• Můj rudý ruský fetiš z DEMETER FRAGRANCE LIBRARY

Podle Freuda je fetišismus vždy spojený se sexualitou a v mírnějších fromách je naprosto normální. Já jsem si téma poměrně důkladně nastudovala, abych zjistila následující: fetišismus se dělí do tří kategorií. “Parcialismus” se týká zaměření na části těla. Latex a guma, což známe z filmů, na které nikdo z nás nikdy nekoukal, patří do kategorie “neživé objekty a látky“. Třetí oddíl se týká “sekretů a neživých prodloužení těla”, a sem bych zařadila parfémy, protože o co jiného, než o prodlužku naší osoby i osobnosti jde? Podrobnější členění pak zahrnuje třeba pupíkismus, brýlismus, korzetismus, kalhotkismus, ofinismus…a? Parfémy nikde? To existuje! To jen zatím nikdo nepopsal. A tak tady předkládám veřejné dikusi návrh. Podle markýze Nicolase-Anne Edmé Rétifa, byl pojmenován fetiš na nohy: retifismus. On o tom napsal knížku Božské nožky, my máme o parfémech celý blog…chápete? Navrhuji, aby se fetiš na parfémy začal oficiálně nazývat FRANGIPANISMEM.

Přestože se různé komerční značky snaží zabrnkat na strunu vašeho frangipanismu, aspoň to tvrdí v reklamách s odhalenými kusy lidské flákoty libovolného pohlaví, jde jen o reklamní prohlášení (ale David Gandy aka YSL jakože ano, to fuguje – víte, že je to ten samý krasavec, co ho poslední roky můžete vídat v reklamách Marks&Spencer? Já furt čekám, kdy to tam rozbalí…vybalí…).

Ale ano, opravdu jde o reklamu Marks & Spencer, dámy, že vy tam chodíte jen nakupovat?

Zdroj: https://delectant.com/british-supermodel-david-gandy-adds-autograph-marks-spencer-lounge-underwear-collection/

Ve skutečnosti kromě reklamy namají jejich vůně s fetišem ani se sexem společného nic. Jak někdě čtu, že je parfém seductive, tak dávám ruce pryč, pač je jasný, že to bude nacpané přepáleným karamelovým kosatcem, vanilkovou náplní v čokoládě nebo syntetickou hruškomalinou. Všechno z toho považuju za opak svůdnosti a vlastně…jo, tohle si koupí jen pravý ujetý fetišista (pardon zdejším nováčkům).
Pak jsou vyhraněnější brandy: ETRO, COMME de GARCONS se pokušejí čas od času nabídnout něco šokujícího – Gommu, Latex, Metal, Petržel, Beton… ÚER MÍ se zaměřuje přímo na textilní fetiše, jejich rejstřík otevřel LATEX a letos vytáhli ORANGE pro ty, kdo rádi oranžové oblečení (muže ve výstražných vestách?). Tom of Finland, který trpěl fetišem na mužská přirození (asi toho měl tedy více), se stal předobrazem parfému z dílny ETAT LIBRE d´ORANGE. A vůbec se teď v poslední době stalo módní zařazovat do parfémů petrichor – zmoklý beton (psala Mirka minulý týden).
Ale to všechno je jen jako. Vždycky jsou to kompozice, které jsou normálně nositelné a fetišistická položka je jen jedna ve výčtu ingrediencí. O opravdové fetiše se stará jedna jediná značka: DEMETER FRAGRANCE LIBRARY. Dnes už se jmenuje pouze THE LIBRARY OF FRAGRANCE, pokud byste narazili na starší verzi, jde o totéž a flakony ani legrační ceny se nezměnily. A přesně na nich poznáte, proč se pravé soliflory v parfumerii nevyrábějí, proč se nedají nosit a nikdo to nezkousne.

Něco jako lékarna pro frangipanisty.

