• Cire Trudon: Když se toho tvůrci nebojí

Cire Trudon je značka, kterou jsem dosud tak nějak míjela. Oni taky až do loňského roku měli v portfoliu pouze bytové vůně a svíčky. Zato ovšem svíčky s vysokou kvalitou a dlouhou historií, které nechybí v nabídce žádného niche butiku.

Ta historie začala roku 1643, kdy si Claude Trudon zařídil na bulváru Saint-Honoré obchod s potravinami a svíčkami. S postupem času se mu živnost rozrostla a tak vznikla jedna z prvních, ne-li úplně první továrna na výrobu vosku. “Cire” je je francouzsky “vosk”. A vosk od značky Trudon se stal brzy velmi vyhledávaným pro svou vysokou kvalitu. Jako jediní vosk velmi pečlivě a opakovaně čistili, filtrovali přes sádru a sušili a bělili na slunci. Stejnou pozornost věnovali i knotům.  Svíčky Trudon se tak dostaly až na královský dvůr a do většiny katedrál a kostelů ve Francii.

Svíčky Cire Trudon jsou z čistého vosku, z léta zdokonalované receptury tvořené voskovou pastou a přírodními oleji, bez parafínu. Společně s bavlněnými knoty zajišťuje dokonalé hoření, bez kouře a bez zbytků vosku zanechaných ve skle. Při přičichnutí k nim zjistíte, že i esence vykazují nespornou kvalitu. To abyste věděli, proč jsou tak drahé.
A to je také důvod, proč jsem byla maximálně zvědavá, když značka ohlásila svou první kolekci parfémů. Byla jsem si jistá, že vysoko nastavená laťka kvality a propracovanosti bude dodržena, nebo překročena. A rozhodně nejsem zklamaná.
Už jen výběr parfumérů ji zajišťuje. Jsou to hvězdná jména a zrovna ti, k jejichž tvorbě já velmi konvenuji. Ať už je to Lyn Harris, která spojila francouzský šarm s anglickou uměřeností.
Nebo Yann Vasnier neuvěřitelně širokým záběrem, ale vysoko držící laťkou a last but not least Antoine Lie, jehož tvorbu pro Puredistance bezmezně obdivuji.
Jen ty oficiální fotky moc nechápu.

Mortel

Když zkouším Mortel, mám před očima kostelní lavice. Ne ty obyčejné, kde sedí plebs, ale ty které jsou ve velkých katedrálách v přední části po stranách. Ty dřevěné, bohatě zdobené vyřezáváním, pozlacené a polstrované rudým sametem, kde sedávali vyvolení. Mortel je kadidlová vůně, ale není rozhodně to studené chrámové kadidlo. Je teple konejšivé, jako bezpečná náruč. Ale pod ním tušíte hloubku vášní.
Mortel jsou vášně, které vřou pod povrchem. Láska a nenávist, moc, peníze sláva ale i neštěstí, skrývané za dokonalou fasádou. Kostel je jen chvilkové útočiště, zóna příměří. Než skončí mše a oni vyjdou z chrámu….
 

