Občas mi někdo bez vyzvání řekne na nějaký můj momentální objev: “To je ale divná vůně!” A vůbec to nejsou divní lidi – kolegové, kamarádi. Lepší verze “zvláštní vůně” znamená, že se aspoň trochu parfém líbí. Je mi to divné.
Přece nenosím nic z těch fetišů Michaela Storera, kaučukové vůni Gomma od Etra jsem se smála (Derad to nosil, checheche), z Demeter Fragrance Library jsem si vybrala dvě vcelku normální (ranní zahradu a opunciový fík) a stejně už je nemám. Jediná, co se z mých současných vůní zdá divná mně (Poivre Piquant / L´Artisan), je všeobecně pozitivně přijímaná. Tak kde je problém?
Obvykle jsou jako “divné” hodnocené orientalizující a nesladké vůně – silná dávka kadidla je divná, zelené pačuli je divné, trávové vůně s velkou dávkou vetiveru a sena bez citrusů jsou divné. Oud asi ani nemusím zmiňovat. Naopak co se zdá divné mně, sybtetické citrusy v moderních mainstreamovkách, sladká lékořice a “jahůdky”, bývá oblíbené. Vůbec chemické kompoty jsou vítané a jediná výjimka, se kterou jsem se setkala, je taková ta třešňová vůně, která jde už do kovova a jde z ní cítit krev (ale tam se shodujeme, to je divné i mně).
Co se zdá divné ve vůních vám? A ohodnitil někdy někdo vaši vůni jako divnou?
Galerie:
Aby se vám líp přemýšlelo o tom, co je divné, dám vám sem galerii jednoho divného místa. Sádrová zahrada Museo Mara Mao na beztak divném ostrově Lanzarote byla divná, vypadalal jako hřbitov divných zvířátek, ale nejen to; chodili kolem i divní lidi. Někdy se to prostě sejde. Měla jsem na sobě DKNY Woman, což je vůně, ve které je hodně divný tón březové kůry, který se všem okolo zdá obyčejný. To vím jistě, byla jsem ve čtvrtém měsíci a snesla jsem jen dvě vůně; mimo DKNY ještě Un Jardin sur le Nil / Hermés, ve které je taky takový divný puškvorec (a taky se zdá normální). BTW: jestli se chystáte na Kanáry, nezapomeňte, že se tady neplatí lihová daň a DPH zároveň jste v EU, takže žádné dovozní taxy – vyplatí se koupě drahých vůní, které obvykle nejdou sehnat v e-shopech za dobré ceny (Dior, Chanel).
Follow my blog with Bloglovin
Nákupem přes tyto odkazy podpoříte náš blog malou částkou, která nám pomáhá udržet kvalitu a nezávislost recenzí.
O autorce:
Romana Granátová je zakladatelka Frangipani.cz – nezávislého online magazínu o niche, indie a art parfémech, historii parfumerie a platformy pro recenze prémiové a niche antiage kosmetiky, fungujícího od roku 2011. Shromáždila okolo sebe tým autorů z české a slovenské parfémové komunity, se kterými publikovali více než 1500 článků a recenzí.Romana publikuje parfémové články a analýzy také v life style a odborných médiích a jako seniorní marketigový profesionál poskytuje poradenství pro parfémové a kosmetické značky.
Frangipani.cz je od roku 2015 stálým mediálním partnerem výstavy niche parfumerie Esxence Milano a od roku 2014 je trvale archivován v Národní knihovně České republiky díky vysoké úrovni odbornosti a kvalitě textů.
LinkedIn | Instagram
Hello friends.
I was fortunate enough to shoot a documentary feature with the artist “Pillipo”. Here is the link to the blog of the film.
A warm greeting.
David D. SanGinés
http://pillipoalviento.blogspot.com.es
Hi David, thank you for your message nad link! Romana
No segra je na rozdíl ode mě dost chytrá, aby neposuzovala nikoho a nic podle obalu, takže ona je na tu vůni jen zvědavá, se jí nevysmívá.
Až dotestuju tak dám vědět 🙂 zatím nic
Měla jsem jednou vzorek vůně nazvaný “dědečkův starý kabát”. Já už jsem to zapomněla, ale pokaždé, když se voním před segrou, tak se mě ptá, jestli to je on. A já přitom používám hlavně DKNY Women a Bvlgari Omnia Coral.
To byl Hermes Eau de Gentiane Blanche. Řekni ségře, že to jedna z nejušlechtilejších vůní vůbec! 😀
Jo, lidi hodnotí mé vůně jako divné.. 😀 tak asi není divu, když se inspiruju tady, že?
A naprosto nejdivnější mi přijde, jak může být tak široce oblíbená Chloe, která mi spolehlivě zvedá kufr.. to nechápu..
No že jo? Nejsem úplný nepřítel Ligt Blue, ale jakmile ji někde zachytím, tak jdu pryč. Minulý týden na plese v Lucerně u vedlejšího stolu…vůbec jsem nepochopila, jak touhle celkem vodnatou vůní dívka (dáma?) dokázala v těch prostorách pro tisíce lidí přerazit pověstné mraky cigaretového kouře, do kterých by se daly věšat čagany, ale prostě měla siláž. Nikdo jiný cítit nebyl, ani já, zlitá kadidlovým Nu…splynula jsem s těma huličema.