• Voním, tedy komunikuji: 3. Ta žena voní arogantně + galerie (Thajsko – food markets)
Vůně může být komunikačním kanálem (voním jako… nebo voním proto…), či dokonce samotným sdělením (voním). V obou případech jsou vnímány v naučeném kontextu, např. příjemná vůně smaženého masa není vhodná jako osobní parfém, má přesně opačný efekt (pach jídla na oblečení je považován za nežádoucí a nepříjemný). Řízek aromatizovaný jasmínem či růžovou vodou by také asi málokomu chutnal. Nicméně tyto zvyklosti jsou závislé na kulturním okruhu, ze kterého pochází příjemce (v některých regionech Thajska jsou aromatické květy běžnou součástí masitých pokrmů a pach některých zdejších jídel je pro Evropana či Američana nesnesitelný, např. ovoce durian, silně fermentované potraviny).
Thajsko: sušené rybí hlavy: pochutnali byste si?
Tak, jak se vyvíjí móda a technologie, vyvíjejí se také požadavky na specifikaci „vůně“: například v posledních 50 letech se vývoj posunul od přírodně-aldehydických vůní (drahých moderních sloučenin s vůní mýdla v kombinaci s drahými přírodními esencemi), přes věrné vůně přírodních složek (ať už byly chemického či přírodního původu, požadavkem bylo zachycení věrnosti vůně květin a koření), k nejmodernějším fantazijním zcela syntetickým vůním, jejichž vůně není podobná ničemu dosud známému. Podobný vývoj je možno sledovat také třeba v kulinářství: požadavky na aroma potravin se v posledních desetiletích posunuly od chemických napodobenin přírodních vůní k identickým vůním čerstvých surovin a například v oblasti jedlých olejů vznikla celá oblast drahých rostlinných olejů, jejichž úkolem je pouze přirozeně aromatizovat jídlo – pár kapek dýňového oleje do hokkaido polévky z fádního pokrmu vytvoří lahůdku, střik oleje z pražených sezamových semen do salátu z klíčků zcela změní charakter jídla.
Přestože oproti některým savcům disponuje člověk velmi špatným čichem a čich ztratil důležitost v pudové ochraně lidstva, pro mezilidskou komunikaci stále význam neztratil.
Tak třeba naše kočka cítí tak dobře, že je to vidět.
Naopak, spolu s moderní dobou a vyššími příjmy obyvatel západního světa vzrostly požadavky na kvalitu (i vůně je kvalitativním parametrem produktů) a rozmanitost zboží. Zdokonalující se chemický průmysl nabídl širokou škálu vonných ingrediencí. Vzrostly nároky na hygienu, osobní očista se stala západnímu světu rozkoší, ne jen nutností, chce si ji užívat. Vůni považuje řada lidí za součást image, úmyslně vytvářeného obrazu o sobě samém, používá ji jako prvek bezprostřední komunikace, úmyslné a promyšlené sdělení. Obecně známý je bonmot o odpovědi Marylin na otázku po jejím nočním úboru: „Pět kapek Chanelu No.5“ (pro komunikační zasvěcence: jde o speciální formu nepřímé komunikace v oblasti přímé čichové komunikace).
Když je řeč o MM, doporučuji: Museo Ferragamo, Florencie, nespadněte do výkopu.
Museo Ferragamo, Firenze: úžasná expozice originálů filmových šatů, lodiček a doplňků MM v sále, kde běží smyčka jejích nejslavnějších scén, zcela zastiňuje zbytek výstavy (chilli boty, moji druhou úchylku, ne poslední). Teprve tady vám dojde, že Božská měla v pase něco okolo 45 cm a její „široké boky“ maximálně 90.
Museo Ferragamo: postel s mrtvou Marylin. Bude vám běhat mráz po zádech.
