SMELL FESTIVAL: Parfémová Boloňa I

Letošní Smell Festival v Boloni mi poskytl přehršel zážitků a tady jsou porůznu posbírané dojmy z testovacích papírků:

Grossmith – Saffron Rose: hodně temná, sirupově nasládlá růže. Šafrán je jiný, než jak ho znám z arabských vůní – umírněný, bez ostré špičky. Ponuře krásná vůně.

۞

Parfumerie Générale – Indochine: novinka od talentovaného a okouzlujícího Pierre Guillauma prodchnutá teplým vlhkým klimatem a cizokrajným kořením.

۞

Les Néréides – Imperial Opoponax: věrné vyobrazení vůně pryskyřice z myrhovníku s přidanou hodnotou, takže se dá nosit jako parfém.

۞

Ormonde Jayne – Man: povedená pánská vůně, po které zamlaská i kdekterá žena.
Voní jako vymydlený chlap.

۞

Pro Fumum Roma – Fumidus: největší dryják od Profvmvm, vlhké, ještě doutnající ohniště v jehličnatém lese pod sopkou. Po vyřádění se vůně změní na ten nejsušší vetiver se špetkou tabáku.

۞

Pro Fumum Roma – Thundra: písčitá hlína, sporá ale odolná tráva a nějaké dřevitě vonící kořínky. Působí vzdušně.

۞

Nu-Be – [3Li]: divná růže (= vyrobeno pro mne) zkombinovaná se barevně sladkými a černobíle šutrově suchými tóny; musím ještě prozkoumat.

۞

Jovoy – Rouge Assassin: Jovoy se nějak probudil z letargie, bude nutno věnovat mu pozornost; Assassin je z ranku Grossmithovy šafránové růže, příjemně ponurá a rafinovaná vůně postavená na růži.

۞

My Inner Island – Absinthe Bleu Glacée: moje favoritka z celé Inner Island řady, ten absint tam sice někde v hromadě složek skutečně je, ale jinak je to navzdory ledovému názvu téměř oudovka kombinující hořké tmavé odstíny vůní s jemně nasládlými pryskyřičnými, móc pěkné.

۞

Bois 1920 – Come La Luna: tahle značka má snad všechny vůně nadprůměrně pěkné (a krásné flakony) a ví to o sobě, jelikož je pěkně drahá, ale co dneska není, že. Luna kombinuje hesperidické, kořeněné, květinové a kdovíjaké ještě ingredience do vyvážené krásy připomínající nějakou pánskou klasiku od Hermèse nebo Guerlaina, akorát gurmánsky doladěnou. Slint.

۞

Bois 1920 – Sushi Imperiale: žádná ryba – lahodná šťavnatá vůně moštu okořeněného drahými dřevy a jemným kořením

۞

Bois 1920 – Sandalo e The: tuhle mám zatím mezi Boiskami nejraději. Věrná svému jménu voní důkladně dřevitě, santálovo-cedrově, to je báječně zkombinováno s jasmínem a růží a doladěno černým čajem.

۞

Caron – Narcisse Noir: dobře známá klasika, pro mě tmavé mýdlo vonící tak, že ho chci sníst.

۞

Caron – Nuit de Noël: zapomeňte na vánoce; smíchejte dvě kapky No.5 s jednou kapkou Habanity, dozdobte krátkodechými indoly a voilà, máte tu něco, za co by Romana zabíjela. Mně ovšem za nasměrování na tenhle klenot div nelíbala ruce 🙂 Na obrázku je nedostupný starý flakon Noëla, který sem dávám, protože je překrásný.

۞

Sinfonia di Note – Saveur D’Artichaut: záhadně neproniknutelný parfém, voní něžně, suše, s papírovým akordem a gurmánsky vlahým jádrem. Proč se to jmenuje Chuť artyčoku netuším.

۞

L’Artisan Parfumeur – Mon Numéro 9: decentní a víceméně klasický hesperidický úvod po vyvanutí odhalí nekonfliktní příjemnou a pro kolínskou netypickou vůni rebarbory.

۞

L’Artisan Parfuemur – Caligna: nejčertsvější Artisanova novinka voní zprvu velice nenápadně a až trpělivým ukáže, jak moc je hezká. Je (i na Artisana) velmi jemná a vystoupí o krok do popředí až po rozvonění. Přísahal bych, že v něžné kompozici květin a zeleně nechybí jasmín, ale ve složení není, zato v něm nechybí můj neoblíbený fíkový list. Tu je ale přítomen tak vhodně a umně, že nemůžu mít námitek. Ve složení jsou uvedeny i mandarinkové lístky, což je pro mě novinka, ale jestli jsou to ony, co dělá vůni tak pěknou, tak jen houšť. Calignu stvořila Dora Baghriche-Arnaud, na kterou si budu muset posvítit.

۞

Zdroj obrázků: press sety výrobců