Demeter Fragrance Library je americká značka, která začala na konci 90. let pracovat právě s různými pachovými fetiši. První vůně byly Earl Grey, Rajče, Zimolez a Nůžky na keře (Pruning shears – vůně kovu, růže a listí). Klidně je můžu nazývat česky, protože DFL kdykoliv kamkoliv vstupuje neváhá názvy na lahvičkách přeložit do místního jazyka. Prostě nejde o názvy, jde o obsah, zákazník to musí hned poznat.

Kdo věděl, jak se řekne rusky “oud”?

První vůně měly ohromný úspěch, lidem se ta myšlenka zalíbila, mít v plné koncentraci to, co rádi potajmu čichají. Díky boji za rovnoprávnost menšin, národnostních, náboženských a především sexuálních, podpořených rychlým a širokým sdílením názorů na internetu, se svět otevřel komunikaci a zmizel ostych. Lidi se přestali stydět svěřovat se svými neškodnými úchylkami. Najednou jste se dozvěděli, že kolegyně zleva má ráda divočinu v koženém prádýlku a kolegové z druhého kouta kanceláře se vodí na oběd za ruce. Vedle toho přiznat, že rádi čucháte v garáži k pneumatikám, vypadá úplně trapně nevinně. Demeter měl otevřený svět a tak to hned začali sázet: oblíbené kytky, ovoce, zelenina, čokoládové bonbony, mořská voda, kůže (dnes mají v nabídce 5 druhů kůže). To byly ty normální formy frangipanismu, ale pak se v rejstříku objevily ty pravé fetiše: Sněhové vločky, Opalovací krém, Blesk, Slaný vzduch, Piškotové madlenky, Gragamové krekry. Opravdový průlom v oblibě značky ale znamenaly NÁPOJE: Champagne, Gin Fizz, Zázorové pivo, Fuzzy Navel, Piňa Colada...dnes jich v jejich nápojáku najdete okolo 60. Lidi si oblíbili malinké 30 ml splash toaletky, ale protože jde fakt o intimčo, dostaly se tehdy do sortimentu taky roll-on olejíčky, které milujeme před spaním na zápěstí.
No a pak už se strhla lavina, která znamenala, že si každý úchylák najde, co potřebuje: Pizza, Rýžové pole, Slané karamely, Umytá okna, Hvězdný prach, Žížala, Kluziště, Márnice (nenechte se mýlit, voní po lilích), Skleník, Humidor, Kočičí kožíšek, Dětský šampon (česky “Dětská prdelka”, že, a najdete ji asi v 8 kompozicích), Voskovky, Špína, Světlušky, Plastelína, Nové tenisáky, Barbeque, Melasa, vůně všech možných materiálů (textilie, plasty), jídla a nápojů (oblíbené koláče a značkové bonbony), veškeré rostliny a ovoce se rozumí samosebou a taky nálad (soumrak, bouře, hvězdná noc…). Samozřejmě, že jsou tady najdete i ty explicitně sexuální: Vinyl, Latex, Sauna, Kožený bičík…
Současná tvorba je pro mne je to odchýlení od původní myšlenky fetišistiských soliflorů. Značka se snaží o fantazijní vůně: Zombie pro holky, Zombie pro kluky, Zombie Pes…co z toho. Do nabídky řadí kolekce oblíbených míst světových měst, třeba Moskva (Picnic Na Trave je věnovaný Gorkého Parku), New York, Tokio, nebo vůně nálady známých uměleckých děl…ale jsou to jen jinak zabalené původní vůně (prodavačky vám řeknou, která je která). Původní kolekce mne baví podstatně víc.

