• Le Grand Musée du Parfum: kam v Paříži prostě musíte

Když se před rokem otvíralo nové Muzeum parfémů v Paříži, proběhlo to tak nějak nenápadně. Mirka a já jsme sice měly pozvánku v mailu, chvíli jsme o výletu i uvažovaly, ale nakonec vyhrály vanilkové rohlíčky a balení dárků. A vlastně celou dobu, co funguje, je takové potichoučku. O půl roku později jsme do Paříže jely na akci Corpo35 a já jsem plánovala program, vyhrabala jsem starou pozvánku, poslala jsem Mirce a ona na to: “Aha! No jo vlastně!”
Recenze nejsou nijak pozitivní: “Další muzeum parfémů? Na co?” nebo “Grand nesedí, je to tam malinké, za chvíli to máte za sebou”, případně “Vždyť tam ani není nic k vyzkoušení, žádné známé vůně.” Můj článek všechny tyhle fámy vyvrátí: Le Grand Musée du Parfum je úžasné, rozsáhlé tak akorát, dotýká se všeho významného, co posunulo parfémový svět dopředu, osloví fanoušky, kteří už o vůních něco vědí a pomůže poskládat si všechno hezky dohromady. Ale není: pro milovníky maistreamu. Pokud máte rádi vůně ze Sephory a očekáváte zábavnou prohlídku hezkých flakonků s ochutnávkou novinek od Huga Bosse, asi vám návštěva nic moc nedá. A ani si tady nic nekoupíte. Ale zase můžete potkat ty největší francouzské celebrity.

Městský palác Moreau-Nélaton s překrásnou tichou zahradou stojí na opačném konci vznešené rue du faubourg Saint-Honoré, než luxusní butiky, víc než půl kilometru od slavné střešní zahrady Hermés. Na tom tišším a noblesnějším konci. Turisty ani ne, spíš můžete tady potkat manžele Macronovy nebo Marine Le Penn, pár desítek metrů od muzea otvírá brány Elysejský palác. Le Grand musée du parfum  vzniklo ze soukromé iniciativy a v jeho představenstvu sedí šestnáct našich, rozuměj my=parfumanici, celebrit: Patricia de Nicolai, Nicolas Beaulieu z IFF, Sylvaine Delacourte, dříve umělecká ředitelka Guerlain, Jean-Claude Ellena, ještě stále Hermés inhouse parfumér, Anne Flipo z IFF, Mathilde Laurent z Cartiera, ale taky novináři, vědci či kulturologové. Žádní snobové: tahle partička jsou dělníci parfumerie a rozhodli přihblížit světu parfumerii ve třech okruzích: historie vůní, vnímání vůní a kreativní proces vzniku parfému.

Jdeme na to od podlahy. Po dvacetiminutovém čekání na průvodkyni sestupujeme do sklepa, kde ve skleněné dlažbě lítají světelné ejakulace. Průvodkyně je pořád ještě mírně rozčilená, před dvěma měsíci jsme si dohodly novinářskou návštěvu, potvrdili nám to, dva dny před tím jsme si odsouhlasili přesný čas, všechno klaplo…jen nám jaksi zapomněli, po francouzském způsobu, zajistit tu průvodkyni. Takže se nás po nervózním telefonování a nadávání na kolegu ujala šéfka marketingu a zatáhla nás do sklepa. Ze začátku byla hodně formální, hrčela naučený text a krmila nás detaily z příruček. Nenechaly jsme se odradit, já jsem tedy trochu asociál, nebavila bych se s kyselou mrkví, ale Mirka jela v duchu hesla “slíbili jste, dodržte” a zahrnula ji kvalifikovanými dotazy, takže Alexandra postupně roztála, zvedla level prohlídky a dokonce se na nás usmívala.
Na zdi temného sklepa pověsili takové ty 3D měňavé plakáty, já nevím, jak se to jmenuje (znáte to – pohlednice z Ruska, zprava Lenin, zleva Brežněv). Dobové celebrity představují vůně svého času, mrkne na vás Elizabeth Tailor a nakouknete do hlavy Marca Antonia…

Vymáčkla jsem z Alexandry taky, co znamenají ty světelné ejakulace: každá jedna značí zprávu o parfémech, která byla právě publikovaná v digitálních médiích. Prognóza je taková, že jak roste zájem o olfaktorickou i o elektronickou komunikaci, za pár let bude ve sklepě díky světelnému chodníku plné, nepřerušované osvětlení… Jak to počítají, mi říct nechtěla (jestli je to stejný, jako s potvrzením naší návštěvy, tak…) Na tomto videu mimo chodníčku můžete vidět různé celebrity, včetně mne, čímž jsem sama sebe velmi překvapila, ostatně jsem to ne moc inteligentně na videu komentovala, ale to je schválně, abyste si nemysleli, že jsem pořád taková chytrá, prostě užijte si to. Snad mne poznáte.

Expozice jsou interaktivní a zábavné. V přízemí pokračujeme do oddělení historie, kde si rozsvěcujete vitrínky s kostýmovanými figurkami, foukáte si pod nos různé staré vůně, tak jak si zdejší odborníci shodli, že asi voněly (protože dnes už to s jistotou neví nikdo): olibanum, kyphi, jeruzalémské kadidlo… Všechno pečlivě a srozumitelně opatřené popisky v angličtině a francouzštině.

