• ATKINSONS: Jaïs (ideal of oriental flower)
září 2011:
Nechápu, proč se tahle geniální věc přestala dělat. Atkinsons je anglická firma, zabývá se toilettries, hlavně pro chlapy – holící kosmetika, kolínské…asi jim tenhle slaďoušek neseděl do lajny. Vznikl v roce 1990 a krátce na to zase zmizel. Bohužel se dnes dají koupit už jen občas miniatury – začínám je podezřívat, že větší flakon vůbec nikdy neexistoval (ale jo, existoval, vím o jednom, který je ukrytý v tureckém e-shopu za nehorázné peníze + 20€ doprava + poplatky za balík z mimo EU celní zóny – kdy že nosí pošťák důchody? Punčochu mám!)
Město Jaïs najdete v indickém státě Uttarpradéš; to je takový oblíbený nápad, pojmenovat vůně po exotických místech, a já ho mám taky ráda, protože ráda cestuju a mám si to s čím spojit. Voňavka Jaïs by teda měla být indicky orientální. Nejdřív jsem myslela, že si z nás Atkinsoni střílí. Protože z vnitrozemského Jaisu do pobřežního Pondichery je 1.987km přes hory, je tedy to v pořádku, že v Jaisu to voní po květnách a v Pudduchéry po čaji s ctronem.
Zelený flakonek ve tvaru kamenného vejce s tmavěšedým květem je taky v pořádku, protože přesně tak to voní. Těžká sladká exotická květina s medovým nektarem v kalichu, v tropickém pralese na úpatí hor, kde se nacházejí drahé kameny.
Jenomže ve flakonu žádný exot není; jeho ducha formují úplně “obyčejné” ingredience – a je jich strašně moc. Ve 21. století už se moc nenosí, aby měla voňavka deklarovaných 26 ingrediencí. Ne, že by v těch nových nebyly, ale nosí se marketingová jednoduchost, zákaznice chtějí “něco s gardénií”, “aby tam byla vanilka a pomerančový květ” nebo “výraznou tuberózu”. To tak ještě ty nejlepší holky v Sephoře zvládnou – dokážete si ale představit, že bych tam přišla s poptávkou vůně, která by měla obsahovat petitgrain, galbanum, bergamot, bazalku, švestky, mango, černý rybíz, jasmín, pomerančový květ (a to africký), narcisy, hyacinty, tuberózu, růži, malinu, vetiver, vetiver, pižmo, labdanum, santál, větvičník, cedr, kadidlo, vanilku, olibanum, myrrhu, castoreum a cibet. A toho kadidla jen malinko, prosím! To bych taky mohla dostat … cokoli.
Všechny tyto složky jsou spojené do vůně jediného květu, žádná se nedá identifikovat – i ty ovocné tóny jen podporují celkovou medovost květinové vůně. Je to takový soliflor neexistujícího květu, a květ to bude obrovský, barevný, plný nektaru a bude mít uprostřed takové ty věci, jako má mučenka, v barvě zelené. Parfumérova idea tropické květiny. Mohl by vypadat jako květ času děvčátka Momo od Květy Pacovské.
Pro ty, co se už nudí řečičkama: silná, sladká, lineární, dlouhotvající, kulatá, květinově medová vůně. Šíří se po okolí jako zeleno-fialovo-růžovo-žluto-oranžový mrak. Orient bez koření. Výdrž (nejen na toaletku) excelentní.
Těžká květinová vůně střihu z 80. let. Určitě – určitě! – tak voní květy z shalimarské sahrady. Takže příští dovolená v Jaïsu.
Kromě Krabata mě děsila i Bílá kočička – hlavně ten král skřítků
http://img.fdb.cz/galerie/c/cbee9d99c12b1419ba69841c67b6a0.jpg
Momo jsem jeste nezkousela, ale asi na to brzo dojde. May ma 5 a pul. Ale ma trosku zvlastni vkus na pohadky, nemusi nic moc o princeznach atd., spis strasidelne a dobroduzne… Treba se ji moc libilo Nightmare before Christmas, a to ji byly taky sotva 4 roky… nebo Koralina, a ta uz je hodne strasidelna… nebo treba ted Hotel Transylvania…
Aha, tak to už se nedivím té přitažlivosti Chrome… Kluci jsou asi v tomhle trochu jiní, my jedeme pořád vláčky, auta, letadla, vláčky, auta, hasiči…no ono jim to vlastně vydrží celý život. Když už něco poslouchá, tak jsou to poťouchlosti typu Kvak a Žbluňk jsou kamarádi (možná taky znáš, otrávený ropušák byl můj dětský hrdina). A třeba u Čarodějova učně se bál už u prologu. A hrozně se mu líbí Honzíkova cesta, vypadá jako ten Honzík, tak asi proto – nevím, jak mu budeme později vysvětlovat, že JZD a kolektivizace nebyla úplně OK, když je to tak romantické a jezeďáci tak fajn lidi.
Ale dnes jsme byli na černém divadle, myslela jsem si, že se bude bát, ale líbilo se mu to. Až na to, že že to bylo málo akční, utekl a prosmejčil půl divadla, což mi až tak nevadilo, protože tam bylo tma a řev, tak jsem dělala, že naše je ta hodná culíkatá holčička vedle, které se zase maminka zapomněla v baru (oceňuju jako dobrý nápad pro příště).
V jakém jazyce jim vlastně čteš? Jsou multi-kulti?
Aha 🙂 no s holcickami je to asi jine… ale mladsi dcerka teda ty saticky a princezny vynahrazuje i za starsi…
Jinak cteme jen cesky, jsme oba Cesi a po dlouhem zkoumani a cteni dostupne literatury jsme se dohodli, ze budeme oba mluvit cesky, prestoze manzel umi vyborne aj a ja taky docela obstojne. Nakonec jsme dospeli k nazoru, ze holky musi nejdriv umet mluvit materskym jazykem a pak se ucit dalsi. Kdyby byl manzel cizinec, bylo by to ale asi jine. Navic zijeme v kazde zemi treba rok-dva a pak se vracime do Cech. Ale starsi docela dost rozumi anglicky, poustim anglicke pohadky a taky kdyz uz sedi na pocitaci a hraje hry, tak je to vsechno v anglictine, az na hrave uceni teda. A ve skolce tady na ni taky mluvi anglicky.
Jo a diky za tip na cerne divadlo, zkusim, az budeme v lete v Praze, nevedela jsem, ze maji predstaveni i pro deti.
já jsem v šesti letech viděl v kině Herzovu Pannu a netvora a dodneška jsem postižený. bez hororů ani ránu 🙂
To byl netvor Harapes? Mne od dětství dodnes děsí ve snech jeho upnuté legíny. Ale už to snad nenosí…
Hororem mého dětství je Deváté srdce.
jé, to je škoda, že už ho nevyrábí, to bych si šla očichat speciálně kvůli tomu propojení s mou velmi oblíbenou knížkou…
Už jsi s ní začala u dětí? Já jsem byla asi před dvěma lety na divadelní hře v Divadle v Dlouhé, ale ta byla tak strašidelná (moc povedená!), že tam žabu vezmu asi až začne chodit do školy. Ani na četbu si zatím netroufnu (má 3,5 roku)