• Panorama Alp viděno z Letňan (World of beauty, ooops, I did it again!)

Asi jsem na konci tohoto článku něco přísahala a máte plné právo se ptát, proč tam teda furt lezu, ale jednak jsem dostala vstupenku zadarmo spolu s komentářem “běž se podívat, zlepšilo se to” (děkuji svému dvornímu dodavateli vstupenek Normě Zlín) a za druhé muži jsou posedlí Zlínem a Baťou a potřebovali vidět TO Baťovo letadlo. Lockheed L10 Electra, které mezi válkami patřilo Janu Antonínu Baťovi a po osmdesáti letech ho jiný český podnikatel, Ivo Lukačovič, připilotoval zpátky k nám.

Je nádherné a má krásný příběh, něco si o tom přečtěte, třeba tady na Novinkách. A protože Electra se proháněla nad výstavištěm v Letňanech, tak jsem šla včera s nima.

Tentokrát budu k World of beauty & spa shovívavá. Výstava se celkově změnila k lepšímu. Smrskla se na dvě haly, stánky s faky kabelek a oblečení byly odsunuty až za krajní stěny výstavy a nerušily (tentokrát vedl Desigual, a mně se výrobky téhle značky zdají tak ošklivé, že by mne v životě nenapadlo, že by to někdo chtěl kupovat i v originále, natož falešné). Stánky byly menší, celá výstava komornější, klidnější, míň jarmareční. Najíst se dá venku i uvnitř, vypadá to celkem zdravotně nezávadně, stolky obsazené, ale fronty odsejpaly, ještě by to chtělo bábu s hadrem v ruce.

Jediná stravovací záhada byly kelímky, do kterých česká cateringová firma dělala kafe (capuccino za 50,-). Je na nich reklama na EXPO Milano 2015, výstavu, která běží až do konce listopadu 2015. Jak se tady kelímky ocitly, je hádanka. Podnikání po česku.

• HERBADENT- HERBASPA SVETOVĚ

Mezi vystavovateli přibyly české firmy, mezi nimiž mám dva favority: Alpu a Herbadent.  O Alpě níže, o Herbadentu hned: světová špička. Překrásný moderní stánek plný komunikativních a vyškolených hostesek, vyaranžované bylinné koupele Herbaspa s testery vůní, pěkné parfemace, mezi nimiž je naprostým unikátem kosodřevina (znáte možná jako garrigue z francouzských bytových vůní), špičkový design obalů, profesionální tiskoviny na těžkém papíře (a jen jeden leták k celému sortimentu, jupí!) a každá žena, která chtěla, dostala krásný kýček: velkou živou růži zafouknutou do balonku. Já ne, nemám ráda řezané květiny, ale kdo tam byl, určitě růže v bublině viděl. To je podnikání po evropsku. Jednička s hvězdičkou, superstar výstavy.

• L´ERBOLARIO NA OBZORU A JEŠTĚ VÍC

Potěšil mne dovozce malých manufakturních značek vůní z Francie a Itálie s informací, že tady rozjíždí L´Erbolario. Což je podle mne převratné, protože to je fakticky príma značka a všude kolem nás už si užívají. Ty ostatní značky zatím zatajím, mám v plánu se s nimi spojit a udělat ucelenou reportáž o jejich sortimentu. To si smlsnete.

• ALPRESSAN

Co jsem si koupila a strašně doporučuju? Mimo velkého nákupu u Alpy jsem konečně uchvátila nejlepší ze všech na světě krém na suché paty Allpresan. Kupovala jsem ho u pedikérky, tam už nechodím, v Německu jsem nikde nesehnala můj model, u nás jen v e-shopech za divné ceny a tady najednou stánek a úžasné ceny a kompletní sortiment. O co jde: jemný krém ve fromě našlehané pěny s obsahem močoviny, který jen velmi málo mastí. Používám v létě denně po ranní sprše a můžu rovnou do bot, nožky jako batole. V zimě tak 2x týdně. Normálně používám červený č. 4 s 15% urey, smutný pán ve stánku (byla jsem asi dnes jediný zákazník) mne přesvědčil na akční tyrkysový “intensivpflege“. Prý je lepší nebo minimálně stejně dobrý. Nepochybuju. Nic lepšího jsem nikdy neměla. Napište si to: ALLPRESAN.

