• Esxence 2017 podle Mirky: den 2 – Průlet Milánem a večírek v privátních lázních

Tak jsem zapálila oheň v krbu, uvařila si svařák, uklidila kvítka zpátky dovnitř a jsem připravená psát o jaru v Miláně. Zatímco tady máme jaro na český způsob, aneb globální oteplování v praxi. Účet za zmrzlé růže, které jsem už odkopala, pošlu Al Goremu.

Chtěla jsem popsat průběh druhého dne v Miláně, ale nějak jsem se ale v psaní zasekla a předběhla mě Romana se svým pohledem na věc. To je dobře, protože já mám v tom dni chaos. Romana to popsala systematicky, zatímco já jsem z toho byla tak vydivočená, že se vzpamatovávám ještě teď, v hlavě voňavý chaos.
Druhý den v Miláně jsme totiž usoudili, že voňavek už bylo dost a naplánovali si procházku Milánem a shopping. S jedinou voňavou výjimkou a tou je tradiční návštěva parfumerie Campomarzio. No, nedopadlo to. V žádném ohledu. Procházka Milánem se nám dvěma s Romanou smrskla do procházky jednou jedinou ulicí, Via Brera, a nenavštívily jsme prakticky žádný jiný obchod, než parfumerie.

S úžasem jsme totiž zjistily, že Via Brera je taková parfémová Stodolní. Je to perfumistův ráj, nirvána. Ve Via Brera jsem se “spustila” i já po velmi dlouhém parfémově-nákupním půstu a to tak, že velmi … draze. Ale o tom později.

Jediné, co si ještě jasně pamatuju, je, že téměř hned poté, co jsme se nechaly vysadit z auta, jsme narazily na butik Diptyque. A parfémové orgie začaly. Naprosto “must to have” dárkové balení sedmimilitrových “miminek” ve štíhlých flakonech tam prostě nešlo nechat. A tak se stalo, že po královském dělení proběhnuvším v bistru nad milánským rizotem, na mě zbyl nádherný Philosykos, prototyp všech fíkových vůní, a L’Ombre dans L’Eau, kterou jsem neznala, ale zaujala mě spojením trpké hořké vůně listů černého rybízu a růže.
Vůbec to má tahle značka vymazlené do posledního detailu. Od klasických parfémů, přes parfémové oleje, tuhé parfémy až po svíčky a mýdla, vše v jednotném, graficky uceleném designu, tak jak to mám ráda.

Pak už to fičelo ve velkém parfémovém stylu, takže jen vím, že další jednodruhový butik byl Penhaligon’s, kde mě zaujal víc interiér. Jak se mi u Diptyque líbilo, tak se mi u Penhaligonů nelíbilo. Třeba tahle stěna…A nebo ty flakony s kovovýma hlavama ptáků, jelenů a jiné havěti. Kapku weird, že?

Aby to nebylo jen o mrzkém konzumu, navštívily jsem i místo poněkud duchovnější – palác Brera, kde sídlí známá obrazárna Pinacoteca. Víte, že zase přichází do módy knížky s trojrozměrnými, rozevírajícími se obrázky? Obchod u Pinacotecy jich byl plný a některé modely, třeba v knize na téma obrazů Salvadora Dalího, byly opravdu důmyslné a působivé.

Místo, kde mě dostali, byla parfumerie s nenápaditým názvem Profumo, ale neuvěřitelným sortimentem značek známých i zcela neznámých. A nachytala jsem se na … čajovku. Pamatujete, jak jsem se snažila asi dva roky najít nějakou inteligentní čajovku na léto. Tak uprostřed Via Brera, v parfumerii Profumo jsem ji našla.

Ani se mi nechce říkat, kolik jsem za ni dala, evidentně jsem byla v rauši a taky parfémovo-nákupně vyhladovělá. Ale nelituju, to zas ne. Jak už jsem napsala, inteligentní čajovka na léto je nezbytností. A tahle, od dosud pro mě neznámé značky, mě dostala.
Vůbec byly všechny vůně téhle značky, nebo spíš kolekce, patřící tvůrcům Eau d’Italie, zajímavé. Takže brzo přijdu s přehledem a recenzí.
Než jsme se propracovaly do Campomarzia, ještě jsme natrefily na velmi extravagantní design boutique, kde měli všechno, od punčocháčů, přes parfémy pro Barbie a indiánské svíčky, až po igelitové vázy. To se prostě musí vidět.

Podrobnou reportáž z Campomarzia máte od Romany, tak to zkrátím a vezmu to rovnou na večírek. Oficiální večírek Esxence byl úplně jiný kafe, než ten, který pořádala značka Xerjoff. Opět byl ve zcela originálním prostředí, kam bychom se jinak nedostali. Ale tentokrát to místo starého paláce byly hypermoderní soukromé lázně Gessi. Původně kino zrekonstruované za použití kamene, skla a hlavně všudypřítomné vody na naprosto úžasné prostory.

Večírek Xerjoff probíhal ve znamení distingovaných rozhovorů a setkání s podkresem tak akorát hlasité hudby s výbornou zpěvačkou se školeným operním hlasem.
Večírek Esxence byla prostě diskotéka. Mluvit se tam nedalo. Dalo se jen tancovat a pít drinky. Ne obojí, protože jakmile jsme šly s Romanou tancovat a pustily z dohledu drink, zmizel. Pak jsme zjistily, že mají až příliš akční číšníky. Posbírali vše, co jsme nebránily vlastním tělem a tak jsme co chvíli střídavě stály frontu na další.
Ovšem když vedle vás křepčí ve svém typickém klouboučku a s batohem na zádech Paolo Terenzi (V Canto) společně se svou sestrou Tizianou, tak to stojí za ty fronty.

Materiálu je samozřejmě daleko víc, ale v rámci zachování dobrých vztahů není zveřejnitelný. Až na tohoto téměř profesionálního tanečníka. Podezřívám jednoho známého blogera, ale jmenovat nebudu.

Škoda, že jsme o půlnoci musely zmizet jak Popelky. Odcházely jsme v nejlepším.
Užívejte večírků i vy a zachovejte nám přízeň.