Vůni můžeme považovat za stále významnější socializační, prvek:
Recenze Lucy Turina na parfém Chanel Allure: „Allure se stala značkou žen, které nenosí parfémy pro své vlastní potěšení nebo aby ukázaly dobrý vkus, ale pro ty, které chtějí ukázat, že jejich postavení jim dovoluje být nepříjemné.“
Nedávno jsem tak hrozně chtěla socializovat se svými kolegy krásnou vůní pomerančového květu Hermés 24,Faubourgh, až mne přišla ředitelka divize osobně požádat, abych tenhle parfém už nikdy do práce nenosila.
Přemýšlíte ráno u poličky o tom, co svou dnešní vůní budete říkat okolí?
—————————————————-
Všechny díly seriálu:
1. Smysly a komunikační nesmysly
2. Trocha (čichové) teorie vás nezabije
4. Voním, tedy komunikuji, tedy jsem
A galerie! Jste rádi? Já jo, dlouho jsme žádnou neměli. Jak se mluví o žrasu, tak se mi rozsvítí kontrolka. Thajsko – jídelní trhy, vězte: jak to vypadá – tak to voní – tak to chutná. Je tady jen zlomek fotoreportáže, kdo by chtěl vidět vše, tak račte na FB: Thajsko White Sex (omlouvám se za AJ, ale tak už to bylo napsaný a nemám čas to přepsat nazpět – kdyžtak se ptejte, dole pod touto diskusí jsou takové chlívky a tam se můžete zeptat, na cokoliv chcete, takový technický vynález!)
-
- Rodinná porce „číny na špejli“. Bez špejle.
-
- Takže – hurá na food market!!! Trh začíná okolo 18, se soumrakem, ale to je pro nás ještě brzo. Totiž: co se upeče na místě, to se sežere na místě. Nic se nenosí z domu hotové, všechno se připravuje až na trhu. Některé suroviny jsou ještě živé… Takže tam běžte až okolo osmé, to už je vše v plném proudu, špejličky osmažené a ryby ogrilované. Pozor! Když je všechno sežrané, jde se domů – okolo desáté se trh vylidňuje a žádné přídavky se nekonají. Sem tam se najde noční trh, ale tam se chytíte taky nejpozději do půlnoci.
-
- Nudle s kuřesím masem a kukuřičkami. Nudle = čtverečky z rýžového těsta. Zajímavostí tohoto jídla je, že jsem ho jedla na zahrádce restaurace v tsunami oblasti a restaurace měla značené únikové východy mezi ibišky a streliciemi.
-
- Mořské plody dnes á la carte.
-
- Je tam všechno – tak nejlepší byly satay (saté), pak různé kusy kuřat (třeba tři naprosto stejná křídla, nebo játra, nebo žaludky nebo různé estetické kombinace), kuřecí stehna, kusy ryb a celé mořské ludry, vše v nasládlé marinádě, nepálivé, pečené na otevřeném ohni; pak různé balíčky a párečky, obvykle smažené v míse oleje. Vaječné kuličky a jiné tvary se vaří ve vodě nebo v páře.
-
- Sladkosti! Já jsem zapomněla na sladkosti. Moc jich nenabízejí, čokoládu vůbec, spíš sušené ovoce na různý způsob a ani to není moc sladké. Někdy se v jednom balíčku sušeného tamarindu nebo manga sejdou feferonky, krystalky kyseliny citronové, sůl a cukr. Na tržišti je to mnohem zajímavější. Třeba grass jelly do papírku, jako kostky barevné želatiny, když jsm ebyli malí. Někteří.
-
- Sušené rybí hlavy: pochutnali byste si?
-
- DURIAN!!! Durian!!! No tak ten mne tam pronásledoval. Snad na žádné jiné jídlo nemám blicí asociaci, takže ho cítím na tisíc kroků. I když někdo jen odhodil slupku.
-
- KALE. Thajky mi nedokazaly vysvetlit, co to je, tak mi to prinesly ukazat – zahadny listovy kerik delky 1 metr. Vim, ze mu rikaji „horcice“ nebo „cinska horcice“ a kdysi jsem to mela na zaahrade. Pripravuji to tak, ze to ponoři do vroucí vody, vyloví na talíř, polejou sojovkou a posypou česnekem (jako ostatně veškěrou další zeleninu a větvičky).
