• L´ARTISAN: Traversée du Bosphore + galerie Istanbulské mosty

Je to vlastně jedna z mých nejoblíbenějších vůní a už dlouho se chystám věnovat jí důstojnou recenzi s hezkou galerií z Istanbulu. Protože Traversée du Bosphore bylo nejvýznamnější spojení suchozemských obchodních cest, kudy proudily náklady koření a vonných látekz Asie do Evropy. Jedinou překážkou mezi kontinenty byl průliv Bospor, nejužší místo moře, na jehož obou březích vyrostla vznešená a bohatá Konstantinopol.

Traversee do Bosphore. Tak viděl sultán přístavy Zlatého rohu a asijský břeh z balkónu východního paláce v roce 1453 Zdroj: web

Traversee du Bosphore. Tak viděl sultán přístavy Zlatého rohu a asijský břeh z mramorového balkónu východního paláce v roce 1453. Docela provoz, že?
Zdroj: Bertrandon de la Broquière in Voyages d’Outremer (www.bnf.fr) [Public domain], via Wikimedia Commons

Lodě převážely vzácné náklady z asijského Kadıköy do bezpečných přístavů Zlatého rohu na evropské straně, po staletí pod dohledem oken paláce Topkapi.

OLYMPUS DIGITAL CAMERATo platilo hrozně dlouho. Až ve druhé polovině 20. století vyrostly dva odvážné štíhlé mosty přes Bosphor a loni dokonce tunel, který se hrozně dlouho rodil v politických bolestech, protože obyvatelé a vládní opozice jej považovali za tunel na tureckou státní pokladnu. No, asi nebyl postavený tím nejlevnějším a nerychlejším způsobem, jako naše Blanka, a navíc – co tunel? Díra v zemi…zajímá to někoho? Zato mosty! Jsou elegantní a překrásné, lákají nebezpečností.

První, starší, istanbulský interkontinentální most, který se jmenuje prostě 1. Boğaziçi Köprüsü, tedy První bosporský most, se stal ztělesněním tisíciletých tužeb o přemostění průlivu.

Tak by dnes sultán z oken Topkavi viděl Traversée du Bosphor.

Tak by dnes sultán z oken Topkavi viděl Traversée du Bosphore.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Už pět set let před Kristem nechal král Darios postavit dočasný most z lodí, po kterých přešlo jeho vojsko. Projekt Prvního začal kreslit sultán Abdulhamid II. a podařil se dokončit anglickým inženýrům v roce 1973. To už si leckdo z nás pamatuje, že? Pro obyvatele se stal kultovním místem, pro turisty atraktivní není, jen je príma, že se dostanou rychleji na letiště při zpátečním letu. Do Istanbulu se totiž jezdí jinudy.

Turisti raději než taxíkem jezdí přívozem z Asie do Evropy.

Turisti raději než taxíkem jezdí přívozem z Asie do Evropy.

Uchvátí vás nejen v moři plovoucí budova neorenesančního nádraží Haydarpaşa Garı, která je nám Pražákům slohem tak blízká.

Uchvátí vás nejen v moři plovoucí budova neorenesančního nádraží Haydarpaşa Garı, která je nám Pražákům slohem tak blízká. Ostatně pro její malebnost ji Chanel využil v reklamě na Chanel No.5 s Audrey Tatou.

Přestože vidíte všude břeh, Bospor vás nenechá na pochybách, že jste na moři.

Přestože vidíte všude břeh, Bospor vás nenechá na pochybách, že jste na moři.

Je totiž úžasný pocit uvidět profil vznešeného Istanbulu tak, jak ho vídali námořníci už v době, kdy my jsme ještě neuměli česky.

Je totiž úžasný pocit uvidět poprvé vznešený Istanbul tak, jak ho vídali námořníci už v době, kdy my jsme ještě neuměli česky.

