• BAMBERG, Německo: neberte kufříky!

Vlastně se ten nadpis nijak nevztahuje k dnešnímu výletu, ale moje asociace spojená se Zemanem a jeho korupčním kufrem je nezvratná a mnohem silnější než ta s krabicí vína. Až mne teď polilo horko, kdo by mohl být příštím prezident… Jsem zvědavá, koho z vás tenhle úvod oslovil a kolik z čtenářů valí oči a myslí si něco o více aperitivech…

Tak ten Bamberg. Jestli jste někdy četli něco o německých Benátkách, tak na to zapomeňte, budete zklamaní. Vybaveni touhle legendou jsme se dohrkali 400km z Prahy, abychom zjistili, že celé Klein Venedig jsou vidět z přístaviště pro dvě výletní lodi a jde o řadu asi 20 rybářských domků, pravda malebných. Mnohem líp si je prohlédnete při procházce mezi mosty a navíc i ze suchozemské strany v pěkně staré uličce, tolik podobné pražské Kampě. Takže Benátky ne.

I když některé detaily Benátky připomenou.

Zbytek města vám to vynahradí. Celé centrum města je dědictvím Unesco díky výstavbě, která je zachovalá beze změny od středověku. Hlavní atrakcí je radnice postavená na křižovatce umělého ostrova a mostu vedoucím jejím průjezdem. Radnice je chaosem stylů, ale přesně ilustruje charakter města: původní stavba je nízká hrázděná bouda z roku 1386, která vypadá jako vlaštovčí hnízdo přilepené k honosné středověké hlavní budově. Ta je pokrytá perfektně zachovalými oranžovo červenými freskami, což musí dát Němcům už po staletí šílenou práci a peněz sežrat, protože spodek budovy omývá voda. Vrcholným šperkem radnice je bělostný barokní andílkatý balkon.

Trompe d´oeil: vidíte plastické andílky a závěs?

Z mostů okolo radnice si hezky všechno vyfotíte a na zahrádkách kolem si dejte pivo, sedm místních pivovarů jich vyrábí okolo 100 druhů.

Radnice je obklopená středověkem, ale nenechte se svést a nejdřív si zajděte do infocentra za mostem na opačné straně radnice od přístaviště. Infocentrum je jediná moderní stavba v centru, to nepřehlédnete (anebo sem jeďte rovnou, pod IC je jediné parkoviště v centru pro non-rezidenty). Dostanete perfektního průvodce se všemi highlighty a přehlednou mapou. A pak vyražte…těch zastávek není moc, stihnete za dlouhé odpoledne obejít všechno, tak ne že něco vynecháte.

Některé domy připomínají spíš Pisu, než Benátky.

Bamberk stojí na sedmi pahorcích, nedopočítala jsem se, ale znamená to, že ve starém městě jdete pořád buď do nebo z prudkého kopce, většinou uličkami na šířku jezdce na koni. Což Bambeřané řeší s německou urputností cyklistikou. Cestou krpálem na benediktýnské opatství nás míjeli udýchaní okolení občané s jazykem na vestě…to tedy my, ne oni.

Určitě ale velkolepé opatství nevynechejte, není moc tak působivých demonstrací církevní moci, namátkou mne napadá katedrála v Ostřihomi a milánský Dóm. A cesta středověkými uličkami je to, kvůli čemu jste tady. Pokud jste cyklisti, klidně se sem vydejte i s oři. Nové centrum města na druhém břehu řeky je placka plná cyklistů a stezek.

Co je peklo místního koloritu: není co jít a píst, jak prohlásil Žaba. Od radnice nahoru nepotkáte jediný stánek, imbiss, pekárnu, kavárnu otevřenou přes den, bufet, obchůdek se suvenýry a restaurace asi dvě. Vydali jsme se nahoru s jednou sušenkou v naději na bohatý německý brunch. Když jsme vydrápali až na vrchol, objevili jsme na nádvoří opatství pizzerii a oslovilo nás z éteru známé slovíčko. Kurva k nám dolítla od skupinky českých turistů, kteří komentovali dostupnost toalet a občerstvení. Musím souhlasit, i když my tak samozřejmě nemluvíme.

Rozhodli jsme se dát si v pizzerii kafe a džus s tím, že se vrátíme druhou stranou kopce a tam něco německého objevíme. Z omylu nás ale vyvedl jízdní řád: v našem čase podávali pouze jídlo, kafe a zákusky zase až mezi 14 a 17 hod., pak už zase jen mangiare…v celé hospodě asi 8 hostů.

Jasan, rozumíme, však vy nám taky.

Zvedli jsme se a za rohem ráj, přímo v konírně opatství německý restaurant s velkolepou zahrádkou s vyhlídkou na město, park a mešní vinice. A hlavně: plný jídelní lístek s domácími uzeninami a chlebem, denní menu s nabídkou specialit (typu “jelení líčko na brusinkové smetaně se špeclemi a jemným uzeným špekem a zeleným salátkem se sušenými jahodami” – nesnáším zbytečně složitá jídla) a polévkou z volské oháňky. Hned jsme si vybrali: polívka, eintopfy, bratwursty…načež nás slečna anglicky na německy podanou objednávku informovala, že o víkendu podávají jen krkolomná jídla z denní nabídky a polívka už neni. Rozhlídli jsme se, zahrádka plná a nejedl nikdo. Posnídala jsem dvojku výtečného místního muller thurgau a šli jsme hledat večeři.

Víno ve skluzu. Vyhlídka na město je zdarma i k pouhým nápojům.

Zapomeňte na to, že v Německu v neděli koupíte rohlík. Obchody zavřené, bufety tu nejsou, první otevřená restaurace byla až v novém městě indická. Nakonec jsme na hlavním náměstí našli pekárnu a konečné došlo na místní specialitu: louhované pečivo.

Houskový pop-corn

Pro nás nejpřekvapivější moment: perfektní stav města. Já, tíhnoucí naturelem spíš k bordelu jisté chaotičnosti a zchátralosti Benátek (jsme si blízcí), jsem z toho byla lehce nesvá. Jako ze staré dámy s perfektní, ale viditelnou plastikou. Manžel je víc západního typu a bylo vidět, jak ho pořádek, úpravnost a čistota těší, liboval si, kolik to muselo stát a jak je fajn, že si to Němci můžou dovolit a že jsou ochotní investovat do zachování hodnot…tak jsem si nechala i svoje obvyklé kecy o Unii a Eurofondech, nechtěla jsem nám kazit neděli dalšími slovy, která samozřejmě neříkáme. Pravda je, že sterilní čistota staveb stojících staletí ve vodě je dechberoucí a určitě není dílem posledních let, ale výsledkem staleté péče a trvalých investic. Zatímco Italové rejdí v maskách a pijí víno, zatímco se jim potápí náměstí pod nohama, tady žije duch německého národa!