-
- Nakládaná zelenina: olivy všch stupňů zralosti, košťáloviny, listové zeleniny, ale úplně nej: nezralé kdoule a broskve ve slaném roztoku. Kdo na takovou koninu může přijít…
-
- Kuře na kešu ochutnáno asi 6x, a pokaždé nejen, že mělo jinou chuť, ale dokonce jinak vypadalo – nejen barvou, ale i obsahem. Jednou to byly opražené kousky masa s oříšky v lepkavé sladké mastné omáčce, podruhé zelenina s vařeným masem ve vodě se sojovkou posypana oříšky, nebo maso a zelenina jen v sojovce… a každý si myslel, že je SAMOZŘEJMĚ dělá nejlepší. Pravda je, že i ty NEJHORŠÍ byly jen na konci kategorie „NEJLEPŠÍ“.
-
- Jakkoliv. I bambusově.
-
- Jídlo dostane pěkně do krabičky, ale ne jako polotovar – prostě hotová večeře. S oblohou, přílohou, přízdobou a ubrouskem.
-
- Kdoule.
-
- Oni to fakt nežerou.
-
- Když chcete rybu, ukážete na ni prstem (malá ryba), anebo naznačíte rozpětím malíkových hran „ocas-pocas“ (velryba). Ať je to tak, nebo tak, dostane mňam.
-
- Čučí zle.
-
- Sadinky na červeno. Ty sušené ryby – to byste nevěřili, jak se to vyrábí. Chlápek vezme sušenou sépii, strčí ji čumáčkem do strojku, který vypadá jako starožitný strojek na nudle, zatočí klikou – a na druhé straně vyleze úplně placaté rybí lízátko.
-
- NUDLE: Pad thai, nebo pattay, nebo patay, čti patáj, jsou takové ne moc exkluzívní jídlo, které se dostalo na ulicích přípravou už na úroveň McD (nebo aspoň klobásy z Václaváku). Stojí kolem 60 bahtů (30 korun), základ je vejce, česnek, olej, zelí, klíčky mungo, hrst vařených nudlí z 4 až 6 různých hromádek, sojovka, arak, zkaramelizovaný cukr a glutaman. Na přání hrstka plátků vařenehé masa. Doba přípravy cca 2-3 minuty obouruč, pak si to posypete drcenými buráky, droboučkýma červenýma krevetkama, obložíte šíleně pálivým kyselým zelím nebo ředkvičkou nebo kyselýma kolečkama feferonky a polejete omáčkama pálivýma i nepálivýma dle vlastní volby. Tady baba má čtvercovou pánev a dělá víc porcí – na ulici, kde si lidi kupují á 1 porce, jsou pánve kulaté a menší. Ale postup stejný – pod pánví živý plamen, baba tam chrstne naběračku oleje s česnekem, na to vajíčko, usilovně kvedlá oběma rukama, cukr, víno, zelenina…a pořád šílenou rychlostí oběma rukama kvedlá. Ingredience přidává třetí rukou. Na závěr vám to kydne do krabičky, dostanete dvě špejle, jako chop-sticks (ruďoši obvykle ze soucitu i plastovou vidličku) a pokračujete k dalšímu stánku…
-
- A tady je důkaz, že jsem to všechno fakt jedla.
-
- Zásady: 1. Musíte přijet na kole s VELKÝM KOŠÍKEM. Všechno, co si koupíte NEMŮŽETE sníst na místě. Proto je důležité vybrat a zamluvit si konkrétní kolo den předem (většinou si ho půjčíte přímo v penzionu -BAAN-, kde budete bydlet.) Kolo stojí na den cca 80 bahtů (=4O Kč) – v Ayuthaye (mimo Bangkok). Kolo zaparkujte v dosahu – budete potřebovat volné ruce na špejličky, tácky, pytlíky…takže ať můžete průběžně odkládat. S kolem v ruce uličkou neprojdete. Kolo si lehce zamkněte – z domorodců vám ho nikdo neukradne, ale přejedení a rozjaření turisti (s alkoholem a kávou skoro nepočítejte!) často nasednou na kolo s nejplnějším košíkem a odjedou. Pak by vám nezbylo, než si vybrat jiný plný anebo sbírku začít kolektivizovat znovu. O balíčky strach nemějte – místní jedí jen čerstvé jídlo a pro turisty je to tak laciné, že vás neokradou.