Jen odsud se dá vidět histroie slávy, bohatství a moci v časové ose: starobylá křesťanská Hagia Sofia, mnohem mladší muslimské mešity a i úplně moderní historie, pozápadněný stoletý sultánský palác Dolmabahce, pyšné pobřežní yalisi, dřevěné vily istanbulských boháčů z přelomu století, a zbrusu nové mrakodrapy za náměstím Taksim, kde žijí současní boháči a vládci. Třeba Baroš a jeho přítelé a dívky.

Odsud se dá najednou uvidět historie slávy, bohatství a moci v časové ose: starobylá, kdysi křesťanská, Hagia Sofia, mnohem mladší muslimské mešity a i úplně moderní historie, pozápadnělý stoletý sultánský palác Dolmabahce, pyšné pobřežní yalisi, dřevěné vily istanbulských boháčů z přelomu století, a zbrusu nové mrakodrapy za náměstím Taksim, kde žijí současní boháči a vládci světa. Třeba Baroš a jeho přátelé a jeho dívky.

A taky odsud poprvé uvidíte Traversée du Bosphore...

A taky odsud poprvé uvidíte Traversée du Bosphore…

...majestátně rozkročený mezi dvěma kontinenty.

…majestátně rozkročený mezi dvěma kontinenty.

Podle istanbulských urban legends je nejelegantnější způsob sebevraždy životem zklamaných stárnoucích filmových hvězd, které z pláten tureckých kin vytlačily americké velkofilmy, a jejich milenců, istanbulských gangsterů a vládců pašeráckých band, sjet s bílým buickem z mostu do černých vod Bosporu.

Pohled z Galatské věže

Pohled z Galatské věže

Istanbulci věří, že až jednoho dne Bospor vyschne, najdou se na jeho dně celá města, postavená z toho, co do Bosphoru za tisíce let naházeli, v nichž žijí gangsteři s jejich krásnými herečkami, prohánějí se ulicemi podvodního města v bílých ameických autech a posluhují jim pouliční zlodějíčci a prostitutky, zabití v pouličních válkách. Proto tenhle pyšný most dostal přezdívku “Novodobý Traversée du Bosphore”.

Když se v roce 2007 snažila společnost Philips přenést do Turecka svoje fabriky z Evropy, aby získala kvalifikovanou pracovní sílu ukázněných, kultivovaných a pilných Turků nedaleko od lukrativních evropských trhů (a přízeň vlády a uředníků s tužkou na smlouvách o dotacích), povedl se jí mistrovským kousek, jak Turkům “fouknout pod pytlík”, jak říká přítel Jindra: ověsila První bosporský tunou LED světýlek, nasadila primitivní software a od té doby se můžou domácí i turisti za tmy kochat siluetou zázračného mostu levitujícího mezi černou olovenou hladinou Bosporu a  tmavěmodrou oblohou, plnou hvězd, které technologii Philips nemůžou konkurovat. Nejsem přívržencem kolotočů a blikátek, ale První bosporský vypadá magicky.

Stačí si vybrat oblíbenou barvu.

Stačí si vybrat oblíbenou barvu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V 80. letech byl dál na sever od Zlatého rohu postaven ještě podobný Fatih Sultan Mehmet Köprüsü, most sultána Mehmeta, ale ten byl od počátku jen dopravní a jako součást moderního Istanbulu, od Zlatého rohu neviditelná, už nikoho nezajímá. Nic romantického na něm není.

Moderní Istanbul.

Moderní Istanbul.

Ještě jeden kntrastní pohled, tentokrát z Topkapi.

Ještě jeden kontrastní pohled, tentokrát z Topkapi.

Asijský protějšek. Technické zázemí a sídliště pro obslužný personál boháteho evropského Istanbulu.

Asijský protějšek. Technické zázemí a sídliště pro obslužný personál boháteho evropského Istanbulu.

Provoz na mostě v 5 ráno. Přes den je odsouzený k zácpám, přes vysoké mýtné.

Provoz na mostě v 5 ráno. Přes den je odsouzený k zácpám, přes vysoké mýtné. Jako v okolí velkých istanbulských náměstí v pět odpoledne. Stejný provoz jako na Taksimu nebo Beyazitu jsem zažila asi jen v Bangkoku, když zavřeli obchody.