Olim

Další kadidlovka. Zpočátku to tak sice nevypadá, protože první co ucítíte je pikantní a chladný bergamot s prašnou levandulí. Něco, o čem si řeknete, že je ryze pánská fougere.
Ale nenechte se, dámy, odradit. Tohle je totiž jen taková lehká předehra, která klame tělem. Ve skutečnosti je Olim svým způsobem taky kadidlová vůně. Ale z opačného konce světa. Tady jde o kadidla orientální.
Po té pánské předehře part ovládne koření a pryskyřice.
Anýzovo-hřebíčkové intermezzo je prostě dokonalé. A ne, není to cítit jako perník. Vím, že se anýz často plete s badyánem. Ale anýzová semínka, vypadající trochu jako kmín, voní sladce kořeněně a trochu zemitě, jako něco mezi vanilkou a lékořicí. (Milovala jsem maminčinu bílkovou buchtu s anýzem).
Tomu, aby se Olim zvrhla do gurmánky zabrání myrrha. A tím nastoupí ústřední motiv – dokonalé propojení pryskyřic a koření s lehkou vzpomínkou na levandulovou ouverture. Hladké, plynulé, zaoblené srdce vůně, ze kterého nic nevyčnívá a nedrhne. Kdo zná Jicky, od Gurlain, může si udělat představu.
Pokud fandíte orientálním, kořeněným vůním s teple benzoinovo-vanilkovým dojezdem, tohle neobcházejte obloukem. kdo máte rádi vůně typu Shalimar, ale vadí vám kouř v něm, pak vůbec neváhejte.
Parfumérka, má oblíbenkyně Lyn Harris tady jednoznačně vzdává poctu starým dobrým orientálkám Guerlain.
Výdrž a siláž vůní jsou excelentní, u Cire Trudon bych ani nic jiného neočekávala. Olim vám bude dělat společnost celý den a to i v letních teplotách.

Bruma

Bruma se mi líbí z těchto tří zkoušených nejvíc. A její začátek? Tak ten je přímo ultimátní!
Hned v úvodu se představí stříbrně chladivý, transparentní kosatec, který spolu s kapkou zeleného galbana, umírněnou sladkostí fialek a ovocné pivoňky utváří dojem svěžího jarního rána v orosené zahradě.
Neskutečně plasticky mi vyvstává před očima obraz květin, mezi nimiž se stříbřitě vinou vlákna pavučiny pokryté kapkami rosy. Kdybyste o vlákno zavadili, slyšeli byste jak jemně zazvoní. Kontrast struktur sametově hebkých okvětních plátků, hladkost listů a chvějící se, chladná a třpytivá nit kosatce. Chtěla bych, aby tohle trvalo věčně.
Což samozřejmě nelze. Ty svěže zelené, orosené tóny zmizí jako první a místo nich nastoupí pravá tvář kosatce a fialky: pudrem poprášený světlý měkký semiš. Vydatně jim v tom pomáhá tonka. Jiskřivě chladivý úvod se pozvolna promění v intimní a hřejivou druhou kůži. Tahle druhá fáze, srdce parfému, je neméně krásná i když už ne tak nápadná a tak brilantní. Zato je až do konce měkká a útulná, jen kůže, tonka malinko světlého dřeva.
Pokud už máte nějaké zkušenosti s kosatcem, Bruma je geniálně sestavená vůně, univerzálně nositelná. To neznamená horší. Antoine Lie mě opět nezklamal a má i nadále mou hlubokou úctu.
Ty další dvě už jsem nestihla důkladněji vyzkoušet, tak se podělím o letmé dojmy:

II

II je čerstvě zelená a nahořklá. Vytváří dojem fíkových listů. ale prý je to jen skvěle sestavená kombinace jiných složek. Zespodu je zřetelně cítit kadidlo a trochu spáleného dřeva (cashmeran). Ale celkovým vyzněním je II prostě lehce prašná, zelená, fíková vůně.
 

Révolution

Krásně kouřová vůně. Lehce zauzený kouř, pod nímž se skrývají kožené tóny. Taková kovbojská – koně a táborák. není to ale drsná vůně, neučesaná, nebo drhnoucí. I tady je patrná vysoká kvalita a kouřový dojem je hladký, nosu lahodící. Postupně vůně ještě změkčuje a lehce sládne. Už to kovboje nepřipomíná a dovedu si představit, že bych ji v zimě nosila.
Krásná, jako celá pětice.
Myslím, že se žádnou z pěti vůní kolekce Cire Trudon nemůžete sáhnout vedle. Cena je, stejně jako u svíček úměrná kvalitě. Vůně i svíčky lze vyzkoušet třeba v pražském Ingredients.