• LABORATORIO OLFATTIVO: krása svobody na dosah

Díky prezentaci niche vůní uspořádanou společností Parfums.cz jsem se dostal k setu vzorků mladé italské značky Laboratorio Olfattivo, za něž – a taky za ochotu a erudici při představování niche miláčků – tady pěkně děkuji. Taky musím ocenit, že se Parfums vůbec pustila do tohoto odvětví voňavého průmyslu a přináší nám tak i značky, které se v Česku objevují úplně poprvé.

Ale zpět k Laboratorio Olfattivo – firma sídlí v Římě a svou první vůni vydala v roce 2010. Zdá se, že mají šťastnou ruku při volbě parfumérů – mezi jinými pro ně tvoří Pierre Guillame nebo Enrico Bucella. Při procesu tvorby vůní firma klade důraz na svobodu a odmítá svázanost marketingovými pravidly. Pojďme se podívat, jak se jim to daří.

Jako první mi do rukou přišla Décou-Vert. Představí se coby něžná vůně typu skin scent s překvapivým závanem oříšků a vanilky spočívajícím na zmražených okvětních lístcích. Slovní hříčka v názvu odkazuje na odhalení, což mi souhlasí (nahá kůže), ale také na zelenou, kterou v parfému prozatím nenacházím. Cukrářská stránka vůně po rozvonění nabere na důrazu natolik, že skin scent nahradí jednoznačná precizní květinová vůně s gurmánskými aspekty, postavená na sladké vanilce. Něha hraje hlavní roli a tudíž ani nečekejte přehnanou projekci. Décou-vert do prostoru vystupuje jen natolik, aby to ocenili lidé v bezprostřední blízkosti. Zato výdrž je mnohem delší než jsem očekával. Vonná stopa působí žensky a křehce a zároveň lákavě, což je mazaný koncept, ne?

Mmmm, Alkemi je pořádně hustý vonný lák a po těch já mlsná huba jedu. Pryskyřice, ambra, rafinovaně namíchaná směs cizokrajných koření, pačuli – všechno dýchá exotikou a magií a žhne jako kamna obalená sametem. Jeden akord mi připomíná Fougere Bengale od Parfum d’Empire, tam ale podobnost končí, snad mimo té zmíněné exotiky. Firemní promo k jednotlivým vůním mě obvykle příliš nezajímá, nicméně Alkemi výrobce připodobňuje k “vonné obětině Bohu Parfémů”, což se mi hrozně moc líbí a štve mě, že jsem to nevymyslel sám 🙂 Hutnost Alekmi později ustoupí, jako by se vsákl med a do popředí se dostanou dřevité tóny. Poslední, na samý závěr zůstane pačuli, jemně podbarvená ustupujícími složkami.

Noblige hned vypadá úplně jako svěží nahořklá kolínská, ale to je jen začátek. Do záplavy jiskrných hesperidických šťáv se brzy začne vkrádat kontrastní, jemný pižmový podkres, pozoruhodně zakalený levandulí. Samotnou ji tam necítím, přiznám se, že jsem ji objevil až po prostudování složení a identifikoval právě jako složku, temperující nevinný pižmový tón do animální polohy. Podobně na to šel slavný Kouros – ten ale “dirty” zvířátko krotil aromatickými bylinkami a kořením. Pozor, Noblige je o řád nebo dva méně kontroverzní vůně než Kouros a nechci je vzájemně přirovnávat, ale pořád je příjemně přidrzlá. Vyladěná kombinace šťavnatosti, suché trpkosti a animálního tónu se podle mě Marii Duchêne velice povedla. Citrusy mě překvapily tím, jak dlouho se drží a předvádí, rozhodně si nezaslouží být považovány za pouhou součást hlavy vůně. Až notně později dovolí kosatci, aby se ukázal. Ano, další fáze vůně je totiž kosatcová. Iris spolu s pižmoňem spolu zajímavě ladí a tahle kombinace představuje příjemnou změnu oproti obvyklému oblečení kosatce do vonné obdoby čistého prádla. Noblige je tak trochu výhodný nákup 2 v 1. Milovníka kolínských okouzlí svým svěžím duchem a ostatní nezklame krátkodechou výdrží, je to totiž plnohodnotný parfém, takže v létě nebude nutné se jím polévat každou hodinu. Jako bonus nabízí solidně dlouhý kosatcový konec v neotřelém a výborném provedení.

