• Francie z vody: den první ve znamení Mitsouko… a fialek

Asi už jste si všimli, ze nám s Romanou v létě to psaní moc nejde. Do běžného provozu přibude zahrada, dovolené, práce přitom zůstane stejně… A když si konečně někde sednete s dvojkou bílého, nebo Aperolem, toho entuziasmu moc nezbývá.

Tak jsem se rozhodla pro tenhle krátký formát voňavých pohlednic z dovolené. Pro formu krátkých hlášení, co mi (ne)podařilo ten den a čím jsem přitom voněla.
Za češtin se omlouvám, protože to píšu jedním prstem na mobilu případně dvěma na tabletu. Někdo holt musí sledovat fotbal na tabletu, ke kterému jde připojit klávesnice, a někdo píše článek jedním prstem na mobilu. Priority jsou priority.
Dovolenou jsme letos pojali netradičně. Vodně. Ale nepředstavuje si válečku u moře. Sladkovodně. Jeden týden s hausbotem na Canal du Midi, druhý na kanoi po francouzských řekách.
Chudák já. Začali jsme dnem pobytu v Toulouse a zřejmě to byla ta nejlepší část. Ale o tom až později.

Toulouse je čtvrté největší Francie s asi tak milionem obyvatel. Co je pro nej typické, je oranžovo-červená barva budov. Toulousané si sami vyráběli speciální ploché cihly z místních surovin a většina budov z období před nástupem skla a betonu je právě z nich.

Město má výstavní radnici, kam se dá jít i dovnitř na prohlídku , což se nám nepodařilo, měli zavřeno.
Co bych ale určitě doporučila je Jakobínský (dominikánský) klášter s gotickými lomeným oblouky a hlavně vnitřním rajským dvorem, kde jsou i lehátka a rajský klid, pokud ovšem nedorazí italští turisté.

Pro nás, kavárenské povaleče, jsou ovšem důležité uličky se shopy a hospůdkami.
Hadříky jsem po pár pohledech do výloh zavrhla, ale fialkový obchod? To byla povinnost!

Shop, kde jsou veškeré výrobky z fialek, jsem viděla poprvé.

Kde jinde koupit suvenýr pro Romanu. Vyzkoušela jsem i jejich fialkovou kolínskou a vůbec nebyla špatná. V nadšení z první fáze jsem psala Romaně, jestli ji nechce. Ale skončila prý s impulzívními nákupy. Asi dobře udělala, druhá fáze by ji nenadchla. Mne ano.

Fialková toaletka z fialkového obchodu příjemně překvapila. A rovnou dvakrát. Sametově hebká první fáze, jakoby s příměsí zelených fialkových lístků i s jejich jemnými chloupky. Suchá, nesladká. I když Romana by možná řekla něco jiného. Je jemná, ale dává o sobě vědět.
Nechala jsem ji svému osudu a vrhla se do průzkumu dalších uliček. Po hodině mě překvapila podruhé. Tatam byla sametová suchost. Někde cestou se z téhle nenápadné a celkem konvenční fialinky stala Insolence říznutá Instant Magicem! To mě dostalo. Půlku večera v Toulouse jsem asi vypadala jako lehký mimoň, očichávající si co chvíli rameno. Kdyby to ovšem Francouzům nebylo fuk, protože těch mimoňů je tam na každém kroku hafo.
[wpvideo mWcf6SM8 ]
Zvlášť, když běhají dokola kolem města. Už chápu pražáky, když si stěžují na neustále uzavírky kvůli akcím jako je maraton, půlmaraton, čtvrtmaraton… V Toulouse magoři běhali v centru a my se ani nemohli dostat do hospody, abychom zafandili Francouzům na mistrovství.

Mohla bych tak napsat, ze Toulouse voní po fialkách, mušlích a oppopanaxu od Honoré Payana z Grasse, který mě taky nadchl.

Ale není to tak. Toulouse mi vonělo Mitsoukem.
Mitsouko od Guerlain, kterou jsem si stříkla na hřbet jedné ruky ještě v Praze na letišti, přebila vše. I ty mušle.
Mitsouko je drsné chypre. I na mne, i v tomto období, kdy si vyloženě libuji v chypre a ujíždím na pánských vůních. Obdivuji Guerlain za to, že udrželi Mitsouko status, i když neznám původní verzi a nemůžu tak posoudit, nakolik Mitsouko utrpěla reformulacemi ve jménu snižování nákladů a restrikcí EU. Přesto všechno si tenhle prototyp chypre parfémů uchoval tvář.

Mech, mech a … mech. I kdybyste to na sebe nedali, jako já, Mitsouko je povinná lekce v parfémovém vzdělání.
A Francouzi nakonec ten zápas vyhráli! Přesto, že si to nezaslouží. Zítra se dozvíte proč.