• Nobile 1942: Rudis

Láska na první pohled. Červený flakon s rezavým štítkem a vrškem ze zteřelého dřeva mne zmagnetizoval mezi vší ostatní nádherou v KaDeWe, řekl mi „zkus mne“ a už se mne nepustil. Pak mi Rudík řek ještě „vrať se tam a pořádně si mne užij!“, což přítomná německá prodavačka kupodivu kvitovala s potěšením (jinak byly Gertrudy tentokrát mimořádně lahodné). Zakrátko se Rudoušek nastěhuje ke mně.

Ten vršek přesně napovídá, o čem to bude. Na prach spálené dřevo, včerejší ohniště, které v noci smočil studený déšť, částečně uhasil oheň, ale některé uhlíky doutnají dál. Suchý, kovově šedý pach uhlíku, ozonu, zuhelnatělého březového dřeva. Suchý, šedý, minerální, dusivý a fetišisticky přitažlivý. Kdyby nebyl tak suchý, dalo by se říct opuletnní – něco ten šedivý oblak zevnitř vyplňuje, aniž by rušilo jeho minerální suchost, a je tooo…cedr a kadidlo.
Po dlouhých, dlouhých desítkách minut započne fáze kadidlová: nejdřív nepatrně, jen jako jemné přislazení chladnoucího popela.

Na instagramu jsem psala, že jde o urnu s popelem vyzáblého mnicha, ano, jde přesně o tuhle fázi. Kadidlo, sladce zelené, bylinné, ne kostelní, se prosazuje čím dál víc. Ale to si nepředstavujte jako že se vůně vyvíjí – to prostě nepostřehnete. Je to asi tak stejně nápadné, jako když řeka u vás ve městě vytváří z vašeho města v rovině údolí. To prostě nepotřehnete, ale přijedete tam za dvacet tisíc let a vida! Namísto strouhy tady máme soutěsku! Když budete pečlivě čuchat každé dvě hodiny, tak možná postřehnete, že se něco děje. Lepší je ale jít spát a ráno si vychutnat plnou, bylinnou nasládle kadidlovou vůni na dřevitém základu. Ano, plnou. Nějakých dvanáct hodin Rudíka neznamená, že by měl skončit. Tento muž je bojovník, dámy, má mimořádnou výdrž!

Marketingová průvodka k Rudisovi mluví o dvou polohách vůně: rudis je trofej, dřevěný meč, který dostal gladiátor po vítězném boji. Na rudsu byly vyrytá jména poražených gladiátorů a považoval se za symbol krve a smrti. O tom je můj Rudis. Muž, jenž se připravoval na boj, se v předvečer souboje zpil do němoty alkoholickým nápojem ze zkvašeného ovoce a vinných hroznů. Tak o tom já nic nevím. Ovoce ani alkohol ve vůni nemám.

V tomhle butiku v KaDeWe najdete obvykle většinu novinek niche parfumerie.

Ještě utrousím poznámku o parfumérovi: netuším, odkud se vzal, Antonio Alessandria se zjevil v roce 2014 v Dusseldorfu na Global Art of Perfumery a představil tři krásné vůně pod vlastní značkou. Všem třem je společná lehkost a pěkná práce s umírněnou sladkostí, která se drží hezky v pozadí, což je u niche, kde je v poslední době módní průraznost a drtivost daná právě sladkými složkami (však taky podle Sophie Grojsman jen co je sladké je pěkné), celkem neobvyklé.

První Antoniův kšeft pro cizí značku je právě Rudis a i tady uplatnil talent pro dávkování sladkosti lehkou rukou. Pěkné. Vyhovuje mi. Budu ho sledovat. Není to žádné ucho, první parfém vydal ve 43 letech, mám ráda zkušené muže, kteří se dokážou držet na uzdě a vědí, co je skutečná kvalita, ne jen pozlátko. A v neposlední řadě je to Ital a má knír a oči jak Kukura a už mu chybí jen to deváté srdce.