PACO RABANNE: Invictus (výblitky moderní doby)

Ta úvodní frázička není moje, tu jsem převzala z materiálu jednoho svého kolegy, jehož pravopis byl na úrovni mých znalostí hokeje (a platilo to i naopak), ale byl dobrý obchodník. Prezentace pro zákazníky mu vždy opravovala jeho osobní asistentka, vybraná podle zlatého pravidla “žádný podřízený nesmí být chytřejší než šéf”. Ale byla hezká, milá a zvládla i/y, což jí umožnilo složit na podruhé maturitu na rodinné škole. Do prezentace na téma “mobilní data” se Honzovi podařilo vložit červený nadpis “Výdobitky moderní doby“, a Kačenka pojala podezření, že slovo nevypadá úplně oukej, že by si zasloužilo opravit, ani ho neznala, zamyslela se, a pak si vybrala z Honzovy obvyklé mluvnice to nejbližší: výblitek. Znělo to skoro stejně. Zákazníci dodnes vzpomínají… A dnes se mi to vybavilo.

Dnes jsme totiž byli nakupovat s Žabou, včera oslavil jeden velký pěvěcký úspěch, takže Sephora, L´Occitane, Lush…prostě takové ty běžné chlapské nákupy. K nákupu šumivých kostiček v Sephoře dostal jako obvykle vzorek mužného parfému. Tentokrát to byla vůně v urně, Invictus / Paco Rabanne. Obvykle to nezkouším a už to zase dělat nebudu.

Když jsem di přečetla, že tuhle urničku naplnily parfumérské špičky Veronique Nyberg, Anne Flipo, Olivier Polge, Dominique Ropion, tak jediné, co mne napadlo, bylo že se u toho museli hrozně pohádat. Pak jsem si říkala, že ten kšeft museli vzít kvůli tomu, že neměli na nájem. Nebo že to každý z nich udělal naschvál, aby si o těch ostatních třech lidi mysleli, že jsou břídilové. Anebo prostě…Veronique začala, něchtělo se jí patlat s chemičkou, tak zdrhla, vzala to Anne, tu to taky nebavilo…

Vůně se otvírá perlivě grapefruitovým tónem Iso-E super v doprovodu vodově melounově-mořského Calonu. Tyhle dvě ingredience jsou obvyklé pro letní vůně a plní přesně to, co očekáváte: první lok svěží citrusové limonády. Urnička je prý pohár vítězství, tudíž je jasné, že v srdci najdete Myrcen, složku vůně bobkovéhu listu, která se používá nejen v parfumerii, ale také třeba v potravinářství k dochucování dresinků na saláty a voní po černém pivu. Přesněji: voní jako dech pivaře. Sorry, voní jako laurová ratolest z věnce olympijskoho vítěze. Celkově tyhle tři složky dají dohromady citrusově-šedivou hmotu bez charakteru a zřejmě v touze usadit ji na kůži, dodali do základu Hedion, nasládlý průsvitný jasmín.

Hedion dodal sladkou tečku, nebo spíš trojtečku, protože díky jemu je výdrž excelentní a to je jediná dobrá vlastnost těchto ostatků vůně z urny. Bohužel celé dlouhé hodiny se s ním drží za ruku ten syntetický bobkový list, takže výsledek je čistá chemička. Ale ne syntetický parfém; něco jako když na plastovou hračku na terase dlouho svítí slunce, ona změkne a začne vydávat pach pojidel. Nebo jako když na úpletový svetřík z umělých vláken přilepíte žehličku.

Pořád jsem přemýšlela, co mi tahle vypláchnutá zkumavka připomíná. A vím přesně: pamatujete si, jak se začaly v půlce devadesátých let objevovat v supermarketech stánky s “náhražkami” parfémů? Kdo měl fištrón, dovezl si je zalevno z Polska ze zájezdu do tržnice, ti bohatí mezi námi si je vozili z prvních zájezdů do Egypta, kde jim je málozubí “parfuméři” prodávali jako “základy světových parfémů” (a prodávají dodnes, bacha na ně, radši si kupte falešný papyrus, z toho aspoň nedostanete akzém.) Všechny jely podle stejného vzorce, vždycky 5 minut voněly jako něco, a potom se sjednotily na základě, podobném právě bobkovému listu s pivem. Obzvláště pekelné to bylo v teple, které Myrcenu pomáhalo se hezky rozvinout. Tehdy jsem nevěděla, že jde o Myrcen, dnes jsem o tom přesvědčená: levná, dostupná, všudepřítomná a EU zatím tolerovaná látka. Jestli si chcete zavzpomínat na mládí, zkuste Invictus, po třech hodinách jste v přeplněné trmavaji plné žen v diolenových sukních, umělých svetřících, navoněných “dijórem” z polské tržnice.

Invictus je latinsky neporazitelný. Nechci to nějak lacině parafrázovat, však vás každého napadne nějaké jízlivé přirovnání. Já bych doporučila ho vyzkoušet všem, kteří by chtěli poznat slavné parfémové chemikálie, jako názornou pomůcku. Syntetické složky nemusí být samy o sobě špatné, záleží jen na mixu a na jejich kvalitě. Existují dokonce v art i niche parfumerii voňavky, které se pyšní tím, že neobsahují ani jednu organickou molekulu. V mainstreamu ne, tedy ne jakože se nepyšní, ne že by neexistovaly; protože na širokém trhu se to nenosí, tady je naopak módní “věrnost” a “přírodnost”a “bio” a určitě spousta holek věří, že v Light Blue je extrakt ze skutečných hrušek. Why not. Jen se ta chemie prostě musí umět. Anebo to bylo tak, jak jsem psala výš, Invictus je výsledkem hádky konkurenčních nosů.

Ale mám pro vaše muže jeden DOBRÝ TIP: výstava Merkuru v Kotvě.

Merkur je tohle a jestli vám to nic neříká, tak to ukažte nějakému chlápkovi. Plný stůl plíšků a šroubků, můžete je tam odložit na celé hodiny a nakupovat…

…nebo si zajet do Letňan do Tesca pro nové knížky.