou svazky omamného horského čaje.

Jeden z největších objevů mé letošní jarní poznávací italské cesty. parfumérka Maria Candida Gentile, se inspirovala touto bylinkou, známou leckde okolo Středozemního moře, a vytvořila vůni, kterou mi nabídla prodavačka v příjemné boloňské parfumerii Ennio. Jen tak BTW jsem s ní začala diskutovat o tom, v kterém roce vyšla limitka Givenchy Ysatis Iris a proč se nedá nikde koupit a ve chvíli, kdy jsem zmínila, že nový YSL/Nu (v bílém skleněném čtverečku)  je si se starým Nu (tmavě modré kovové kolečko) podobný stejně jako jejich flakony, sáhla za sebe se slovy, že mi sice může prodat starý Nu, protože ho mají skladem (sic!), ale  ať zkusím taky něco nového&italského. Že si myslí, že se mi to bude líbit a bingo! Sideris mne dostal na první ťuk.

(Všimli jste si, doufám, o čem jsem diskutovala s obyčejnou prodavačkou v běžné parfumerii, že?)

Zajímavé je, že jak jsem celý den zkoušela, zdál se mi tehdy v tom horkém italském dni mnohem více kadidlový, než tady, v našem chladném severském létě. Kdybych psala recenzi před dvěma týdny, tak napíšu, že je Sideris jemné, sladké kadidlo. Tady a teď to vidím jinak.
Začátek je úporný bylinkový med, šokující, jako vůně medvědice, když v její sezóně vylezete z letadla na Samosu. Po pachu klimatizace, rozpáleného asfaltu přistávací plochy a kerosinu to nečekáte, že mezi ocelovými ptáky se rozline lahodná, medová, bolest hlavy přivolávající vůně. Je tak úporná, že mi připomněla noc u babičky na Moravě, když jsem spala v kuchyni a navečer vykvetla voskovka. Nevím, jestli jsem měla halušky, ale pamatuji si nějaké rotující barevné kruhy a blikající rudé hvězdičky…no prostě začátek je medově omamný. Ne med ve skleničce z obchodu; je to nektar, který divoké lesní včely právě posbíraly z jetele a lesních bylin a spolu s pylem a aromaty všech navštívených kvetoucích domácností nesou zlatou dobrotou královně do dutiny v borovici.
Dávám medu pět minut, ne víc, když se začne vynořovat kadidlo. Kadidlo je dominantní složka Siderisu, od téhle chvíle už neodejde a modeluje různé variace a nálady. A všechny z nich jsou jedinečné. První nálada je ještě hodně medová. Hostie v katedrále při prvním přijímaní, pomazaná medem. Sladká laskomina, okolí zalévá kadidlo a horkem tetelící se vzduch taví ručně dělané svíčky z včelího vosku.

Nálada, která přijde potom, je trochu svěžejší: kadidlo jde proti času, ze suchých jantarových hrudek se stala tekutá latexová míza, voní čerstvými zelenými stonky cístu a nektarovými bylinkami ze stejného svahu.
Pak nálada potemní a jsme zpátky v řeckém vesnickém kostele. Důstojné kadidlo se v teplém vzduchu tetelí, zvenku zalétá vůně zralých plodů datlí a fíků, co si přinesli věřící, aby děti neměly na dlouhé mši hlad. A dřevo. Světlé dřevo vyhřátých kostelních lavic.
Siláž, jak je obvyklé u kadidlovek, vydatná. Výdrž mne trochu zklamala. Čekala bych celonoční mši, tím spíš, že mi úvodní prudce medová fáze není úplně po chuti, takže přiživení není takové potěšení, jako třeba u Jacomo Dvojky. Přesto celkově Sideris hodnotím jako špičkovou a nezaměnitelnou vůni (pokud ji znáte); zelené kadidlo s medem je originální a nevídaná kombinace, použití kvalitních ingrediencí její neobvyklost ještě podtrhuje.
Galerie: Sideris mi neodbytně připomíná dovolenou ve Volosu. Řecký přístav v blízkosti Soluně a Athosu a horské vesnice Makrinitsa. Chci tam být, hned, dědku, přičaruj mi kočár, koně a peníze! Ženicha mám.