COURREGES: Empreinte 2012 (hořkokyselá nostalgie)

Na jednom pařížském blešáku jsem vyšmelila miniaturu Courreges / Empreinte spolu s pytlíkem dalších pokladů. Hned v autě jsem zkusila všechny vůně a zjistila jsem, že Eau de Camille / Annick Goutal  a Empreinte jsou zkažené. Holt je to stará vůně, tak asi podlehla zubu času.

Založila jsem ji do krabice a narazila jsem na ni při úklidu asi po půl roce. A zkusila znovu a znovu odložila s tím, že je opravdu zkažená, ale že si ji vystavím díky hezkému, modernímu, minimalistickému flakonu. Pak jsem si pročítala nějaké recenze, kde paní psala, že Empreinte je úplně nádherná vůně, že ta nová je úplně stejná, jako ta stará a že sedí i ten začátek, což je hnus fialový, ale dá se to překonat, když člověk dýchá pár minut otevřenou pusou.

A zjistila jsem:

1. Že nemám žádnou stařešinu, ale úplně novou miniaturu nejdýl z roku
2. Že to asi teda smrdí proto, protože to smrdět má, že nejde o závadu

Ok, poslední šance.

Prvních pět minut: podle dobré rady dýchám s otevřenou pusou. To se fakt nedá, jestli si představujete OUD jako plesnivé dřevo, tak si představte EMPREINTE jako plesnivé kapradí. Dusivá vůně ulomeného listu muškátu.  Zatuchlá kostelní vůně panašované molice. Je to pačuli, které postrádá obvyklou nasládlou vlhkost, ale je řezavě, ostře, zelenošedě palčivé. Myslím, že to nemůže vonět ani Deradovi.

V šesté minutě trpká plesnivost pomine a udělá prostor hořkému citrónu s chladným aldehydově vodovým tónem. Jako když nad bažinou začne svítat a paprsky slunce se pomaličku jeden po druhém odrážejí na hladině a proud citrónového světla sílí, až do rozbřesku.

Plný úsvit nastane po čtvrthodince a vlastně se už nezmění. Pačuli se uklidní a promění se ve voňavý mech; takový ten, který si i dnes můžete koupit v sáčku soli do koupele od Manufaktury. Trpký, severský, ale hodně bylinný a hodně pánský. Přitom celkově Empreinte jako pánská nepůsobí: je to zřejmě přispěním květin (růže, jasmín), které jsou ve složení napsané, ale necítíte je jako samostatnou složku; jen vůni změkčují, poženšťují. Paní měla pravdu: když se překoná drhnoucí  začátek, zažijete slast. Citron, což je dost divné, sílí v čase a voní až do konce. Místy se v něm objevuje lehce chemický, Vitacitový závan; přikládám to práci aldehydů.

Výsledek akordu citron, větvičník a aldehydy? Absolutně nesladká chypre, mohla by patřit do skupiny s O de Lancome nebo Chanel Cristalle. Ale nakonec, po rozvonění, jsem si uvědomila, proč se mi tak líbí: je to totiž suchá Mandračka. Totožný dominantní citrus, podobné hořké bylinné složky, ale především: v Mandragore / Goutal mi začala v poslední době vadit sladkost, která se vyjeví po rozvonění. A ta v Empreinte chybí. A to je právě ta krása!

Co je zajímavé:

• Empreinte nezačíná citrusy, ale naopak jimi končí
• Empreinte obashuje absolutně nesladké sladké květiny

Podle recenzí pamětnic je obnovená Empreinte z roku 1970 naprosto stejná, jako ta původní. Já bych na to nesázela, dominantní složkou je větvičník a ten ze za těch 40 let rozhodně posunul od přírodního k syntetickému nebo k jiným substitutům. Buď se povedlo ho dobře nahradit, nebo prostě už tehdy použili chemii. No a proč ne, když už tam mají aldehdy? Celkový dojem je na půl ccesty mezi klasikou (aldehydy, větvičník) a moderní svěženkou (bergamot). Zkusit!