• ALESSANDRO

Tak, a co mne naštvalo. Za prvé: Alessandro, šla jsem si jako obvykle pro odlakovač. Neměli ho. A neměli ani obvyklý hrabací košíček se slevami, což mi až tak nevadilo, protože co jsme s Verunkou nahrabaly na jaře v Holešovicích, jsem ještě ani neotevřela. Ale trend je jasný: vypalovací laky a péče. U Alessandra klasické laky končí a mně se chce plakat.

• VŮNĚ NA MÍRU OD INŽENÝRKY Z PRAHY

Pak nějaká paní inženýrka z Prahy. Dala jsem si dnes cíl vzít to po vůních. Potěšilo mě, že se tady už sem tam objevují, a když jsem uviděla pultík na způsob zámecké parfumerie, šla jsem po nich. Několik namíchaných vůní na papírkách z aromaolejů jsem nedokázala vyhodnotit, protože jsem je necítila. Nechala jsem se totiž (já! JÁ!!! Zkušená marketérka!!!) oblafnout šmejdkou a byla jsem tak zmasakrovaná nějakou hnusnou mátou, že jsem necítila skoro nic. Ale to obvykle nevadí, na výstavě se stejně jen porozhlídnu, zorientuju a pak se snažím spojit s tím, kdo mne zaujme. Tady mne nezaujalo nic, ale snažila jsem se zkoumat dál. Jenže…nechci dělat paní inženýrce negativní reklamu a tak nebudu jmenovat, možná to bylo jen vinou její promotérky nebo prodavačky, paní inženýrka se někde potulovala, tak si to nemohla obhájit.

Paní mi představila krátce značku a šla rovnou na věc: vytáhla tašku Guerlain a začala z ní tahat docela hezké refany ve tvaru koule s tužkou popsanými samolepkami na dně a nabízet mi vůně namíchané paní inženýrkou. Cena byla poněkud zarážejícně vysoká v souvislosti s tím, že mi ukázala flakonky s obyčejnými aromaoleji, ze kterých to inženýrka míchá, a přidala informaci, že sice paní inženýrka nemá žádné pafumérské ani chemické vzdělání, ale je šikovná. OK, to může být. A že mi klidně udělá parfém podle mého přání, že se můžeme sejít někde v kavárně (v tu chvíli se mi vybavila pochybně slavná paní, která ve Vinohradském pavilonu v kavárně v mezonetu, za pobaveného přihlížení všech kolemsedících, zpovídala svoje oběti, aby jim vytvořila parfém “na míru podle znamení a povahy”; mnoho odposlechnutých intimních historiek dodnes jistě koluje pražskými bulváry). Nebo u mne doma a když jsem se tvářila pořád nedůvěryhodně, přidala “a to vám nikdo neudělá, parfém podle přání, ani Dior!” Tak jsem šla do …. šla jsem pryč. Vizitku mám, ale asi zahodím.

• ŠMEJDI A JEJICH TAKTIKA

No a vrchol dne – a velké varování pro vás. Tohle jsem ještě nezažila. A to jsem si myslela, že MNE NEMŮŽOU DOSTAT! Šmejdi. Dejte si na to velký pozor. Jak jsem koukala po těch vůních, zaujaly mne flakonky jako na aromaoleje. Tak to očumuju, taková hezká mladá hosteska prý japonská máta, já jsem tady měla ještě tohle úterý japonskou kámošku, tak jsem byla taková naměkko, prý ať nastavím ruku a šplíchla mi tam řádnou dávku – zůstala jsem paf, plné ruce oleje, jedubaba, ve kterou se mladá něžná blondýnka vmžiku proměnila, mlela a mlela, chtěla jsem si to utřít, ale ona neměla ubrousek, já jsem s rukama plnýma oleje do kabelky sáhnout nemohla, čuměla jsem na ni, dost nakrknutá, a ona furt mlela a mlela, a prý ať si to rozetřu...pořádně mnete! Tak jsem mnula a ani jsem si nevšimla, že si mne baba zatlačila do prostoru za stoleček, odkud se prostě nedalo odejít.