Tady v muzeu pojmenovávají tři kořeny parfumerie: touhu po svůdnosti (La galerie des séducteurs,ano, ta Kleopatra), sakrální zdroje (Le parfum sacré) a účelová parfumerie (Le cabinet de curiosités – zobáky plné bylin proti moru nebo třeba rokokové pomandéry pro sběr blech z dámských dekoltů). Podzemí opouštíme přesunem do prvního patra, kde je už ta parfumerie, co mne hodně baví: francouzští lékárníci a královští parfuméři. V galerii objevuju vzrušující (teda jen pro mne, Mirku to nijak nezaujalo a Alexandra ani nevěděla, že to tam mají) originální flakony Elsy Schiaparelli podle Dalího návrhů a křepčím okolo jak budou děcka za chvílu okolo stromečka a ptám se, jestli bych si nemohla šáhnout do vitríny. Myslím, že od té chvíle nás začala považovat Alexandra za ruské špionky.

Druhá sekce je věnovaná vašemu nosu a jeho schopnostem: zkusíte spoustu vůní z přírodních i syntetických zdrojů, otestujete, jestli váš nos je mezi vyvolenými, kteří cítí moderní molekuly, projdete se kosmickou voňavou zahradou popisující spojení vůně a zvuku a na konci si uděláte testík, jak znáte vůně. Jednoduchý, my s Mirkou obě na 100%, což Alexandra obdivně kvitovala a Mirka procedila mezi zuby něco jako “a co sis jako o nás myslela”…

Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi nejvíc líbila zahrada, nebo následující koulové oddělení. Vyberete si kvítek, rozsvítíte, prskne na vás vůně a zazní hudba nebo zvuk. Třeba praskající krb nebo harfový vánek. (Hudba na videu není původní, co jsem tam říkala, není publikovatelné. Ale o nic jste nepřišli, u máty jen pípá ptáček.)

Po složení zkoušky z parfémové dospělosti jste vpuštění do oddělení kreativní parfumerie. Tady už se jede na ostro. Vcházíte nejkrásnější komnatou: koulemi. Dost mne zklamalo, že se nic nehýbe, protože jsem doufala podle fotek v nějaký nekonečný kosmický pohyb…očka jsou jen lůžka pro těžké kovové koule, které mají zespodu dírku a ta voní po…hádejte! Na zdi najdete taháky, v každá kouli je ukrytá jedna z nejoblíbenějších parfumérských ingrediencí: jasmín z Grasse, tonka, vanilka, bulharská růže, levandule, santál…zábavné.

Cesta plná různých dalších parfumérských nástrah končí v ložnici. Tam na vás čeká Jean-Claude Ellena. Fakt. Vyberte si jeden z osmi toaletních stolečků, navoňte se z flakonu a v zrcadle se vám zjeví parfumér, který vám rád povykládá o tom, jak to vidí on (anglické titulky běží dole). Pokud si tedy potřebujete s J-C Ellenou něco vyříkat, můžete. Já jsem se ptala, jak to tedy bude s těmi Hermessencemi, jestli chystá nějakou další (já vsadím lodičky, že ano, vzpomeňte si na mne na jaře!) a že by se mi líbilo, kdyby se odstěhoval na svůj statek v Grasse a vymýšlel tam ty svoje minimály pod vlastní značkou…Jean-Claude chvíli poslouchal, na ty Hermessence kývnul, ale pak začal drmolit něco o budoucnosti parfumerie, takže nevím nic s jistotou.

Každý pořádný mejdan uzavírá ohňostroj. Parfumérské varhany skryté v temné místnosti zahrají kompozici, jakou si vyberete a při tom skládají do flakonu jednotlivé ingredience. Škoda, že ta flaška nejde odnést…vlastně…já jsem to nezkusila…

Je to GRAND, že? A to naživo uvidíte daleko víc! Potěšila zpráva, že přibyly dočasné expozice: na podzim začala první ze série “Parfums de Legende”. Hlavní postavou je Pierre Dinand, kreativní ředitel, který stojí za nejslavnějšími flakony moderní parfumerie (a ještě neřekl poslední dlovo, přestože letos oslavil 86 let). To kdybyste náhodou chtěli vědět, kdo stojí za ostřapečkovanou lahvičkou Opium, živoucími srdci Map of the Heart nebo vznosnými chrámovými sloupy Neely Vermeire. (na rozdíl od info na plakátu trvá až do 28. ledna 2018). Před pár dny zahájila interaktivní expozice přírodních parfémů věnovaných velkým osobnostem francouzské historie Subodore, Podezření. Mimo to nabízí řadu parfémových workshopů pro dospělé i pro děti (ale jen ve fránině – vstupenky třeba zde).

Samozřejmě, nezapomínejme, že jsme v nejsrdcovatějším srdci pyšné Francie a celá správní rada jsou je složená z Frantíků (i když Alexandra je Italka), takže ostatní silné parfémové země v tomto vesmíru neexistují. Arabský poloostrov zanikl někdy okolo Krista a Itálie ještě nevznikla. Nevadí. Odpouštím. Le Grand Musée du Parfum si mne získalo. I tím, že nás Alexandra na konci objímala a líbala, jako staré kámošky.
Pokud je ještě nějaká vaše čichová buňka při vědomí, doporučuju navštívit shop v přízemí: konkuruje nejlepším niche parfumeriím a jeho design je dechberoucí, pokud máte rádi moderní architekturu. V sortimentu najdete exklusivky všech lepších oděvních značek, což mají pohromadě asi jen v Galleries Lafayette, limitované edice francouzského tradičního mainstreamu nebo speciální edice niche značek a navíc různé specialitky, třeba  krásné trio flakonů od Philippe Starcka – nevím o jiném místě, kde by ho prodávali.

Co se dá dělat po takovém zážitku? Nevím, co vy, ale my jsme šli vyčistit nos na mušle a na Eifellovku.

Bon voyage!

edit: muzeum bylo po necelém roce provozu trvale uzavřeno