COMME des GARÇONS: Blue Invasion (B. Cedrat, B. Santal, B. Encens)

Můj momentální kadidlový objev od COMME des GARÇONS s etiketou Blue Encens patří do řady Blue Invasion vydané letos v létě. Modrá je proto, že každá ze tří Blue Encens, Blue Cedrat a Blue Santal je postavená na dominantní klasické složce, která je zpracovaná jako mořská, chladivá. Výsledek má být kontrastem tepla a chladu.

Mořské citrusy znám, to je úplně obvyklá kombinace a Blue Cedrat nepřináší nic nového; studený tón má vytvořit andělika a jalovčinky, co vytvořily s generickým citronem, si dokážete lehce představit: lehkou teplou anonymní citrusovou kolínskou. Ano, vím, že jste zvyklí na to, že se CdG zkouší z papírku a přes ruku, protože nevíte, jestli vám střik nevyžere díru do rukávu; ano, opravdu jsem zkoušela Blue Cedrat. Ne, nevím, jestli do flakonu prodejce nepřelil něco z Roger&Gallet, ale je to možné.

Blue Santal nabízí o level vyšší potěšení, ale pro mne je santál zapovězená složka, kromě teplého mysorského. Čím víc se santal ochlazuje, tím hůř na mne působí a to se přesně děje tady. Jako cukrátko, které vypadlo z pusy na podzimní chodník. Co je hezké, moc hezké, je neobvyklý řezavý, teplý pepř, který na začátku voní trochu křiklavě a pak se uklidní a působí pěkně kulatě a teple, jako povařený ve vodě, přitom ale štípne, když do něj kousnete. Kdyby místo santálu použili cedr, šla bych po ní.

Dobrého kadidla a není nikdy dost. Dobrého kardamomu taky není nikdy dost. A tím jsem vám popsala celý Blue Ensens a je to. Nic jiného v něm nenajdete. Jemné teplé kadidlo v balzamické formě a velmi výrazný kardamom, hodně mi připomíná Voyage/Hermes; vlastně úplně mi připomíná Voyage s kapkou Nu/YSL. Kardamom za poslední roky vyšel z módy a už je málokdy k potkání a tady je v nejlepší formě. Jen chvilku na začátku postřehnete suchý pepř a skořici (to mají být ty chladivé složky, ehm), oba pak ale zjemní na hranici rozeznatelnosti a vůně zůstává lineární kardamodidlo. Když je parfém soliflor dvou složek, říká se mu duoflor?  Nevzpomínám si parfém s touhle kombinací. Dobrý nápad! BE se mi opravdu líbí, je výrazná a jemná, teplá. Siláž slušná, longevity je long. Jenže samy tyhle dvě složky nejsou tak zajímavé, aby utáhly niche. Pracují to málo, aby ospravedlnily ohromnou cenu.

Flakony jsou ve tvaru tradičních pebbles, oblázků, které se mi vůbec nelíbí, mám s nimi osobní problém; pracovala jsem roky v marketingu mobilních telefonů a to, co mne fakt iritovalo vzhledem, byly Motorky – oblé americké telefony Motorola s dlouhou a tlustou anténou. Byl to jen marketing, americký trh vyžadoval telefony s pořádnou anténou, technický význam to nemělo žádný. Ostatně v amerických filmech z 90. Let postřehnete, jakou roli hraje mobil a jeho VELKÁ anténa…Nejen, že Motorky byly velké, tlusté, neohrabané, byly navíc i laciné a hloupé.

Ericsson, Motorola, Nokia, Nokia
Zdroj: http://www.mobilephonehistory.co.uk/lists/by_year.html