Oni měli ty stolečky dva a byly sestavené tak, že vepředu byl úzký průchod, klienty si natlačili průchodem za stolky, stoupli si do chodbičky – a už nebylo úniku. K tomu se ke mně přidala nějaká paní, která se chtěla pouze zeptat na cenu…a už měla plné dlaně nějakého bylinkového oleje a pořádně mnula. Bába teď mlela stereo, na mne a na paní, a prý ať si natřu krk – říkám jí, že nechci mít mastné oblečení, prý nebudete, to nemastí, no nešáhla jsem, ale furt jsem měla plné dlaně pronikavě mentolově páchnoucího oleje. Tak jsem se pokusila rozemnout ho i po hřbetech rukou a hlavně se protlačit zacpanou chodbičkou ven…a bezmyšlenkovitě jsem si odhrnula vlasy z čela, což mělo okamžitě za následek, že mi vytryskly slzy. Babou to ani nehlo, ani když jsem ji požádala o ubrousek, ani když se paní asi podesáté ptala “jen na cenu”, a mlela dál svoje mantry. To už jsem byla fakt nairitovaná na maximum, zařvala jsem “to je strašně silný alergen, já musím na vzduch”, na což bába zařvala “to není alergen, nesmíte si šahat do očí” (tak jasně), já na to “tak jste mi to měla říct, vy krávo, ale stejně si myslím, že je to silný alergen!” (né, kecám, to “krávo” jsem si řekla jen v duchu) a najednou jsem měla volnou uličku. Ještě jsem stačila zaslechnout, že tenhle zázrak 10ml stojí asi sedm set, ale dnes je v akci druhá zadara. Vypadla jsem jak cukrář a ani jsem vám nevyfotila varování. Jsem otrávená dosud. Dávejte si pozor!

• ALPA

Alpa je retro. Já ráda retro. A spousta lidí se mnou, protože u Alpy byl suverénně nejvetší nával. Lidi kupovali klasickou Alpu, Lesanu, novou Alpu s konopím, masážní krémy, krémy na paty, balzámek na rty s příchutí višně a švestky (mňam, bohužel násoska, ze které leze balzám, je špatně vylisovaná, je na ní vrub a bolestivě škrábe rty), šampony, sprcháče, masáže…a k tomu dostávali hromady vzorečků, stromečky do auta a bonbonky s chutí Alpy (myslím, že to byla klasická Lesněnka a byla dobrá).

Ale já jsem šla po voňavkách, které asi nikoho jiného nezajímaly a moc se s nima nepočítalo, takže Farao mi neprodali, bo ho měli po záruce jen kvůli krabičce na výstavku a velkou Cologne už nevím proč. Neva, urvala jsem Chypre a Eau de Cologne Classique za srandovní cenu a protože už má tenhle článek kilometr, recenze na obě najdete zítra. Dnes už jen slibované panorama Alp z Letňan:

Celkově výstavu hodnotím kladně. Jestli to tak zůstane, bude to fajn, čekají nás jen samá pozitiva a třeba zase začnu chodit.

Čau!

(Omlouvám se za kvalitu fotek i pravopisu, po všech těch trablech minulých měsíců mi při velkém návratu vypověděl počítač a hned tak opravený nebude, takže píšu text skoro poslepu a fotky upravuju v mobilu. Ale Mirka vám to vynahradí.)