REVLON PARFUMERIE: African Tea Rose – lak nebo parfém?

Když jsem tady nedávno psala článek s názvem “Když se něco nepovede“, myslela jsem to v nadsázce a chtěla jsem vám trošku zmást. Tak dnes tedy ne. Dnes na rovinu: tenhle lak se fakt nepovedl.

Já jsem Revlon kdysi měla celkem ráda. Naše cesty se rosežly u kraviny jménem “bublinkový makeup”, nebo “pěnový” nebo tak něco, což byla našlehaná hmota, která se dobře nanášela a držela přesně do sekundy překročení prahu domu. Po letech jsem narazila na nepřehlednou nabídku laků na USA stránkách, zaujaly mne dvě kolekce: duochromatická, ta vypadá nádherně, a pak ne tak hezká, ale v ťuťu-ňuňu lahvičkách a vonící kolekce “Parfumerie”. Nebaví mne lovit na e-bayi, takže jsem na ně zapomněla, dokud jsem ne Revlon nenarazila v Itálii v síti obchodů Coin.

V nabídce měli jen základní linii laků a celou kolekci “Parfumerie” za solidních 5,90€. Vybrat si jeden bylo strašné, pro mne je to vždycky Sofiina volba, a tady navíc jsem musela najít kompromis mezi barvou a vůní (a navíc kolekce je docela malá a žádnou extra zajímavost nenabízí) a nakonec jsem si koupila, ne, kupodivu modrý to nebyl (a kupodivu byl jen jeden, šla jsem totiž z Kika), ale zase pro změnu fuchsiový s vůní čajové růže Parfumerie African Tea Rose. 

Výsledek u nás doma už legendární hlášky “Chvilku tady počkejte, já se jen skočím PODÍVAT, jestli nemají xxx”.

Štěteček a lakování: hrozný! Hrozný! Ivan Hrozný! Tak blbej štěteček jsem už dlouho nezažila. Jsem zvyklá na široké štětečky Nubarů a OPI, rozmazlená luxusem šup-šup oblých plochých štetečků Kiko a tady je taková chudinka, vhodná tak na vlasové oční linky. Chlupy jsou měkké, uhýbají pod tlakem a nedrží barvu. Já jsem si snad koupila zdobičku! Ten kulatý vršek se špatně drží, nesedí v ruce. Práce je nepřesná, nedá se hezky vykreslit oblouček ani přesné okraje, pokrýt jeden nehet je na čtyři tahy.

Vidíte to nerovnoměrné držení barvy, že?

Konzistence a krytí: no, je to na tři vrstvy. Ne, že by barva nekryla, pigmentace je celkem fajn. Ale vrstva je tak tenká, že povrch přesně zkopíruje a zvýrazní všechny rýhy a nerovnosti. Přestože je na base coatu, ani tři vrstvy nevypadají hladce. Konzultovala jsem to s americkou e-kamarádkou, která má oranžový s vůní pomeranče a je stejný. Base+top nutný.

Ukazováček dopadl tak ďábelsky, že jsem musela nerovnosti zamaskovat samolepkami. Povšimněte si, jak lak ladí se vzorky Ungaro, kterých vlastní v roce 2014 každá česká domácnost aspoň deset kusů. My také.

Schnutí: povrch zashcne rychle, ale dlouho, dlouho, dlouho se vytvrzuje a i po 24 hodinách je povrch jakoby lepkavý (což je dáno spíš blbým povrchem, než schnutím, ale pocitově zůstává “vlhký”). Top coat nutností.

Dvě vrstvy bez topu.

Výdrž: ehm. Dva dny i s topem od Alessandra a jako base jsem použila kalciový gel China Glaze (pod něj si dávám jestě tonic Alessandro NailSpa, doporučuju, skvělá věc). Ty zachrání leccos. Revlona ne.

Třetí den: konečky fuč i na levé ruce, pravá vypadá ještě trochu hůř.

Barva: No, to je největší záhada. V lahvičce vidím pěkný fuchsiový odstín s krásným modrým shimmerem, který slibuje pěknou, studenou barvu.

Na nehtech je to pak ale tuctová růžová s teplým nádechem do oranžova, po shimmeru ani památky. Což mým chladným rukám nesluší.

Musela jsem celý týden v práci psát žlutou tužkou, aby se teplota barev vyrovnala a vypadalo to esteticky.

Voní? Po nalakování asi dvě hodiny slabě, příjemně, starosvětsky růžičkově voní. Jenže co je mi to platné, když musím dát dvě vrstvy topu, takže se voňavá vrstav překryje smradem a nic.

Elegantní barva to ale je, to ano.

Conclusion: no, flakonek je krásný, nechám si ho. To je ale jeho jediná deviza. Mrzí mne, že není vidět modrý shimmer a mrzí mne taky ztráta vůně pod top coatem.

Flakonek se fakt povedl.

Ve stejném tónu, nebo lepším tónů mám víc laků, včetně mých zamilovaných kanárských bobulí od OPI. Myslím, že za deset, patnáct let African Tea Rose / Revlon – Parfumerie vyhodím, protože nevím, proč bych ho měla používat, je pro mne zbytečný, stejně jako vzorky Ungaro, ale je tak hezký, že ho nedám pryč. Prostě takový gigolo.

(Vzorků Ungaro se efektivně zbavuju, mám ukrajinskou dívku studující SEŠ v Praze, u které končí moje kosmo- a kabelkové přebytky – pokud potřebujete odbyt pro totéž, předám s radostí Mášinu adresu).