Salina mi vnukla podezření, že sůl možná v blízké době převezme mezi parfuméry roli oudu. Proč? Napadá mě, že tak jako se zhruba dva roky nazpět všichni zbláznili do oudu a téměř každá (nejen) niche značka povinně představila nejméně jeden oudový parfém, tak se teď možná chystá podobný scénář se slanými vůněmi. Ty bývaly docela vzácné a mám pocit, že se to může brzy změnit. Ale třeba jsem úplně vedle. Salina je slaná a ozónová. To jste nečekali, vím – představovali jste si interpretaci šaliny. Kdo ozónu nehoví, toho nejspíš jeho osolená verze porazí. Zprvu zkrátka necítím mimo dvě jmenované složky nic jiného. Až mě napadlo, co je to za parfém. Naštěstí se brzy objeví hezký suchý muskový základ, který vůni zpříjemní a taky ji zbavuje té kovově ozónové příchuti. Rozvoněná Salina (nemůžu se ubránit představě “rozvoněné šaliny”, haha) je slaně pižmová vůně držící se u těla a evokující opálenou pokožku po koupeli v mořské vodě. Skoro můžu nahmatat drobounké krystalky soli. Mořem nasáklá pokožka vydrží vonět velice, velice dlouho – i po čtyřiadvaceti hodinách a dvou sprchách ji pořád na ruce cítím. Je to skoro jako odjet na dovolenou k moři – taky vám to okouzlení z hlavy jen tak nevyvane ani po návratu do rachoty.

Když jsem na sebe dal Kashnoir, zazářil jako slunce procházející skleněným krystalem a hrající barvami. V rychlém sledu se objevily snad všechny možné typy vonných složek. Jak si vůně sedla, zjistil jsem, že úvod není až tak daleko od její skutečné podoby. Kashnoir je neotřelý koktejl obsahující koření, sladké květiny a gurmánské tóny, adekvátně laděné kadidlo (takhle lahodné jsem ho mimo říši arabských vůní ještě nezažil) a nějaký kontrastní tón, fungující podobně jako příjemně kyselkavá meruňka na kopečku sladké fudge zmrzliny. Ten tón vyvažuje kompozici a tipoval bych, že jej tvoří ovoce, nicméně podle složení to musí být citrusy. Objektivně je Kashnoir sladký, ale díky své komplexnosti se nedá nazvat sladkou vůní. Kouř, kořeněnost a aromata dalších ingrediencí jsou dostatečně bohaté a komplexní, aby tomu zabránily. Noir v názvu není jen tak, parfém působí temně, mně třeba evokuje sytě fialovou. Nabízí se jasná dedikace Kashnoiru jako volba pro femme fatale, ale umím si představit, že ho unosím i já, třeba jako hřejivou šálu v sychravém počasí.

Je jasné, že Daimiris musí být o kůži a kosatci a vskutku, ze vzorku se line jemná vůně luxusní kůže doplněná tónem papíru. Jako když zaboříte nos do drahé kabelky, ve které je nová knížka a několik notýsků. Po rozvonění ustoupí papírnictví do pozadí, ale i kožené srdce vůně zkřehne a drží se při těle nositele. Nebo spíš nositelky, Daimiris mi imponuje něhou a měkkostí a myslím, že nejlíp bude ladit s ženou. Musím poznamenat, že semiš (daim) ve vůních zpravidla moc nemusím, kombinace koženého s nasládlostí mi nevyhovuje. Nicméně ačkoliv by podle názvu měl i Daimiris interpretovat právě tento typ kůže, subjektivně se mi to jeví docela jinak. Daimiris mi prostě voní, jeho kůže působí suše, lehce natrpkle až hořce a hlavně – příjemně. S výjimkou úvodního rande s papírem (respektive s kosatcem, jak předpokládám) voní parfém úplně lineárně, aniž by mi to nějak vadilo – když je to povedené, nač něco přidávat nebo měnit. Neberte to ale dogmaticky, po vyzkoušení Daimirisu venku totiž domnělá neměnnost vzala zasvé a dá se o něm předpokládat (jako ostatně o každém parfému), že s každou jednotlivou pokožkou a v různých vnějších podmínkách bude pracovat individuálně. Abych se k vrátil k testu venku – v chladu se papírový aspekt oproti pobytu v místnosti neumenšil a vůně taky dala větší prostor florálním složkám. Když to shrnu, Daimiris má body za povedené zkombinování kůže s papírem a taky za subtilní, ale nepopiratelný nádech přepychovosti.

Když jsem začal s testováním Laboratoria, byl jsem zvědav, která z vůní se stane mou nejoblíbenější. Teď vím, že tak jednoduché to nebude, pro každou z nich bych našel místo v srdci i na poličce (ačkoliv se Salinou bych asi půl hodiny zadržoval dech, než se ozón zklidní) a teď jsem navíc ještě o to víc zvědavý na zbývajících pět vůní z portfolia značky – Cozumel, Nirmal, Rosamunda, Esvedra a Patchouliful. Himbajs.

Laboratorio Olfattivo patří ke značkám s dobrým “niche cenovým poměrem”: i po raketovém výstřelu eura se dá na Parfum.cz koupit za velmi slušnou cenu cenu 1ml pod 1euro. Tady najdete celý sortiment včetně cen.

Zdroj obrázků: internet