• L´ARTISAN PARFUMEUR: Dzing! (koník) + galerie: koník v Brockenhurstu

Aby se mi Dzing! líbil, bylo nutné zvolit správný úhel pohledu.

Jestli mám obdivovat originalitu, zpracování, soulad ingrediencí, etiketu s tigrem, nezaměnitelnost, výběr složek a jejich jemnost, tak senzace. Všechno začíná hřbetem poníka navoněné šlechtiské holčičky v růžových šatičkách. Poníkovi zapletla copánky na hřívě a teď si spolu vyjeli na vesnickou pouť, a tam mlsali máslové fudge a cukrovou vatu a poník dostal svoji kostku cukru. Poník se pak trošku splašil, měl dojem, že vyrostl do koně, proháněl se lesem a polními cestami, potkal nějaká další zvířata, udělal hromádku (hromadu), ale nakonec dostal hlad a vrátil se sám domů. Po cestě ztratil mašličky a krotkost. Cesta domů byla dlouhá, doma ho zase zavřeli do stáje a růžová cukrová panenka ho přišla vykartáčovat. Konec příběhu.

Jestli se mám na Dzing! dívat optikou “to bych chtěla na poličku”, tak NE. Je příliš kožený, příliš animální, příliš sladký. Nevím, kam bych ho nosila: do společnosti určitě ne, mysleli by si, že jsem nestihla umýt; do práce už vůbec ne, v naší klimatizované kanceláři by se tohle nesneslo ani na chlapovi, jsou příliš útlocitní, konzervativní a bez fantazie (marketing!!! podle toho ta reklama vypadá); na sraz s Deradem jo, ale jen jednou; a na doma asi taky, ale takových úhylností mám spoustu. Takže ne: Dzing! nosit  nebudu.

Galerie: přítel Kohant prožil Dzingův příběh v Brockenhurstu, Anglie. Je to v březnu, to jednoho v dubnu dokáže najedovat!