• VERONA: last gallery from Italy

Fakt poslední a jen a jen na vše přání. Verona je trochu mimo hlavní tahy k Jadranu nebo k severoitalským velkoměstům a tak je turisty trochu opomíjená. Což nám vyhovuje, my taková místa vyhledáváme. Takže nás ani nenapadlo dát si bacha na pusu, když jsme začali s manželem u aperitiva na náměstí nahlas drbat vedle nás stojící ženu, že má stejný kočár, jako my, že ho má pěkně špinavý a ojetý kolečka, dokud jsme si nevšimli, že paní měla v košíku Rajec a na sobě gatě Rejoice.

Kdo se rozhodne jet do Verony, má obvykle hlavní cíl: Julii. Tak my taky. Bydleli jsme v ulici, kde má (asi) Julie hrob. Pak jsme se vydali k Juliinu balkonu. V dvoře nenápadného domu v nákupní ulici u náměstí jsme narazili na celkem tuctový balkon. OK, tak ty legendy nemusejí být velkolepé, jde o genius loci. Proč nechali správcové počmárat celý průchod voskovkami ve snaze zachytit “vzkazy pro Julii” ještě chápu. OK.

Hloupý zvyk připnout tisíce zámečků se jmény zamilovaných na cokoliv, na mosty, ploty, brány i bezvýznamnou branku ve dvoře Juliina domu taky dokážu pochopit, je to trendy a turisty to táhne a hlavně prodejce zámečků za 6 až 15€ ve dvoře z toho má určitě radost. OK. Ale proč je celá jedna zeď dvora polepená desetitisíci různobarevných žvýkaček, to nechápu a jeví se mi to krajně nevkusné a nechutné. Stejně jako to, že u sochy Julie stojí zástupy chlápků, toužících se vyfotit s rukou na jejím ňadru či rozkroku, z čehož má chudák děvče pravou kozu vyleštěnou do vysokého lesku a na říze zlaté bikiny. Jaký to má dopad na mravní výchovu mládeže nám ukázal Pinocchio…

Tak tahle pověst mne velmi zklamala a bez Julie bych mohla nadále žít (ale vidět jsem to musela, jinak bych nevěřila, no). Já jsem si svou krásnou Julii nakonec ve Veroně našla.

Čili: kvůli Julii tam nejezděte, pokud nejste mladý, zamilovaný milovník žvýkaček. Jeďte tam kvůli starému městu, které vás ohromí renesančními paláci, hrobkami vyzvednutými na subtilních gotických sloupkách vysoko nad hlavy lidí, zachovalým divoce barevným freskám podobným středověkému grafitti, krásnému náměstí, hradu nad velkolepou řekou, skvělému nakupování, pěknému tržišti na centrálním náměstí, pěkně zrekonstruovanému funkčnímu amfiteátru a fantasticky romantické procházce pod vysokými městskými branami se sochami básníků (jaktože to nespadne?). Jeďte tam kvůli poflakování, aperitivům, nákupům kosmetiky, bot, kabelek a bižuterie. Je tam klid a teplo.

Můj tip: chcete-li obětovat zlaťáky jen na jedno vstupné do kostela, dejte přednost Sant’Anastasii před Dómem. Je velkolepá, bohatší a důstojnější než Il Duomo, dostanete pěkného průvodce a nezapomeňte si dobře prohlédnout utrpení v obličejích dvou hrbáčů, nesoucích kropenky se svěcenou vodou,

A taky se vám může stát, že vás bude balit Ital, nebyl už nejmladší, vlasů taky moc neměl, ale vypadal, že v létě tančí a v zimě nepracuje, vyloženě můj typ.

Škoda, že při pohledu na manžela utek. Hezkej, ne?