Tvrdilo se dokonce, že velká anténa Motorol souvisí s propagací projektu Iridium. Sedmdesát sedm nesmírně vesmírně drahých satelitů společnosti Iridium, jimž technologie dodávala právě Motorola, lítalo okolo Světa, aby zajistily satelitní volání pozemšťanům. Rok po komerčním spuštění v roce 1998 společnost zkrachovala, protože nemohla cenově konkurovat GSM. Pro nás je na tom zajímavé, že masívní kampaň, která spuštění předcházela, už v roce 1996 umístila ohromný satelitní telefon Motorola do ruky Daphne Zuniga (to je ta spravedlivá a podivně vzorná holka z Melrose Place) ve filmu Pandořina skříňka, který byl zajímavý jen tím, že Daphne v jedné části napřimovala a klopila tlustou černou tyč velikosti a tvaru policejního pendreku. Nešlo o pornofilm, byl to béčkový thriller a Daphne se ze Severního pólu pokoušela telefonovat do Bílého domu z Iridia. Den po premiéře filmu v ČR vyhlásilo Iridium úpadek. Kdyby Daphne v ruce držela flakon CdG, třeba by to dopadlo líp, pro film i satelity (btw: zatímco tady sepisuju bláboly o vůních, muž se synem se věnují důležitému astronomickému výzkumu a před minutou hlásili průlet Iridia, netuše, že ho mám zrovna v klávesnici; souzníme a mne těší, že to pořád lítá, je to jako potkat starého kamaráda).

Přítelkyně (199) mobilního guru Patricka Zandla telefonuje z Motoroly 9500 Iridium. Anténa musela držet v této poloze, jinak se nevolalo. http://mobil.idnes.cz/statni-prislusnost-iridium-motorola-9500-fdc-/mob_tech.aspx?c=990524_0001159_mob_tech

Za průlom trendu se považuje Matrix z roku 1999, kde dali Neovi do ruky (designově i technicky fantastickou) Nokii 8110 s přezdívkou „banán“. Nešlo o prostý a sprostý product placement. Neo potřeboval futuristický telefon a tak dostal „banán“, který se paradoxně v té době už nevyráběl kvůli technické zastaralosti. A vyvstalo dilema: Nokia v té době už prodávala telefony „bez antény“ (ona tam ve skutečnosti je, ale je vestavěná v krytu). Anténa byla anachronismus. Anténu nechat nebo sundat?

Zdroj: archiv Nokia

Nakonec telefon kvůli americkému trhu zůstal ve tvaru původním; jediná úprava byl „vystřelovací“ kryt, ve skutečnosti se vysunoval ručně. Nicméně na některých promo fotkách k filmu můžete vidět telefon bez antény (tedy s vyretušovanou anténou). Pak už se ve filmech anténa přestala objevovat. Atribut mužnosti a moci ve filmové řeči, který už nevratně nahradil lasa, otěže, pistole, doutníky, kufříky a kalkulačky v mužských rukou na filmovém plátně, byl omlazen.

Nahoře bez.
Zdroj: imdb.com

Ještě jedna analogie mezi mobilními komunikacemi a touhle značkou existuje. V roce 2008 CdG vydal vůni zlata s názvem 8 88, ale jeho název se neodvolával na rok vydání. Osmička je tradičně šťastné číslo asijských národů. Znamená štěstí, úspěch, bohatství. Nejoblíbenější číslo Asiatů. Světová evropská mobilní dvojka devadesátých let, švédský Ericsson (ne asijský SonyEricsson), se rozhodl neútočit v Evropě, technologickém království GSM a Nokie, ale zaměřit se na trh obrovský a rychle rostoucí, na pověrčivou Čínu. A marketing tehdy přišel s geniálním prvkem: do názvu telefonu umístili na trvalo osmičku. Všechny jejich modely končily číslicí 8: možná jste vlastnili Ericsson GA628 s vyměnitelnými kryty, první barevný sklápěcí GF768, první opravdu „manažerský“ SH888 (ten měl Jan Kraus), oblíbený solidní GH688 (nosil ho i James Bond), v moderní řadě pak miniaturní T28 World…

První telefon na trhu s vyměnitelnými kryty. Dávno před Nokií 5110. Zdroj: http://www.mobilephonehistory.co.uk/ericsson/ericsson.php

Takže… na mne typický flakon CdG nijak nezapůsobil. Přestože jsou tentokrát vybarvené velmi vkusně, přechod mezi tmavě modrou a stříbrnou je efektní a hezký.
Nerozumím tomu, proč vznikla tato kolekce. Zřejmě jako krok k mainstreamu, k dobře prodejným jednoduchým produktům. Proč tedy ale i ceny neodpovídají mainstreamu?

BTW: Kdo chce vidět nestvůrnou anténu Iridium, natrefíte na ni třeba v Cité des Sciences et de l’Industrie La Vilette v Paříži.