-
- Moon cakes, čínská tradice rozšířená až sem, lotosový je můj favorit. Samozřejmě se mi podařilo vytáhnout si durianový…a s vajíčkem!!!!
-
- Sušené/přiuzené masíčko, jerkys, hrozná dobrota, kalorií jak když naseje.
-
- 4. Končí se za tmy. Nepodceňujte to. Máte tam kolo, plný košík, plný batoh, plné ruce igelitek s jídlem, které se nesmí pomačkat a musíte se s tím vším dostat domů. Nepřežerte se tak, že byste se nemohli pohnout! Nejste Thajci, netýká se vás dokonalý metabolismu 40kil, přiberete! Výhodou je, že není znám případ Budhovy pomsty, ani z přejedení (kromě břišního tyfu, ale to se dá očkovat. Předem, tedy.) Pamatuj: jes a pis do polopyta.
-
- Zapojit-všechny-smysly.
-
- Jiná varianta jsou „polévky“ – nudle zalité vývarem a zasypané různými věcmi: plátky uzeného masa (je tak červené, jak ho vidíte na fotce), bílýma kuličkama z vajec a asi ryb – to je výborné a netuším, co to je; plody moře, zelenina, pórek, kachní maso, chaluhy, vejce (ty jsou ve všem)…co si vzpomenete a na co si ukážete.
-
- Polívka je grunt, ať už vypadá jakkoliv.
-
- Tak tohle bylo naše úplně první jídlo v restauraci v Thajsku. Taková normální vývařovna, do které jsme vlezli z vedlejší cestovky, protože se nedalo jít nikam jinam kvůli silnému dešti.Bosá vymydlená rodinka to tam opečovávala, evidentně to bylo vocaszdejší obyvatele, ale nezalekli se nás a naložili nám jídlo z obrázku č. 1 a jídlo z obrázku č. 2. Klučík zamíchal pádlem v kotli a nandal nám to.
-
- Krytá ulička mezi zadními zdmi restaurací, kde bylo asi 70°C a nehýbal se vzduch. Ale stálo to za to chvíli vydržet, hromady kandovaného ovoce i zeleniny tak lákavé…
-
- JÍDELNÍ TRHY: To je fenomén! Thajci jedí venku a jedí furt. Tomu se lehko přizpůsobíte. Stánky s jídlem potkáte všude v ulicích, ale okolo 18-19 hod. se na náměstích, parkovištích, širokých ulicích…riozjedou „Noční jídelní trhy“. A to jsou ORGIE. Ulice je dlouhá třeba dva kilometry, každý kuchař má svoji specialitu a nikde se jídlo úplně neopakuje. I když nabízejí jen (áááách!) polévku, každý nabízí trochu jiné ingredience.
-
- Trh sušených rybiček. Nechtějte recenzi vůně. Smrdělo to nepředstavitelně, jak se to hýbalo pod nohama popisovat asi nemusím…všechno bylo hrozne úhledné a čisté, ale prostě pro Tahjce velký brouk-žádná brouk, ještě větší boruk-večeře, a prodavač, který táhl pytel sušených sépií vlakem, několikrát sáhl dovnitř a něco neviditelného rychlým pohybem odhodil pod sedačky. Nikdo se nad tím nepozastavil a já si dodnes říkam, že mu tam jen spadlo peříčko.
-
- Dezert – vodní kaštany vařené v kokosovém mléce. Je tam mimo kaštanů mango a plátky kokosu a ty trubičky jsou kusy ledu. Bez cukru, osvěžující a výborné.
