Новая Заря: Тет-а-Тет (vůně, která kulturně rozdělila Západ a Východ)

Asi dvacet let jsem si myslela, že jsem napůl Italka; mám vyvinutý smysl pro eleganci, masívní zlato, sušená rajčata, mluvím nahlas rukama, umím jíst rohlík a nudle najednou, nevadí mi chaos a účastním se vášnivě jakékoliv hlučné diskuse, aniž bych nutně tušila o co jde. Jasné národnostní znaky.

A vlastně můj manžel může za to, že se vyjevila moje neporazitelná, v hloubi dřímající stoická slovanská podstata. Občas mne něčím překvapí a když jsem furt dokola mlela, jak strašně závidím Deradovi jeho šarkána, tak mi taky jednoho na americkém e-bayi pořídil.

Proč letí nějaká krabička přes půl Zeměkoule z Absolutního Východu na Totální Západ, aby tam nabrala 400% přirážku a pak za turbo poštovné letí tak někam doprostřed Východozápadu, kde přibere ještě DPH a clo, je záhada socialistického kapitalismu. Neřešme, v parfumerii se to prostě děje. Když jsem si ze zmačkané obálky vybalila zmačkanou krabičku s vintage flakonem a staře, osmdesátkově vonícím džusíkem, moje vzrušení dosáhlo radosti Žaby, když k prvním narozeninám dostal VELKOU lžičku. Hned jsem si našla, že vůně vznikla v roce 1978 a byla jsem si jistá, že mám jednu z prvních verzí z 80. let, všehno tomu odpovídalo, vzhled i vůně. Těšila mne, hned jsem si ji vyfotila na instagram, prohlížela jsem si fotky…a stopa!

Cože? Čárový kód?

Čárový kód se u nás používá od roku 1983 a byli jsme první země východního bloku, která vstoupila do Asociace EAN (a bude vás třeba zajímat, že první české výrobky označené EAN kódy byly čokoládové vánoční kolekce pro anglické Tesco a první český výrobek prodaný přes EAN byl svetřík v Kurvexu v Praze; úplně první prodaný výrobek na světě je balíček žvýkaček Wrigley a leží dodnes někde v muzeu). Takže můj Tet-a-Tet je mladší, kdoví, kdy Sojuz pustili do západního obchodu. Takže nutno pátrat dál.

Abyste rozuměli: Prodejce o vůni nevěděl nic, jen ji prodával. Tete-a-tete není žádná vzácnost. Naopak! Je to hodně oblíbený a rozšířený parfém, Rusáci říkají že č.p., a za ty roky, co se dělá, se postupně měnily obaly, objemy, lahvičky, vršky, krabičky, etikety…asi se plnilo do toho, co zrovna bylo po ruce. Nemyslím si, že je v tom nějaký záměr. Jenom prostě velkorysá ruská duše, přístup a povětsná pečlivost v práci – prostě je jim to ganz egal. Zákazník si zboží najde.

Jen jakás-takás souvislost zůstala v barvě krabičky a etikety, které se pohybovaly v rozmezí pouhých dvou barev (granátová nebo černá) se zlatou. “Pouhých dvou” je zcela přesné a úzké vymezení v maximálním využití variability dané flakonem, krabičkou, písmem… Takže najít rok znamená najít majitele naprosto stejného flakonu – a zeptat se ho, kdy si ho koupil. Google cedil krev, ale druhý můj flakon na světě nenašel. Už-už se zdálo, že mám stejný flakon – a na etiketě najednou bylo navíc nějaké logo a jiný nápis. Zato našel spoustu dalších verzí…a dokonce i koncentrací.

A protože když něco nevím, tak se zeptám, rozhodla jsem se problém zatáhnout do italské komunity parfémových fandů, kam se občas chodím radit. Jsou mi blízcí…byli mi blízcí. Dokud nedošlo k zásadnímu rozkolu kultur a nevyjevila se moje slovanská duše. Dokud se neukázalo, že flegmatismus románský a flegmatismus slovanský jsou zcela rozdílného charakteru a nikdy se nemůžou potkat. Nastínila jsem problém i dosavadní výsledky, přidala fotku a rozjela se květnatá diskuse (=vášnivé zapojení do diskuse, aniž by bylo nutné o věci něco vědět). Stručný záznam (účastníků je asi šest):

• Já: Nevíte rok?
• Vox populi: Co to je? To je ruské? Umíte někdo azbuku? Chodil jsem s holkou z Kyjeva. Není to na Ukrajině? Jak to voní? Hodně ruských voňavek dělali Francouzi. Nemám rád Francouze.
• Já: Já jestli ho náhodou někdo z vás nezná…
• Vox populi: Hledal jsem to na XXXX (hodně variant). Je to fejk. V tom názvu jsou chyby ve francouzštině, píše se to “tête-à-tête”. Je to fejk. Taky myslím, že to není originál.
• Já: To je přepis azbukou.
• Vox populi: Umíte někdo azbuku? Neumím, ale vždycky jsem se ji chtěla naučit. Líbí se mi Rusky. Ověřovala jsem to v databázi XXXX a tam to není. Je to fejk.
• Já: Prosímvás, kdo by chtěl falšovat blbou lacinou socialistickou voňavku?
  