Dlužno podotknout, že ve starém Istanbulu jsou ještě dva mosty, mnohem starší a slavnější: Galatský a Ataturkův. Přes zvedací dvoupatrový Galatský, který je blíže Marmarskému moři, jezdí tramvaje a auta a má široké pohodlné chodníky v prvním patře. A v přízemí, nebo spíš přívodí, v obloucích těsně nad hladinou, je souvislá řada kaváren a skvělých restaurací. Sedíte na terase jen přes zábradlí od černé vody, žužláte kostičky mořského ďasa a kocháte se panoramaty, protože most spojuje starou Galatu a Egyptský bazar.

Pohled na most z Galatské věže.

Pohled na most z Galatské věže.

Kavárny a restaurace.

Kavárny a restaurace.

Víkendový provoz na mostě.

Víkendový provoz na mostě. Část mezi barevnými věžemi se zvedá.

Krásný osobní přístav u Galatského mostu.

Krásný osobní přístav u Galatského mostu.

Devadesát let starý Atatürkův most výš po proudu je zakonzervovaný ponton, je ošklivý, ústí v nákladním přístavu a vypadá, že každou chvíli spadne a slouží hlavně dopravě a rybářům. Za soumraku je obsypaný rybáři, kteří loví lahodné bosporské ryby nacucané olejem a benzínem vyteklým z člunů a splašky z celého Istanbulu, opékají je na břehu a prodávají západním turistům.

Ošklivý most

Ošklivý most

a jeho ošklivý průmyslový přístav.

a jeho ošklivý průmyslový přístav.

Oba mosty jsou na tradičních místech, kde vždycky přemostění bylo. Ale ani jeden z nich nevede přes Bospor. Spojují břehy přes říční zátoku Zlatý roh, která se deltou vlévá do Bosporu. Tedy žádný přejezd přes Bospor.

***

Jak je to tedy s tou podobností Traversée du Bosphore a Iris Ganache?

Uklízela jsem si parfémovou poličku, takový mezisklad, kam odkládám vůně, které jsem nedávno nosila a zrovna nejsou aktuální, ale ještě nepatří do archivu. A tak se vedle sebe dostaly právě tyhle flakony. Při pohledu na ně jsem si vybavila jejich vůni, napadla mne určitá podobnost, tak jsem je zkusila a co myslíte? Měl ho tam, pane doktore!

Začátek je asi nejmíň podobný. V IG dominuje kosatcové máslo podepřené bergamotem, zatímco Traversée překvapí tím zvláštním duchaufourským papírovým šafránem v balíčku se šťavnatým jablkem, kosatec není moc zřetelný. Z obou je cítit silné pižmové pozadí a kořeněná laskominka. No a v tomhle momentě se začnou sbíhat: jakmile poleví kyselý začátek u obou a ke slovu se dostane gurmánské tělo, zcela dominantní u obou, začnou se tvářit velmi bratrsky. Po nějaké půlhodině už si spolu notují společný akord nakyslý pudrový kosatec + jemné kořeněné cukroví bez kakaa + bílé pižmo. V závěru sedmihodinovky fantastické siláže už nejsou k rozeznání.

Je toto možné?

A tak jsem si udělala takovou pomůcku. Složky jsou seřazené podle toho, jak se mi zdají podobné. Tedy: kosatec – totožný. Pižmo – velmi podobné. Koření, ač popsané jinak, velmi podobné. Zákusky – skoro stejné. Hořko-zelené složky sice složené jinak, ale s výsledným dojmem působícím hodně podobně – pačuli může být s tabákem vlemi lehce zaměnitelné, jak potvrzuje třeba Habanita/Molinard, šafrán zelenost umí vypíchnout. Bergamot a jablko – to je to, co vůně v začátku odlišuje, ale brzy vyšumí. Zůstává co? Cedr s ambrou vs. kůže a tulipán: tak ano, tady se jemně rozcházejí.

iris ganache guerlain traversee du bosphore l artisan parfumeur

Zatímco u Traversée je pořád velmi lehce rozeznatelný charakteristický suchý šafránový likér, v IG je trochu patrná vanilka a bergamot. Nevím, nakolik by to dokázali rozeznat lidi, kteří tyhle složky neznají; já Duchafourovy L´Artisanovské vůně s šafránem používám dost často, Guerlainy s vanilkou taky; znám je dobře, jsou to ty tóny, kvůli kterým je nosím. Dávala jsem čichnout manželovi – nerozezná je. Musím zkusit další králíčky.