-
- 3. Nežerte hned u prvního stánku, který vás ohromí (ohromí vás hned ten první). Běřte se nejdřív porozhlédnout – o nic nepřejdete, každý má sice trošku jiné předměty (některé se jídlem zdráhám nazvat), ale o nic nepřijdete – všechno stejně ochutnat nejde. Jídlo je syté a vydatné, obsahuje hodně glutamanu, podporujícícho chuť. Když začnete na začátku, zemřete v první čtvrtině trhu, teprve před začátkem zajímavostí… Jestli to nemůžete vydržet, tak si dávejte jen 10 bahtové porce (obvyklá sazba je 10b za 1 kus něčeho a 20b za 3 ks toho samého. Sleva je lákavá, ale nepodlehněte, mají stejnou taktiku jako Lidl!) Někdo má jen velké porce – smlouvejte o menší. Oni z vás sice budou mít legraci, že chcete desetinu porce za polovinu ceny (anebo za celou cenu), nepochopí to, ale jste velký červený potící se tvor, tak kdoví, co to žere, možná že i Thajce…nakonec dostanete, co chcete. Třeba pečený vajíčko ve slupce.
-
- Párek v rohlíku ala Thai.
-
- PEČENÉ BANÁNY- Narozdíl od duriany věc, která mi nedovolila tři hodiny se odpoutat od igelitového pytlíku, kam mi paní pekařka dala tři kousky. Po obědě jsem byla schopná zvládnout jeden, ostatní jsem si nosila, nosila, nosila a až jsem jim ukázala kus Bangkoku, tak jsem je vyhodila.
-
- KANOM THAI – oblíbený kokosový pudink, vařený v keramických kalíškách tak akorát na jedno srknutí.
-
- Pokud ovšem porci nedostanete do bambusové hole.
-
- Moje asijské top nealko – king coconut. Nealko…občas jsem si tam nechala vrznout panáka, když se mi stýskalo po Moravě.
-
- 2. Pokud se ostýcháte kvůli těm placatým černým broukům velikosti mexického dolaru procházející se všude kolem vás po zemi (a občas i po vás), koukněte se kteréholiv Thajce nebo Thajci na ruce při práci. Jsou čisťouncí, hygieničtí, vše vám zabalí, dostanete ke každé porci „příbor“ a vše je tak čerstvě a vysoce tepelně upravené, že je to téměř sterilní. Výhoda vaření on-line.
-
- Celonoční outdoor masna.
-
- ŠPEJLIČKY!!! Základem thajské kuchyně je ESTETIKA. Všechno je především krásné a unifikované. Když si máte vybrat nejhezčí porci, nenajdete ji. Jsou stejné a uložené v orientaci červeným na jih – zeleným na sever. Tuto filosofii dokonale splňují špejličky, které mne absolutně okouzlily. Nejen tím, jak vypadají a chutnají, ale proto, že jsou dostupné všude a než jednu dojíte a trochu strávíte, tak narazíte na další.
Vypadá to všechno strašně lákavě, člověk by se do toho hned pustil. Otázka je, jestli by se v reálu nezalekl a raději do sebe v pudu sebezáchovy necpal suchou bagetu.
Co se týká člověka „napajcovaného“ vůní jídla: nejčastěji vylezu ráno ze sprchy, obleču se, navoním a utíkám do práce. Jenže se musím zastavit v přízemí, abych se obula a ve vlasech a na oděvu už si nesu zápach smažené cibule z maminčiny kuchyně.Táhne se to pak za mnou celý den a nejde to přerazit. Ach jo. Jenže její guláš nebo roštěnka stojí za to.
Nenacpal, protože suchou bagetu tam vůbec neprodávají. A kdo jednou ochutnal, už neodolá…
Myslím, že Kale by mohlo být Pak Choy nebo Bok Choi (anglická transkripce čínského názvu), dá se sehnat za dvacku v Sapě pod vietnamským názvem Cai Thia . Patří do čeledi brukvovitých – příbuzní jsou tuřín, kapusta, hořčice nebo řepka. Kulinářsky se dá přirovnat k mangoldu.
Obrázek tady: http://www.bbcgoodfood.com/content/knowhow/glossary/pak-choy/image.jpg