Hovory z Bratislavy: je parfém umění nebo řemeslo?

Romana někde napsala něco ve smyslu „nový rok, čistý stůl“, tak jsem šla do sebe a zanořila se do svých rozepsaných a nikdy nepublikovaných konceptů. Jsem zvědavá, jestli se ten stůl fakt podaří vyčistit. Nepublikovaných konceptů na blogu totiž leží celkem asi sedmdesát – a ne jeden z nich, kterých je nejvíc škoda, je rozhovor s parfumérem.
Jeden z těch mých je i záznam mého povídání s několika renomovanými parfuméry při příležitosti otevírání butiku 1907 v Bratislavě, kam mne pozvala majitelka, paní Evka Škovranová.

Z toho, jaký to pro mě, introverta, byl šok, jsem se už vypsala dávno. Samotný obsah rozhovoru ale zůstal ležet rozepsaný. Zřejmě proto, že jsem se za svou nepřipravenost a klišoidní otázky tak trochu styděla. Na druhou stranu u toho velkého stolu seděli tak vstřícní, milí a talentovaní lidé, včetně paní Evky a Štefana, atmosféra byla v skvělá a rozhovor kolikrát probíhal nejen mezi mnou a parfuméry, ale i mezi nimi navzájem. K tomu všemu si připočtěte babylon češtiny, slovenštiny, francouzštiny, angličtiny, španělštiny. Mohla bych napsat i holandštinu, ale Jan Ewoud mluvil skvěle anglicky.

Rozhovor s parfuméry

Setkání totiž probíhalo se všemi najednou, u jednoho velkého stolu.  A zajímavé tak nebyly jen odpovědi na jednotlivé otázky, ale i vzájemná interakce lidí ze stejného oboru a různých pozic. Julien a Madalina Blanchardovi (Jul et Mad), Jan Ewoud Vos (Puredistance) a Ramon Monegal (Ramon Monegal) se v Bratislavě asi potkali poprvé a bylo vidět, jak mají mnohdy zcela rozdílné pohledy na tutéž problematiku.
Nejmarkantnější byl rozdíl v názorech Ramona Monegala, pragmatika, který je vlastníkem tradiční rodinné značky a zároveň parfumérem, oproti entusiastům Julienovi s Madalinou (Jul et Mad) i Janu Ewoudovi Vosovi (Puredistance), kteří jsou zaměřením kreativci.

Jako první otázku jsem, ještě v šoku, byla schopná vymyslet akorát tu obligátní, na kterou museli odpovídat jistě už milinkrát a kvituji s povděkem, že si nepovzdechli nahlas, ale asi jen v duchu:

1. Co bylo pro Vás prvotním podnětem k tvorbě vůní?

Jul et Mad

V případě Juliena a Madaliny jsem se nic nového nedozvěděla. Je to ten notoricky známý příběh lásky, který už asi nemá smysl opakovat. Tak jen ve zkratce: Julien s Madalinou se náhodně se potkali v Paříži a zamilovali se. Přátelé jim prý říkali, že o tom mají napsat knihu, oni místo toho svůj příběh píší do parfémů. První kolekce byla o místech kde se setkali, nebo která spolu navštívili, druhá je stále ten příběh, ale víc o nich samých osobně.

Jan Ewoud Vos

Charismatický a sečtělý majitel značky Puredistance Jan Ewoud Vos se 10 let věnoval cestování a fotografování. O svých cestách vydal dokonce knihu. Ve 40-ti letech prodal svou firmu a začal tvořit parfémy.
Jako jeden z podnětů k tomuto kroku Jan Ewoud uvádí přečtení životopisu Coco Chanel. Obdivoval jak si vytvořila kolem sebe krásný svět. I on prý miluje luxus, krásu, cestování. Jan Ewoud svou tvorbu cítí jako jistý druh pokračování rodinných tradic. Přes parfémy předává lidem poselství jako jeho dědeček, který byl knězem, cestuje jako otec, obchodní cestující a tvoří jako jeho matka.
Jan Ewoud Vos neměl žádné znalosti z oblasti parfumerie před založením své firmy. V procesu tvorby funguje jako kreativní ředitel a na samotnou tvorbu si najímá parfuméry, většinou zaměstnané u velké šestky. Je toho názoru, že parfém je především o emocích a přílišné (chemické) znalosti mohou být překážkou.  To vyprovokovalo Ramona Monegala k nesouhlasné reakci. Monegal je parfumér, má chemické vzdělání a velmi pragmatické nahlížení na parfumerii.

