• JUL ET MAD: Garuda (sladkost z lékařských vah)

Rozevlátá Frangibanda se v pořádku vrátila z překrásné Florencie a nastal čas zúročit zážitky a posbírané vzorky. Nemohl jsem se rozhodnout, čím začít, tak jsem prostě hrábnul mezi vzorky a vytáhl Garudu – ta se mi velice líbila už během setkání s Julienem a Madalinou na Pitti (spolu se Stilettos on Lex, úžasnou bílou, éterickou a pohádkovou dámskou vůní s hruškou – jo. S hruškou). Pokud vám utkví v paměti nějaký parfém mezi stovkami dalších, ke kterým ustavičně čicháte v hicu silných reflektorů grilujících vás seshora, pak jistě stojí zato se k němu vrátit a pořádně ho prozkoumat. Mimochodem, Stilletos můžete v náhledovém obrázku vidět úplně vlevo, zatímco Garudu na opačné straně.

První dojem – povedená pryskyřičná kadidlovka. Co mě bere u srdce, je skvěle vyladěná sladkost. Jediné zrníčko pomyslného cukru navíc nebo ven, a ta dokonalost se zhroutí. Garuda je natolik sladká, aby zachutnala jako první sousto lahodného taliánského gelata, rozpouštějící se v ústech a přitom se ani náznakem neblíží lepkavosti a nikdy nezabředne do otravné sirupovosti. Ta jantarová šťáva nepůsobí medově a zachovává si svou míru suchosti, podobnou aromatu dřevěné misky plné hrudek nejrůznějších kadidlových pryskyřic, sem tam některé zrnko ožehnuté z kadidelnice. Ta porce kouře, které se vám dostane, je skromná, je to spíš upomínka na něj. Takže kadidlovka asi ne-e, alespoň ne v ustáleném významu kouřové vůně. I tak se ten náznak dýmu šalebně mísí s dřevitými tóny, což vůni dodává nádech tajemnosti a neproniknutelnosti. Všechny ty příjemné věci v parfému pročítáte nosem a uvědomujete si, že je znáte, ale vylovit a ztotožnit některou ze složek se vám podaří stěží, namícháno je to mistrně. Vyváženost přísad, mezi nimiž se najde několik značně výkonných (m. j. oud, římský kmín, šafrán, rum), je oslnivá. Díky tomu Garuda vyzařuje ducha harmonie a při nošení téměř konejší.

Vůni vytvořil pro mě až doposud neznámý Luca Maffei (za což se tímto kárám), který ale není žádný začátečník, pracoval třeba pro Acca Kappa nebo Perris. Ti Italové. Ale zpátky k parfému. Garuda má slušnou vonnou stopu, důkladně se šíří do okolí a to ji vnímá a libuje si. Dokonce bych ji neváhal přiřadit do takové té sorty parfémů, zpravidla zaznamenávajících pozitivní ohlas u dam, pro kterou má můj starší bratr lakonický výraz, jenž tu nemůžu zveřejnit. S touhle voňavkou s velkou pravděpodobností jakýkoliv chlap u své milé (nebo jiné) zaboduje a vůbec nevadí, že Garuda je oficiálně unisex. Myslím, že už jsem se několikrát zmínil o svých pochybnostech ohledně povinného masového připisování parfémů jednomu, nebo druhému pohlaví. Takových vůní, které jsou skutečně výlučně vhodné jen pro ženy nebo jen pro muže, je podle mě málo. A i u té hrstky bych jejich využití „zakázaným“ pohlavím neřešil. Když se v té vůni kdokoli cítí dobře, tak ať se potěší, ne?

Na závěr se s vámi podělím o malý cestovatelský střípek z Florencie: při posezení u stolků umístěných na ulici (u většiny tamějších restaurací a bister se o zahrádce nedá mluvit, uličky jsou zhusta starobylé a úzké) je běžné, že těsně kolem vás tu a tam projede auto. Ke svému údivu jsem však brzy zjistil, že taková věc není ve Florencii ničím stresujícím, řidiči totiž ten manévr prováděli pomalu a ohleduplně, až něžně, a bylo vidět, že na to jsou zvyklí a nijak je to chvilkové zpomalení netrápí. Tak jsem se tím teda taky netrápil, jen občas posunul hlavu a uvolnil tak místo pomalu míjejícímu zrcátku. A pobavil se při pomyšlení, jak bych se v podobné situaci v Praze namísto vychutnávání kafe možná svezl na kapotě auta 🙂

Zdroje foto: archiv Derada a Jul et Mad