1. Kuchař, Zloděj, Jeho Žena a Její Milenec: MODRÁ
Má tma MODROU barvu? (parkoviště)
Film se odehrává v pěti hlavních prostorách: restaurace, kuchyň, toaleta v restauraci, parkoviště a knihovna. Každé místo má své barevné ladění a přesnou architekturu a dekoraci, vyvolávající přesnou, nenáhodnou atmosféru.
Hrají už titulky, pod kterými běží „lovecký výjev“: temná scéna, mohutní, zdraví psi ušlechtilých ras rvou syrové maso ležící na zemi, lovecké zvuky a hudba.
Velvo úvodní scéna z filmu, vpravo: Pieter Jan van REIJSSCHOOT, Zabíjení, 1743
Na parkoviště přijíždí Zloděj se svou Ženou v černých šatech a suitou gangsterů v černém osobním autě doprovázení dvěmi dodávkami zásobování. Zásobovací vozy přivážejí dodávku čerstvého masa a ryb a plodů moře pro restauraci, jako dar. Před restaurací se otevřou jejich dveře a divákovi se vyjeví dvě klasická zátiší s potravinami.
Joachim BEUCKELAER, Zabijačka, 1563
Frans SNYDERS, Rybí trh, 1620
Úvodní scéna parafrázuje opět lovecký výjev, ale zvířata, bezmyšlenkovitě ubližující na povel, nahradili lidé z bandy kolem Zloděje. Začíná lov na kolemjdoucího člověka.
Paul de VOS, Lov jelenů, 1630
Po ulovení člověka skupina odchází zadním vchodem do kuchyně restaurace.
Zadní vchod, kterým Zloděj vždycky přichází, symbolizuje intimitu vztahu mezi Zlodějovou skupinou, milenci a Kuchařem. Jediný, kdo použije hlavní vchod a to jen jednou ve filmu, je Zloděj při vstupu na závěrečnou scénu. Už jako zcela odcizený, otevřený nepřítel; režisér použil pro navození tohoto pocitu vizuálně jasný znak vchodu pro „cizí“. Zatím ale Zlodějova skupina udržuje s Kuchařem, majitelem restaurace, dobré vztahy.
Při průchodu skupiny kolem dodávek se objeví efekt barevného přechodu mezi lokacemi. Z temně černomodrého konce parkoviště procházíme k sytě modré a okny dodávek prosvítá zelené světlo kuchyně.
Zloděj v dialogu se Ženou diváka na barevnou změnu připravuje:
Albert: „Georgie, máš šmouhu na tváři a popel na ňadrech. Už tak jsi celá černá, tak nekuř. V černé vypadáš jako coura.“
Georgina: „To je modrá.“
Její šaty jsou skutečně tmavěmodré, stejně jako šerpa přes oblek jejího muže.
Na parkovišti zatím dochází k uklidnění atmosféry, dodávkové vozy-zátiší tiše stojí a dotvářejí atmosféru, přesně ve smyslu anglického pojmenování zátiší „still-life“.
V centru scény doznívá lovecká akce, ulovená oběť se zvedá a odhání lovecké psy, kteří teď působí ve srovnání s lidmi zcela mírumilovně. Kompozice se opět překrývá s barokním vyobrazením loveckého zážitku, obraz opět získává poklid selanky lovce v lese, role jsou opět tak, jak mají být.
Pohled přes parkoviště rekapituluje nejen čeho jsme byli svědky, představení charakteru Zloděje, ale také barevné schéma, hru, která teprve začíná. Z modré do zelené.
Modrá barva se v moderní psychologii používá k uklidnění pacientů. Je vznešená, klidná, chladná, značí rozvahu a vznešenost.
Celou tuto obvyklou charakteristiku bourá Zloděj vstupem na scénu, kde znectí svého jen tak člověka, vydává ho za zvěř; přitom sám se chová jako nízký tvor a zcela ztrácí důstojnost, kterou mu dodal pompézní příjezd do modré tmy.
Příště: Čerstvé jídlo, svěží myšlení: ZELENÁ
Zdroje: Omluvte kvalitu fotek z filmu, jsou to většinou Print Screeny z Youtube, obrazy většinou linky z veřejně dostupných galerií. V posledním příspěvku přidám kompletní seznam zdrojů.