Ramon Monegal

Ramon Monegal pochází z parfumérské rodiny. Tvorbě vůní se jeho rodina věnuje už po pět generací. On sám chtěl být architektem. Začal architekturu i studovat, ale otec mu chemii a parfumerii v podstatě dal příkazem.
Zřejmě se s ním ale doma nechtěl hádat, tak ho po studiích v Grasse, Ženevě a Barceloně nechal pracovat u jiného parfuméra. Ramon se tak na nějaký čas stal konkurentem vlastního otce. Nakonec však převzal rodinný podnik a dnes je úspěšným parfumérem. Ve svých začátcích se prý snažil tvořit vůně s až 500 složkami ve víře, že čím víc složek, tím lepší parfém. nakonec se ustálil na  15ti – 20ti složkách.

Druhá otázka se týkala samotného procesu tvorby:

2. Jak dlouho Vám trvá vytvořit parfém a kdy poznáte, že už je hotový?

Ramon Monegal

Podle Ramona Monegala je nejdůležitější moment výběru složek a samotná tvorba vzorce. Toto mu trvá asi měsíc, ale pokud do toho vstupují jiní (zákazníci), trvá tento proces až rok.  Protože rozhodování je nejdelší část a čím víc je v tom peněz, tím víc je pochyb ze strany zákazníka.
Když ale Ramon Monegal tvoří sám za sebe, spoléhá na intuici, protože jak říká:  „Strach a obavy oslabují schopnosti i nos a tvorba je risk. Autor nikdy neví, jestli bude úspěšný, je to adrenalin.“ Navíc Ramon jen velmi nerad mění recepturu. Jan Ewoud ho v tu chvíli srovnal s Picassem, který taky po sobě neopravoval.
Ramon Monegal se v průběhu hovoru několikrát vymezil vůči ostatním s tím, že on parfém za umění nepovažuje. Protože je to sériová výroba. Pouze parfém někomu na míru prý umění je, protože je jedinečný.

Jan Ewoud Vos

V případě Puredistance je to jiné. Prvotní myšlenka je Janova, kdy chce sdělit nějakou myšlenku, emoci a následuje výběr parfuméra, či parfumérů, kteří se  jeho představu pokouší přetavit do vůně. K tomu je zapotřebí samozřejmě vzájemná komunikace. Tak probíhá různě, třeba v případě spolupráce s Cecile Zarokian jí Jan Ewoud Vos pravidelně posílal pohlednice s popisem svých představ.
Jan Ewoud Vos pak vybírá z vytvořených variant a čím víc se blíží finále, tím víc má pochyb. Ale ač, jak o sobě prozradil, je ateista, u všech vůní prý dostal nějaké znamení. Například po osmi měsících práce na vůni White, kdy se rozhodoval mezi šesti variantami mu zavolala mu dcera Iris. Trpěla v té době velkými depresemi a Jan Ewoud se rozhodl vytvořit parfém, který bude dělat lidi šťastnými místo návykového Prozacu.
Vůni Black zase testoval při návštěvě Thajska s manželkou. Jednotlivé verze nosil v průběhu pobytu a stále se nemohl rozhodnout pro jednu z nich. Při jedné návštěvě restaurace přišel číšník a složil Janovi kompliment na vůni jedné z verzí a Jan to vzal jako znamení.

Jul et Mad

Pro Juliena s Madalinou je úspěch, když jim vůně evokuje moment nebo místo z jejich společného života. Vůbec jsou to velcí romantici. Nejkrásnější zážitek prý byl, když je zákaznice v obchodě uviděla naživo a rozplakala se s tím, že jejich vůně ji udělala šťastnou a že má pocit, že ji dělali pro ni.
Julien s Madalinou také najímají parfuméry. Zpravidla tak, že předají svou představu více lidem a pak si vybírají z toho, co je nejblíž jejich představě o nové vůni. Vybranou verzi pak dolaďují.
V tomto procesu se angažuje více Madalina, která má bohaté zkušenosti z kosmetického průmyslu. Julien je jako zákazník, který hodnotí až výsledek. Oba věří svým instinktům. Často se prý neshodnou, ale končí, až když jsou oba spokojeni a nedělají kompromisy. Jejich mottem je „parfém bez limitů“.