No a pozor! U Iris Ganache jsem našla, že ji lidé často zpodobňují s Insolence EdP, a tak jak známo, vedle fialky, stojí na čem? Kosatec+ovoce+tonka; sladkokysele ovocný tón. Což mi jen potvrzuje podobnost s Bosphorem, ten ovocný začátek; ale navíc mne to přivedlo zpět k jedné arabské vůni od Sáry, kterou jsem zkoušela nedávno a všem v okolí jsem vsugerovala fialky (kůže, růže a ovoce už cítili všichni): Mystique Musk od Al Haramain. Arabové se často snaží trefovat do evropských chutí inspirací (napodobováním?) západních bertsellerů. A tento haramainovský Bollywood jde zaručeně po guerlainovském pižmu, čokoládě, fialkách a ovoci (doporučuju vyzkoušet, Sára prodává vzorečky, vezměte si rovnou pro srovnání Artisany).

U Traversée Bosphore se uvádí částo podobnost se Skin on Skin, ostatně to říkala i prodavačka v butiku. Ale u Skinu je posílená právě kožená a likérová složka, což ji odvádí od Iris Ganache dále, i když si nejsou nepodobné. Hlavně ve finále, zkoušela jsem všechny tři zároveň a v konci se hezky sjednotily.

Takže – result? Tak to si samozřejmě nenechám ujít, jak už tušíte: nesnáším, co LVMH provádí s Guerlainem. Přebalování starých “levných” (nikdy nebyly) vůní do nových flakonů s dvojnásobnými cenovkami, rozmělňování dobrých nápadů, vydávání nových vůní za staré osvědčené a hlavně totální chaos s jediným cílem: postavit Guerlain jako prémiovou a hloupou značku pro nemyslící bohaté plebejce, stejně jako se to povedlo s Louis Vuitton, Marc Jacobs, Fendi, Céline… Ostatně myslím, že opakovaně ohlašovaný a stále nepřicházející parfém LOUIS VUITTON: Heures d´Absence nikdy nevznikne. Nebo spíš ano, ale bude se prodávat na Champs Elysées taky v butiku naproti přes ulici, kde bude možná zabalený do jiné lahvičky. Nebo několika.

Myslím, že každý, komu to vrtá hlavou, si konečně bude moct zodpovědět věčnou otázku “Stojí kvalita kabelek LV za ty vynaložené peníze?” Někdo říká ano, někdo pochybuje…v tomhle případě jsme on-line svědky procesu, na jehož konci se budeme ptát sami sebe “Byly parfémy Guerlain před pár lety, než stály dovjnásobek, opravdu o polovinu horší?”. No ano, samozřejmě že ano, stejně jako kabelky LV…

Vzhledem k ceně, kterou jsem taky uvedla na obrázku, je moje volba jasná: mně se zdá i stodeset euro dost (za slušnou cenu považuju 1ml/1€, a to jsem ještě udělala úlitbu novému eurokursu), takže víc než dvojnásobek ne, to si raděj koupím kabelku. LV, samozřejmě, kvůli kvalitě.

podpis_ROM

You may also like...

2 Responses

  1. princess napsal:

    I rarely comment, however i did some searching and wound up here L´ARTISAN: Traversée
    du Bosphore (dupe of Iris Ganache/Guerlain) + galerie Istanbulské mosty | frangipani.cz.

    And I do have 2 questions for you if it’s allright. Could it be only me or does it look
    like a few of these responses appear like they are left by brain dead
    folks? 😛 And, if you are writing at additional places, I’d like to keep up with
    anything new you have to post. Would you make a list
    of every one of all your community pages like your linkedin profile,
    Facebook page or twitter feed?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..