• SERGE LUTENS: L´orpheline (levandulová kaplička)

Serge Lutens chrlí svoje ponuré novinky rychlostí, která mi nedovoluje vůbec potřehnout, co kolem mne právě profrčelo a zmizelo v dáli. Mně se jeho produkce celkem líbí. Háček je ve slově “celkem“. Zatím ani jedna vůně mne nedostala. A že jsem se snažila! Snažila jsem se tak, že prodavačky v butiku Palais Royal už nervózně pokašlávaly, ať vypadnu, aby si mohly přeleštit lahvičky. Od té doby, co se Lutens objevil v celkem běžném prodeji jsem rejstřík několikrát promrskala odshora dolů. Pečlivě jsem vymazala všech čtyřicet parfémových lentilek. Poslední dva roky dostávám každou novinku ve vzorku horkou linkou z Paříže. A? A nic. Líbí se mi celkem všechny, co obsahují pižmo, šafrán, celofán, kůži…a v každé něco chybí. Sex epíl. Až teď! Černý dědek mne na stará kolena dostal na lopatu. (Nebo se říká na lopatky? Brrr představa.)

Marketingové povídání k L´orpheline je obvyklé pomatené mumlání excentrika o tom, jak ho maminka převlíkala do holčičích šatiček a tatínek ho nechtěl (můj výklad, jestli na to máte nervy, tak si to přečtěte sami na Fragrantice). Ve skutečnosti myslím, že Lutens vyrostl jako buržoazní chlapec, rozmazlený co Kilian Hennessy. Avšak: povídání prostřednictvím odkazu na ženský a mužský princip uvnitř každé lidské bytosti, plasticky vysvětluje dvě kontrastní polohy ve vůni. Nevím jestli se liší zrovna barvou pohlaví, ale JSOU TAM. V podstatě to je charakter celé vůně a je to to, co mne na ní okouzlilo a pozor, historický okamžik, Derad bude čumět: asi si pořídím svého prvního hrobníka! Ostatně: kdo by odolal písmenkovým Lettrines limitkám v butiku v Palais Royal?

Kvůli limitované lahvičce s laškovnou dekorací hrobečku Croix de Cimetière ani nemusíte do Paříže, bude dostupná na prodejních místech SL po celé Evropě.

Nebo je mezi námi snad někdo, kdo by nechtěl pudřík v poněkud infantilní rakvičce s kostřičkou Danse Macabre Coquilles d’Oeufs? Ha?

Jako obvykle Lutens neuvádí složení a tak se hádá. Já jsem vyhádala tohle:
Na začátku měkké, jantarové, čerstvé kadidlo se sladkou ambrou a mýdlo, mýdlo, mýdlo – tak mýdlovaté, jako je třeba v Liu / Guerlain nebo i No.5 / Chanel. Takže aldehydy. Tohle je je jedna ze dvou poloh. Teplá. Jak jsou v tom aldehydy, tak mne maj.
Ale to nestačilo, takže za chvíli druhá půlka, studená: ledová levandule, jako je třeba v Jersey / Chanel Les Exclusives a pěkné, ukázněné prádlové pižmo z Guerlainových kolínských. Levanduli úplně nevyhledávám, ale to křišťálové pižmo, ach! (Zajímavé je, že ty aldehydy nehrají na této straně, kam by se spíš hodily, ale přlepily se na těžší složky – vzpomeňte na Liú, kdo ji znáte, jak tam aldehydy jako první padají na zem při sprejování.)
No a teď si představte, co to s váma hrají: máte teplé, lehké kadidlo, které vůbec není kostelní. Spíš jen taková malá, dobře větraná, čisťounká kaplička. To kadidlo je málo kadidlové (to kyselo je moc kyselé). No a teď by člověk čekal, že ta kaplička stojí uprostřed vyhřátého levandulového pole, protože přece levandule – no a ne, levandule je naprosto sterilní a ledová, jako levandulový sprcháč. Ta levandule je málo levandulová (ten bramborák je moc bramborovej!). Dvě polohy, dvě dominantní složky, velmi expresívně zpracované, a teď na vás dělají baf! kuku! tady jsem! halo! kukuč! Vůbec nedrží pohromadě, hrají spolu na schovku a každou chvíli vykoukne jedna z nich za pruhovaným sloupem nádvoří Palais Royale. Kouzlo!

L´orpheline /  Serge Lutens se dělá v té zvláštní koncetraci Eau de Parfum – Haute Concentration díky které je dražší (99€/50ml), ale nejsem si jistá, jestli to nezapomněli říct v laborce, protože už po hodině ztrácí dech. Dojezd je sice pak ještě dlouhý, 4-5 hodin, ale už v tak málo zajímavé formě zbytečků vůní, které nepracují (zůstává takové nanicovaté kadidlo ochlazené levandulí), že nestojí za řeč. A navíc se najednou objeví ten oblíbený, ale mně ne moc milý sladký santál. Mně slabá siláž až tak nevadí, já jsem sprejer, ale asi byste čekali něco jiného za ty prachy.