KILIAN: Back to black (muzika)
Parfémy pro mne mají emocionální hodnotu, která je spojená nejen s tím, jak který voní, s čím si spojuji jeho vůni, ale taky s lidmi, kteří s ním souvisejí: parfuméři, dárci, nositelé, reprezentanti… O Back to Black jsem rozepsala jen ze sympatií k dárci vzorku a na jeho výslovné přání. Nikdy mne protekční spratek Kilian a jeho kýčovitá sbírečka lakovaných urniček neoslovila, navíc ovocenka a já? Never! Tak abyste viděli moji předpojatost v této recenzi.
Ohromující první dojem! Pečená jablka, hrušky, švestky a rozinky s medem. Jabka se pečou na rozžhaveném železném plátu starých kamen, kde babička přikládá dřevěná polínka, komín dobře táhne a místnost je naplněná vůní ovoce a živého ohně. Okraje nakrájených zrnitých hrušek karamelizují a tmavě zlatý nektar se tááááhne jako med. Ale není to med včelí, ten je moc sladký a světlý. Tohle je med čmeláčí, tmavý, sametový, kořeněný. Vůně je tak hutná, že se dá ukousnout.
Po půlhodině se nahořklost ohně vytratila a zůstává teplé, upečené ovoce, jihočeská muzika. Homogenní ovocná směs s nevídanou silou i siláží. Oceňuju, že v tom nejsou cítit třešně v té protivné formě jako v La Petite Robe Noire 2/Guerlain.
Dvě hodiny a já voním jako kořeněný německý vánoční chlebíček s kandovaným ovocem a medem, i ten gluehwein cítím. Vůně zvánočněla, ale žádné františky, ovoce, jehličí, prskavky; jde jen a jen o to jídlo. Čistá gurmánka.
Intenzita i plnost je ohromná, z Back to black teda opravdu sálá kvalitka: složky jsou čisťounké, postrádají jakékoliv vedlejší nežádoucí efekty, chemické či přírodní, jabko voní jako jabko a hruška jako hruška ve vašich představách. Přesto není sterilní, ale přesvědčivě opravdová, živá. Ohromná po všech stránkách, přesto: tohle není můj šálek gluehweinu.
BTW: proč se jmenuje černá? Co je vlastně černá vůně? Pečlivě procházím všechny ty Black a Noire a Nero a Nuit a Night a Midnight verze a nemůžu najít nic, co by odpovídalo mojí představě černé: syrové kadidlo, kouřové tóny, oud, vlhké pačuli, vanilka, noty země, březový dehet, ambra… podle mne má Noir vypadat takto (srovnej s fotkami výše):
Co má být jako černého v Chanelu Coco Noir, v Bossu Nuit nebo v La Petite Robe Noire? Vždyť jsou to všechno krotké ovocné bonbonky! Všechny jsou falešné, jako černá růže je ve skutečnosti tmavě červená a černý tulipán temně fialový. Znáte nějakou černou, fakt černou, černou jak noc?
Ne tak docela černá, jako spíš noční se mi zdá Lonestar Memories.
Jinak černou si s depkou primárně nespojuju (potvrzují Pet Shop Boys: http://www.youtube.com/watch?v=o06rIZ4UMXY ), spíš s klidem, tajemstvím nebo harmonií.
Černě voní Sables, Akaba, trochu L’Heure Bleue & Vol de Nuit a hodně Habanita. Samé krasavice.
Z toho, co jsem zkoušela: Paloma Picasso, Habanita a Black Orchid
Habanita mne taky napadla, ale víc černý se mi zdá Lagerfeld/Lagerfeld, to je Habanita bez vanilky.
Kde zůstal sněhulák?
Problém bude asi v tom, že ve skutečnosti nikdo nechce ponurou temnou vůni. Takže je to jen hra na černou. Protože je skutečně černé? Strach? Deprese? Beznaděj? Nějaká zvrhlost, myslím zvrhlost vážně bez legrace. To ale asi nikdo nebude chtít.
