• PENHALIGON´S: Lily of the Valley (muškátové konvalinky)

Recenze na zakázku. Sadu roztomilých miniaturek Penhaligon´s mám už pár let a zatím mne zaujala Malabah a konec. Lily of the Valey / Penhaligon´s jsem vyndala na žádost kamarádky, kdo sleduje české e-shopy jistě chápe proč, a provedu rychlorecenzi.

Začátek: blah! Naprosto šílená směs konvalinek, indolického jasmínu a ulomené větvičky muškátu. Muškát nesnáším, mslím, že jsem tady kdysi psala příhodu, jak jsem na třídenním výletu dva dny chodila na pokoj po schodech, protože uklizečce spadla ve výtahu stopka s květy pelargónie, lidi to rozšlapali, než ji uklidila a kabina byla tak zamořená, že na mne působila jak centrifuga: okamžitě žaludek v krku a slzy v očích. Jenže ve vůních to mám opačně, vyčištěné geranium můžu a nosím. Bohužel v Lily of the Valley najdete muškát přírodní, sice málo, ale naprosto věrný. Kdo ho má rád jako já, ihned na ni zapomeňte!

Druhá problematická složka je jasmín. Můj vztah je ambivalentní, živý snáším dobře, ve vůni když je chemicky čistý – velmi můžu, když je přirodně indolický – omdlévám. Hádejte, jaký je tady? Jasně, plný zaječích bobků.

A třetí problém jsou konvalinky. Tady to mám přesně opačně: přírodní konvalinky mám hrozně moc ráda, nemůžu se nabažit jejich vůně. V parfémech jedině v silném zředění v citrusech, třeba Lily Chic / Escada je úžasná a patří do mojí TOP20. V tomhle Penhaligonu, který si tak potrpí na věrnost, ovšem odkvétají chemické konvalinky, vadnoucí kvítky vykazující stopy první hniloby, se stopkami a lístky ponořenými v neměněné vodě. Jsou tak urputné, že se intenzitou a mírou migrenoidity podobají liliím.Takhle voní stará babka. Ne babička, ta nosí fialky a bílé pižmo; ne stará dáma, z té ucítíte nějaké klasické aldehydy, šeřík a hyacinty. Babka, která má prádlo zavřené v zatuchlé komodě spolu se svatební kytičkou konvalinek. Konvalinky jsou dominantní, lehounce podpořené citrusy a jsou tolik dynamické, že slabší povahy musejí užít Zyrtec, jinak vám vypadnou oči z důlků.

To, co jsem popsala, trvá tak patnáct, dvacet minut. Jestli si myslíte, že pak se vůně zlepší, tak se nepletete, protože bohudík nadobro zmizí. Vyhlašuju Lily of the Valey / Penhaligpn´s Houdinim parfémové říše!

Vůně je stará skoro 40 let, ale morálně asi starší. Vůně z osmdesátek, ty silné chyprovky, voní jinak. Musela být stará, už když se narodila, ale je možné, že už tehdy byla retro. Starožitný flakon v tomto případě přesně sedí s charakerem vůně. Kdoví…dnes ji považuji spíš za recesi, než za retro.

Takže, kamarádko: tobě se líbit nebude. Jestli netoužíš po krásném flakonu na poličku, tak nekupovat.