• Vox populi: Je hnusná? Já myslím, že je to fejk. Originál má na sobě napsané “Tête-à-tête”, ten tvůj “Tet-a-tet.” Umíte někdo azbuku? Myslím, že to má hodně fejků, našel jsem na googlu hodně fejků.
• Já: Lidi, Rusákovi je to jedno, jak to napíše. Jednou tak, podruhé jinak. Nezáleží, jak vypadá obal. Velkorysá ruská duše je tolerantní.
• Vox populi: Co je jedno? Jak to myslíš jedno, že kupují fejky?
• Já: Fejky neexistují! Všechno jsou originály!
• Vox populi: Jak to můžou být originály, když je každý jiný? Umíte někdo azbuku? Našel jsem na googlu obrázek, jako je ten tvůj, ale má jiný vršek, asi fejk. Myslíte, že Anna Shishkova má přírodní prsa?
• Já: To je přece podstata originality, že je každý jiný. Ale v tom to není. Rusům je to prostě jedno, že použijí pokaždé jiný obal. Jim to nevadí. Já to vím, u nás to bylo za socialismu stejné! Obaly, design, brand nikdo neřešil.
• Vox populi: Nemůže to mít tolik variant, je to fejk. Nevím, jestli to tvoje je fejk, nebo to, co je na internetu. Umíte někdo azbuku? Já myslím, že je fejk to, na čem je napsané Tet-a-tet, správně to má být Tête-à-tête. Jak to myslíš “je jim to jedno”? Proč by to neřešili, když to je důležité?
• Já: OK. Takže jak mi vysvětlíte tohle? Fejk nebo originál?

To je fakt záhada…

• Vox populi: Umíte někdo azbuku?
• Já: No, děkuji vám za všechny příspěvky. (Myslela jsem, že ho třeba někdo z vás zná). Inspirovali jste mne k tomu, že si půjdu ještě jednou prohlédnout krabičku a zkusím najít nějaké detaily. Hezký večer.
• Vox populi: Hezký večer! Dobrou noc! Ty umíš azbuku?

No a pak jsem na jedné z fotek z ruského e-bay jsem zahlédla něco, co mne opravdu přimělo založenou krabičku vyhrabat. Na jedné fotce hodně podobné lahvičky, jako je ta moje, se skvělo na vnitřku kartonku natištěné datum.

Srpen 1996. Další stopa!

A co je na mém kartonku? Samozřejmě NIC! Nic? No, při detalním pohledu vidím, že parfém je vyroben v Rusku. Takže…se zárukou po roce 1991.

Takže Rossija!

Sloupnutím spodní etikety jsem bohužel odstranila něco, co bylo natištěné před písmenem “g.” – tedy “god”, rok, ne Bůh. Ale manžel pečlivě samolepku prosvítil a tvrdí, že tam nic nebylo. Ne, že by mne to překvapilo, slovanská duše je velkorysá…a bordelář. Nicméně taky zjistil, že norma “GOST” (ne ghost, souvisí to s gosudarstvom, ne s duchy) platí od roku 1996. Takže: moje vůně je mladší, než 1996. Pak je tady ještě záhada loga na etiketě: parfém, který je zaručeně z 1996 ho tam má; můj ne, bude tedy pravděpodobně z roku 1997 a dál. Pokud ovšem nebylo Rusákům jedno i to, co na etikety tisknou, protože jim je fakt jedno, jak to vyhlíží, jdou do hloubky, žádné povrchní efekty a dojmy:

Proč by se vlastně na reklamní fotky měly fotit plné flakony, když poloprázdný vypadá skoro stejně?

Takže: bližšího určení času už asi nedosáhnu. Ale ještě jsem rozluštila jednu záhadu. Povšimněte si, prosím, sladění barvy pozadí, krabičky a laku na nehty.

Stačilo otočit krabičku.

Tak to je tak asi všechno o kulturních i ekonomických bariérách Západu a Východu. Jak zdánlivý chaos románský nepochopí skutečný chaos slovanský a jak se mi podařilo, proti mé vůli, najít zase kus identity. A ještě obrázek pro ilustraci, že se nebavíme o nějaké okrajové niche značce.

Outlet NZ.

• Zajímá ještě někoho, jak to vlastně voní?

Asi takto:  “аромат очень похож на мои любимый аромат Мажик нуа”. A taky na Venice / Yves Roches, ale taky Soir de Lune / Sisley, trochu té Zpocené Kubánky. Začátek je klasická chypre s větvičníkem, přesladkou medovou růží a hořkotrpkou kořenitou složkou, která připomíná fermentovaný vlhký tabák, za který se často převlíká pačuli, ale to není samo – tady jsou uvedené různé složky (celerová semena, vetiver, anýz, list černého rybízu). Tak zajímavé složky, člověk by čekal plnou a bohatou vůni, a ono jim to vyšlo to takového hrubého, neotesaného akordu tabáku.

No a pak se vyvíjí tak, že si řeknete “to je ruská voňavka!”. Hořkosladká, silná, lepkavá, otravná, složky jsou chemicky pichlavé a už nejdou rozeznat. S ohromnou projekcí i výdrží. Nevím, komu může vonět: možná tomu, kdo si ji pamatuje z dětství, od maminky nebo dědečka (existuje dnes ve dvou verzích, původně byla unisex). Nedokážu si představit, kdo by ji dnes chtěl nosit, bohaté Rusky nosí drahé Chanely a Diory. Možná…chudé Rusky?

Nuže, co dodat? Složení:
Начальная нота
пряный, мандарин, анис, сельдерей, зелень, черная смородина
Сердце аромата
жасмин, иланг-иланг, роза
Шлейфовые ноты
ветивер, пачули, древесный мох, амбра, мускус, ваниль