Moje fetiše jsou úplně normální. Až se stydím. Někdy v těhotenství jsem trpěla (teda jsem si užívala) kaktusovým frangipanismem. Pila jsem opunciový čaj a ta samá příchuť je v DFL Saguaro Cactus. Narazila jsem na ni náhodou, když jsem pátrala po vůni opuncie, hned jsem objednala a propadla jsem jí…a měla jsem ji na sobě jednou. Zjistila jsem, že vůně opunciového fíku bez toho zážitku spojeného s jídlem nebo čajem vlastně nelíbí. Něco jí chybí, je prázdná, je to jen jedna dimenze zážitku. A taky: copak někdo chce vonět jako opuncie? Nebo jako voskovky nebo skořicový koláček? Prostě je to MÁLO. NUDA. Nuda, nuda, nuda taková, že mi časem začala být vůně tak protivná, že jsem ji prodala. To skoro nikdy nedělám, ale chtěla jsem ji prostě poslat z baráku pryč. Zbavit se jí! Další byla Wet garden, zmoklá zahrada. Tu pořád mám, ale je nudná, moc kytek a málo hlíny, málo petrichoru.

Pak jsem se dlouho věnovala sofistikovaným věcem a když jsem letos jela do Ruska a zjistila jsem, že DFL má v Petrohradě několik butiků (a nic jiného z parfémů se v Rusku pořádně koupit nedá), rozhodla jsem se přivézt si stylově Černého nebo Bílého Rusáka. Znáte je – pijí se v coctail barech hodně po půlnoci, když už se vám zdá, že nemůžete chlastat dál, ale je vám líto jít domů a dát si v Bugsy´s v ranních hodinách kafe je neprominutelný fá-pó… složení: kávový likér, vodka a kafe do Černého Rusáka, do Bílého navíc mlíčko. Obě vůně jsou tak brutálně lepkavě kávově-sladké, že jsem si musela jít hned umýt ruce na toaletu, a to jsem jen omylem sáhla na mokrý rozprašovač.

Měla jsem ale ještě jiné záměry: miluju kosatec a zelené listí v parfémech. Přeloženo do fetišů: mrkev, mrkvová semena, rajčatové listí. A zaujal mne Kitten Fur, Kočičí kožíšek, jestlipak voní jako teplá, ulízaná kočička na klíně? Výběr probíhá tak, že si stoupnete k regálku, kde jsou lahvičky seřazené podle barev etikety a odhadujete, jakou barvou může vonět to, co nosíte v hlavě. Pokud nejste poučený zákazník, jako já a nejdete rovnou na věc… Tak Kočičí kožíšek nou. Prestože nevoní tak smrtelně, jako Chardon, když se po třech dnech vrátí s rozervanýma ušima ze záletů, s kočkou nic moc společného nemá – je to nasládlé pižmo, ani ne moc suché, připomnělo mi vanilkovou aviváž. Já jsem čekala suchý prach a bílé pižmo. Tohle tedy nenaplnilo mé představy.

Pak jsem neodolala asi milionu vedlejších cest, projela jsem všechny ruské limitky, a slečna zatím hledala ty moje rajčata. Přestože má DFL v současné nabídce Rajčatová semínka, Zelené rajče, Rajče a Rajčatové listí, našly jsme jen Rajče, tedy Červené rajče. Slečna sice tvrdila, že v Rusku se Zelené rajče jmenuje Červené rajče, což mně i přišlo pravěpodobné, že se tam můžou prodávat jen Rudá rajčata. Ale nakonec myslím, že to byla jen propaganda, že me ošidila. No, však to nebylo poprvé… Nicméně: rudé Rajče z Ruska mám na polici, má anglický název a už jsem ho jednou měla na sobě. Fakt se to nedá. Ani jako pokojový parfém. Prostě rajče. Co jsem čekala…

Tady máte odkaz na stránky The Library of Fragrance: před tím, než kliknete, se ujistěte, že máte uklizeno, uvařenou večeři a vypnutou troubu. Až se za tři hodiny vynoříte, bude pozdě plakat nad spálenýma perníčkama. Těch fetišů je tam přes 300.
Jakým typem frangipanismu trpíte vy? Co byste si vybrali z knihovny vůní knihovníka Demetera?