Třeba tu beznaděj nejsilněji cítím z Grand Amour Annick Goutal. Měla jsem ji na sobě jen párkrát a je docela dobrá, když se cítím mizerně, protože ta vůně se cítí ještě mzerněji, čímž jsem já na tom líp. Fakt mi to s ní tak funguje. Černá samozřejmě není, je to spíš ponurá hustá šeď. Deprese.
Hodně ponurá se mi zdá i Byredo Palermo, vyschlé citrusy v depresi, za úplného bezvětří, kdy se ani lístek nepohne. Obrovská beznaděj. Ale pořád ještě jsou to citrusy, takže to nemůže působit černě.
Zvrhlé orgie v kůži jsou cítit z Bal a Versailles, což asi každý zná, je to hnus. V tomhle smyslu je to černá vůně, a protože připomíná zpocené kožené oblečky, tak taky.
Dost drastická, neveselá, až pochmurná kůže je taky Le Parfum de Therese. Řekla bych, že kůže má obecně dost předpoklady k tomu, aby se dopracovala k hodně černé vůni.
Strach nebo spíš tíživost místa, kde to čpí žhavým železem a kde jde o život, to dost cítítm z Alamutu (teď nepokrytě poukazuju na svou recenzi). Což je asi důvod, proč je tak neoblíbený. Chybí tam ale vyvážení něčím milosrdným a odlehčujícím. Barevně je to rudá a popelavě šedá.
Takže pokud černou příjemně laděnou, tak spíš s prvkem hororu čili jako zábavu a s trouchou mrazení. Ale jak by to mělo vonět? Všechny ta sladké “Noir” jsou mimo.
Určitý náznak mrazení v zádech (a ještě s pěknými teplými barvami jako na té fotce dole) má třeba Gallad od Lubinu. ale jen v úvodu, takže to trvá jen chvíli a pak je z toho vůně koženého sedla a bylin a žádný horor.
Back to Black mě nenadchnul, voní mi jako medové bonbony s tabákem. Je to moc sladké,
Správnej černej horor je Lady Gaga Fame.
To je černý humor, ne horor.
Dobrý výběr! To je zajímavé, mně by kůže do černé vůně vůbec nenapadla. I když břzový dehet se občas za kůži vydává. Nezapomeň na ten Alamut ve středu, prosím!
Mě ještě napadly šílenosti od Nasomatto, musím vyhrabat vzorky. A taky hašiš od Coquillete…ale ten je spíš černošedozelený.
Jo vezmu ho a pak taky všechny Odiny, ty taky stojí za očuchání.
Cerna vune – a co treba Serge Noir nebo Mukhallat Al Haram (Majid Muzaffar Iterji)?
Jo, a není Serge Noir spíš kořeněný, purpurový? A ty arabky…ty k tomu asi budou mít blízko. Já je teda vůbec neznám, ale mám nějaký rozlvaný oud-olej z Turecka (ne z výrobny fejků) a tam už to k tomu trochu inklinuje… Skončily u mne putovní vzorky nějakých indických olejů a tam je i ten notoricky známý oud s přezdívkou, s prominutím, Deradovo hovno. Ale jak známo, to má jinou barvu, než černou…no dost, není třeba detailů.
BTW: Vero, nechceš sem napsat něco o arabkách? Byla bych ráda.
Ja nejsem v arabkach az tak zbehla a navic neumim psat. Ja bych umela napsat tak maximalne turistickeho pruvodce nebo neco hodne faktografickeho…pisu moc suse:-)
Na me Serge Noire pusobi hodne temne: jako vune drsneho chlapa v cerne kozene bunde, chlapa pronasledovaneho svymi demony…Moc koreni v ni necitim, spise dreva, ambru, mozna i trochu tabaku a tu kuzi. Pro me je to jedna z nejvice sexy vuni, je trochu nebezpecna, pritazlive nebezpecna…Premyslela jsem, ze si ji koupim, potom jsem vsak usoudila, ze za ty penize je az prilis linearni.
A to mně Serge Noire připomíná armosférou úplně něco jiného a to totéž má i v sobě taky Narcisse Noir. Pro mě je v obou takové důvěrně příjemné šero. Katové pohodlné, jako když se zhasne někde, kde to člověk dobře zná.