• JUL ET MAD: Néa, Garuda a Nin-Shar (montalovský oud a švestková buchta)
Néa (Luca Maffei)
Datle s pepřem jsou skutečně neotřelý způsob, jak zaujmout. Ale to přijde až později. Néa začíná nevinně – rybízovou marmeládou, což má být granátové jablko, já tam ale mám tu marmeládu.
Těžké, zralé ovoce, profukované pepřem, nastoupí až v další fázi. Ale tohle už je ovoce exotické, prý datle, jak je uváděno ve složení. Podle slaného a zeleného tónu a jisté mléčnosti bych ale tipovala i fíky. Nebo to způsobuje karamel ze slaného másla, tak oblíbený ve Francii. Každopádně v Née najdete zajímavý kontrast sladkého a slaného, což zapříčiňuje odbočku z obvyklého vývoje v harémovou vůni typu Aziyadé.
Oud je tady a vlastně i v celé kolekci, montalovský. Má ten nádech kynutého těsta, který je pro Montalky typický. Nastoupí společně se švestkami, můžete si to představit jako když děláte kynutou buchtu se švestkami z kompotu – nalijete těsto na plech a pokladete švestkami a ty se pomalu utápí v oudovém těstě.
Néa je a není gurmánka. Do něčeho, co voní takto byste váhali se zakousnout. Možná to dělá právě ten lehce slaný tón. Jistě, Néa, jako celá kolekce, je sladká kombinace oud-pačuli-růže, ale není to sladká nuda, ani mainstreamová smrt pod nánosem pačuli. Právě díky tomu mléčně zelenému a slanému tónu. Zpozornět by měli jak milovníci švestek a krotkého oudu, tak i milovníci fíkovek.
Nin-shar (Sidonie Lancesseur)
Tak tady je přítomen od samého počátku – lehce štiplavý a plesnivý oud podtržený pelyňkem, ale ani teď se bát nemusíte. Oud je to domestikovaný, krotký, poevropštělý. Takový, kterým Derad opovrhuje.
Navíc je postupně přemodelován do sudu s kvasícím ovocem. Ten dojem starého sudu pokrytého ušlechtilou plísní, ve kterém zrál nějaký hodně dobrý alkohol, posiluje i umně zapracované pačuli.
Růže plná, tmavě rudá s kouřovými tóny z kadidla a párem třešní laškovně za uchem razantně nastoupí, ale dech jí poměrně rychle dochází, stahuje se ke kůži a ze sudu náhle zbyly jen cedrové a santalové třísky, pořád s tím plesnivým nádechem. Dávají růži zvláštní netradiční obal.
Nevím, proč mě napadá rakvička? Ne ta se šlehačkou, ale malá rakev.
Pomalu vadnoucí růži pietně uložme do rakve z cedru, santalu vyložené lehce koženým oudem a důstojně pohřběme. Rakvičku vystopujete jen těsně u kůže, dále od kůže je to prostě lehce pepřově štiplavá růže.
Nin-Shar je pro milovníky růží, které už nudí bulharské olejíčky, pačuliové pecky či rádoby arabky. S touhle se nudit nebudete. Nic jásavého, žádná slečna v růžových šatičkách. Vůně pro přikrmení podzimní melancholie jak dělaná.
Nin-Shar vydrží celý den a nechává stopu v místnosti. I pořádně velké. Z těch tří, je rozhodně Nin-Shar moje favoritka.
Garuda (Luca Maffei)
Tolik pačuli mne děsí, ale ty fíky bych asi ráda zkusila.
Tipuju, že by Tě tahle kolekce neoslovila. Zato nová Rouge 540 od Kurkdjiana ano. Je taková papírová!
No, tak to asi jo. Dík za tip. Proč se to jmenuje „rouge“? Červeným já se podvědomě vyhýbám, vidím v tom jahody a rybíz. 😀
To ale v tomto případě nemá nic společného s vůní, ale s křišťálem Baccarat: když se zahřeje na 540 stupňů a smíchá s 24-karátovým zlatem, získá rubínovou barvu.
Celé se to jmenuje Baccarat Rouge 540 a původně to dělal pro Baccarat v jejich luxusním flakonu, pak udělal i verzi v normálním skle.