• HISTOIRES D’EAUX: Ne me Quitte Pas (žlutý jasmínový pudr)

Italští parfuméři se nikdy nebrali tak vážně, jako Francouzi a vlastně parfumérem se může stát každý, kdo má dost peněz. V okolí se vždycky najde dost lidí s dobrým vkusem. Což je príma, protože italská parfumerie je pořád plná novinek a překvapení a to já mám ráda, jako Landa čisté záchody. Řada lázní, rekreačních hotelů, welness, producentů kosmetiky rozšiřuje sortiment svých služeb pro své zákazníky o další požitky: vlastní parfémy. To je případ i téhle značky, která vznikla loni v září těsně před Pitti jako nová linie producenta luxusní omlazující kosmetiky Perricone.
Značka vtrhla na trh s překrásnými flakony z barveného skla s dřevěnou kostkou víčka (a bohužel zaměnitelným a pro google neviditelným názvem) a hezkou průvodní story o tom, jak parfémy zrcadlí epizody ze života známého pařížského šansoniéra. Samozřejmě epizody milostné, v každém flakonu je jedna z nich. Šansoniér stále žije v Paříži, už ne to….nezpívá a je rád. MNo.

Vůní je šest, jsou hodně rozdílné, co do složení i vlastností, ale spojuje je jedna vlastnost: všechny připadají „známé“. Zkoušela jsem to na více lidech, skoro z každého vyletělo „to znám, to je jako…to mi něco připomíná“. Jsou prostě postavené jako vzpomínky na mladá léta – obsahují klasické složky v osvědčených kompozicích, a tak vlastně nešlapou vedle obecného vkusu. Znáte je, stejně jako znáte ty obšourníky ze šantánů, jako falešnou pětku. Nejvíc reakcí vyvolává Été Indien, ale tu já recenzovat nebudu, to nechám Dzoně, protože ta nad ní řičela nadšením. Jsem zvědavá, jestli od našeho posledního setkání nezměnila názor.

Atraktivní zrzavá Brand managerka Aurora prý šansoniéra osobně nezná, ale když to říkala, tak na mne mrkala.

Neopouštěj mne, Ne me Quitte Pas! Jak dopadla tato avantýra u šansoniéra nevím, ale mne opustila záhy. Vydržela jen hodinu a šla k jinému. A přitom byla tak hezká a tak zábavná! Na začátku našeho vztahu mi ukázala něco jako bohaté barevné jarní kytičky. Sladké, lehké, průsvitné a veselé, tipovala jsem mimózu, pak tuberózu, růži…a on je to prý jasmínový absolut. Což je divné, nesnáším indoly a tady žádné necítím. Možná je zakryl zvláštní tón suchého, hořkého pačuli. Jak jasmín, tak pačuli jsou jen v lehounké formě, doplněné o citróny, které nádherně hrají s kytkami a bergamotem, který zase perfektně ladí s pačuli. Nejde to vlastně vůbec rozklíčovat, musel jsem se dodatečně podívat na složení, abych dokázala aspoň něco zařadit.
Po půl hodině se ukáže kosatec (přísahám!) v takové té kosmetické podobě, nejjemnější florentský kosatec z paruk Kateřiny Medici. K tomu ten pěkný bylinný hořký tón vetiveru pačuli. Jemné, krásné, vznešené, bohužel: slabounké. Edit: tak ano, na Fragrantice uvádějí „pudrové tóny“, takže kosatec si odškrtávám – ostatně je to první složka, kterou jsem tady poznala bezpečně.
Po hodině je už cítit jen lehounký květinový dotek. Zkoušela jsem na ruce – možná, že ve větším množství po nástřiku, nebo na oblečení vydrží déle. Já ráda opakuju postřik, takže mi slabší vůně nevadí, spíš naopak (mám některé kolegy ráda), ale tohle je moc málo i na mne. Škoda, přeškoda, protože je opravdu pikantní a klasicky krásná. Doporučuju zkusit. (Kdyby mi dřív někdo řekl, že se mi bude líbit jasmín s pačuli, tak bych se hrozně smála.)