Třetí otázka byla má oblíbená, se kterou otravuju všechny z oboru:

3. Co si myslíte o restrikcích IFRA

 Jul et Mad

Restrikce oba považují za překážku tvorby. Berou je jako obtíže v procesu vyjádření myšlenky. Myslí si, že restrikce jsou přehnané a jsou velkým handicapem pro tvůrce

Ramon Monegal

Ramon Monegal měl velmi ostrou reakci na mou otázku. Za prvotní podnět ke vzniku IFRA považuje události, které se odehrály v 60. letech v Itálii v souvislosti s pudrem pro děti. My víme, že to je ale trochu jinak.
Podle Ramona Monegala organizace IFRA vznikla, aby testovala a vydávala doporučení, ze kterých se ale staly zákazy a zvláštní je, že se prý zakazují složky, které se běžně vyskytují v potravinách. Chybí tu podle něj parfumérská lobby.
Testy na alergii se podle něj dělají nanesením na kůži a zakrytím tohoto místa, ale to není přirozené, parfém se nezakrývá. Tvůrci musí své výrobky nechat testovat za šílené peníze a laboratoře vydělávají. Co neprojde testy, není možné prodat, protože obchodníci ani parfuméři si to nevezmou na svědomí. Hrozí jim totiž soudy. Testy jsou ale dle Ramona nesmyslné – testují molekuly samostatně, nikoli v interakci s ostatními složkami. U osobního parfému, na zakázku se restrikce nemusí dodržet, ale lépe je mít podepsaný papír, že zákazník není alergik.

Jan Ewoud Vos

Jan Ewoud dělá s parfuméry zaměstnanými u velké šestky, což jsou členové IFRA. Parfuméři tedy musí dodržovat restrikce a Jan Ewoud se o to nestará a nechce o tom slyšet. Ale zrovna v době rozhovoru dostali z Kalifornie dokumenty tvrdící, že jejich vůně obsahuje rakovinotvorné látky a že to musí uvést na obalu, pokud je chtějí ve státě Kalifornie prodávat. Přesto, že nemá rád změny receptur, i Jan Ewoud upřednostní reformulaci před vypisováním složení na obal.
K tomu dodal, že je velmi těžké sledovat tato omezení po celém světě, která se liší stát od státu (vyjma EU). Nemají na toto sledování peníze a právníky.

Další obligátní otázka byla na chystané novinky. Tady už ten povzdech byl slyšet. Navíc rozhovor proběhl před dvěmi lety, takže tu dávám spíš jejich názory na současný trend v niche – „dychtění po novinkách“.

4. Novinky

Jan Ewoud Vos

Novinky vydává v rozmezí 3-5 let a je toho názoru, že není kam spěchat. Že existuje příliš mnoho zapomenutelných, nekvalitních novinek. On klade důraz na propracovanost, nevidí smysl v kvantitě. Jak řekl, Chanel také vydává novinky jednou za 3 roky.

Ramon Monegal

Ramon Monegal neustále na něčem pracuje. na můj dotaz, zda se objeví na výstavě ve Florencii odpověděl negativně. Nemá rád povinnosti a tato výstava je povinnost. Jinak je stejného názoru jako Jan Ewoud: dobrých nápadů je málo a nekvalitních novinek příliš mnoho.

A poslední otázka, kdy už nás tlačil čas:

5. Máte své oblíbené složky?

Ramon Monegal: kosatec, kůže a tuberóza. Kosatec pro něj zosobňuje eleganci, kůže pak autoritu.
Jul et Mad: prý oblíbenou složku nemají, kladou důraz na příběh a celkové vyznění
Jan Ewoud Vos: prohlásil, že parfém je o pocitech, že jde o celkovou kompozici.
Mě blízký pragmatik Ramon Monegal si pak ještě vzal slovo a v reakci na tato prohlášení znovu zdůraznil, že složky jsou základ.

A co vy? Myslíte si, že je parfém umění, nebo řemeslo?

S laskavým svolením paní Evky Škovranové jsem použila fotky od jejich fotografa. Já se grilovala u stolu a fotit nemohla.