Guerlain: Tahle země není pro chudý + galerie: La Maison Guerlain prosinec 2013

Jasně, že jsem se šla podívat do nedávno znovuotevřeného La Maison Guerlain na Champs Elysées v Paříži. Jasně, že jsem zkusila Parfum č.p. 68. Jasně, že tam bylo plno Japonců, Rusek a Arabů a je vám jasné, pokud jste četli moje předešlé články o Guerlainu, že se mi tam co… Líbilo? Nelíbilo?

Ke Guerlainu mám nejvíc ambivalentní vztah ze všech značek. Líbí se mi většina vůní, těch klasických i těch moderních; v poslední době horuju pro kolínské. Thierry Wasser byl pro Guerlaina úlovek, jako pro Coco Chanelovou Ernest Beaux nebo pro Hermésa Jean-Claude Ellena. Historie téhle značky je shodná s historií moderní parfumerie, protože ji utvářela. To je jedna strana guerlainovské mince, ta zlatá.

Na druhé straně je kov rezavý: LVMH nekupuje světové značky z filantropie. Chtějí na nich třískat, třískat, třískat, třískat. Uchopili křehkou filigránskou krásu historie značky, strčí do výhně do kovářských kleští a mlátí s ní o kovadlinu, aby vypustila i poslední jiskřičku nažhavující lidský chtíč.

Tak, jak je zvykem u drahých značek, dveře vám otevře černoch. Nevím, jestli to má být reminiscence na fatální slova Jean-Paula Guerlaina, svědomí koloniální historie nebo marketingový nástroj k vyvolání pocitu nadřazenosti u zákaznic (viz můj nedávný článek o barvě pleti v reklamě), nicméně dívky se socialistickou výchovou to uvádí do rozpaků. Služby – ano; sluha – ne!

(následují fotky z instagramu) Thierry dává pomaličku dohromady historické řady Guerlain, rekonstruuje je z náhradních materiálů tak, aby že voněly stejně, jako si pamatuje jeho babička. Kontrolní vzorky najdete v prvním patře La Maison, v “muzeu” (což se mi zdá trochu, dost, blbý název, protože když vezmu do úvahy vážně míněnou Osmotheque Patricie Nicolai ve Versailles, ukládající komplexní francouzskou parfémovou historii a pečlivě restaurující staré vůně, tak tohle mi přijde jako výstavka svatebních fotek dědečků a babiček, a to ještě jen těch, po kterých jsme něco podědili. Ale je to hezké a Američanky z toho musejí šílet a pro arabské princezny je to potvrzení, že na světě existuje partner, kterým se má cenu zabývat, protože ty voňavky dělá stejně dlouho, jako si pamatují rodokmen svých koní.

Tady si, například, můžete všumnout, že mám červený mobil.

Pamatujete zlatou zrcadlovou mozaiku? Tak po té je veta, stěny předsálí prvního patra i schodiště jsou potažené alobalem, který sni nezrcadlí, ani neblýská, ani není historizující, jako mozaika a navíc se to blbě fotí. První patro tím ztratilo hodně ze své jemně historické atmosféry a získalo na pozlátkovém dojmu.

V komerční části prvního patra najdete starý známý kolotoč s celým sortimentem a vějířky v novém provedení, plus nepříjemné prodavačky a černocha (sic!), který to tam hlídá. Prodavačky si vás buď všimnou, nebo nevšimnou, chlápek si vás všimne kdykoliv, když si chcete něco vyfotit, což je dost legrační v době internetu, přijde mi to jako potírat zločiny recitací desatera.

V přízemí vlevo, v bývalém pop-upstore najdete to, co vám osvětlí pořadí nejprodávanějších vůní v La Maison a jejich novou politiku (v přízemí starého shopu, ze těmi slavnými dvěřmi a výlohami, není nic, jen taková recepce s jednou dámou a jedním černochem. Podle toho, jak se jim finančně pozdáváte, vás šoupnou nahoru nebo doleva. A vlevo je království La Petite Robe Noir.

LPRN doslova, bez nadsázky. La Petite Robe Noir má zcela jediněčné místo uprostřed dlouhého regálu, velký 2 litrový flakon obklopený všemi odnožemi. Aqua Allegoria? Phe! To už nikono nezajímá. Tato levná (na Guerlain poměry levná) vodička se krčí v koutku a tiše šeptá “Kup si mě…mě,mě…když jsi tak chudý a nemáš na něco lepšího”).

No, není divu: LPRN je momentálně nejprodávanější Guerlainovský parfém.

1. La Petite Robe Noire
2. Shalimar
3. L´Heure Bleue
4. Habit Rouge
5. Cuir Beluga
6. L´Heure de Nuit
7. Arsene Lupin
8. Mon Précieux Nectar

Prezentace flagships je velkolepě dekadentní.

Ale atmosféra zcela lidově-demokratická, každý si může dělat, co chce.

Vůně vytvořená k příležitosti znovuotevření butiku. Na můj vkus je…recenzi zde najdete zakrátko.

A tady už to začíná: třískejme, kde se dá. Jenže marketing LVMH není dnešní, nedělá to tupě odnožováním (kromě Shalimaru a LPRN), ale vytváří úplně nové produkty, které nemají substituci, nejsou příliš drahé a může si je odnést, díky nekonfliknosti, úplně každý. Takže: prádlové vůně.

Království odvozeného byznysu je ovšem v podzemí. Zde najdete, když sestoupíte bez nehody po pitevních schodech, cukrárnu, restauraci, prodej čaje (Shalimar nevoní jako Shalimar) a bytových svíček (ty voní úžasně).

A do čaje Shalimar patří med Samsara.

Obchod je krásný. Z celé prezentace čiší, jak se LVMH snaží posunout značku do segmentu svého luxusního zboží. Vůně Guerlain mají být stejně exkluzívní, jako kabelky Louis Vuitton nebo koňak Hennesy.  Bohužel se musejí zabývat i tou masou mravenců, proudící sem z Elysejských polí s polopráznýma nylonovýma kabelama s koníkem, a dožadující se své dávky instatního štěstí v podobě nablblé vůně třešňových květů. Pro ty je pop-up stoje, popadnout>zaplatit>vypadnout. McGuerlain.

Ostatní prostory jsou určeny pro osobní konzultace a draze platící obecenstvo. Sice tam přijít můžete, ale nikdo si vás nevšimne.

Můj dojem? Ano, butik je krásný, líbí se mi hlavně ta modernizovaná levá část. Ne, toto není kosmetika pro průměrnou ženu. Ne, že by byla tak náročná; ale nejlevnější vůně jsou pánské kolínské, které ve 100ml flakonech koupíte za cenu okolo 90€. Jsou krásné, ale nic neobvyklého a za tuto cenu musíte věšit, že si kupujete sběratelský kousek. Tahle značka není pro chudé a těší se, až před ní bude stát fronta Japonců, jako naproti u LV a bude se pouštět dovnitř až na zavolání.

Tak až se to stane, tak nečekejte a vězte, že hned vedle, v obří Sephoře, koupíte to, co vidíte na obrázku, bez čekání, navíc exkluzivky Dior, Hermessence, Estée Lauder…

Pro mne osobně z toho vyvstává dilema: proč chodit do pichlavého Guerlaina s omezeným sortimentem a frontou na prodavačku, když můžu trávit dny nakupováním v novém, poklidném butiku L´Artisan, bez přecpaných uliček, s širokým sortimentem rozličných originálních vůní, nebo v historickém butiku u Patricie Nicolai ve společnosti jejího sladkého asistenta Damiena Flynna.