• LINARI Drago Nero: februárové jablká

A oni furt že “…my máme februárové jablká!” a já furt že “…co to je?”

To vám byla taková zvláštní noční návštěva v bratislavské parfumerii 1907. Nejprve jsme byli v divadle GuNaGu, pak jsme počkali na Viktorka Horjana, až se převlékne z kostýmu taxikáře do zimní bundy, koupili jsme si na vánočním trhu svařák a zapadli v Carltonu do baru do parfumerky. Tam se strhla mela novinek a drbů z niche a z hereckého podsvětí Slovenska, zkoušení horkého zboží a najednou Evka říká “No a ty únorová jabka jsi zkoušela?” A mně došlo, že už když jsem tady byla v prosinci, tak mi paní Monika na dotaz co je nového odpověděla: “No my teď máme ty februárové jablká!”.

Februárový fresh

První, co mne napadlo, po prvním stříknutí: Mark Buxton! Je tam. I když v tomhle případě byl druhým parfumérem, protože Černého draka si umělecky řídil sám majitel značky Linari, podepsal se dostatečně. Kyselé, svírající zelené jabko (aha!) s kyselým ananasem, takovým, jak se prodával krátce po revoluci, levný, nedozrálý, co vám odřel jazyk a popálil dásně. Mark Buxton tyhle kyselé složky umí mistrovsky, asi neznám nikoho jiného, kdo by dokázal tvořit emoce skrz nezralé ovoce. Osobně ho považuji za revolucináře, co se týká rebarbory v parfumerii.

Jablečný útok vydrží v hlavové intenzitě docela dlouho, vzhledem k obvyklé prchavosti kyselých složek a po celou dobu životnosti vůně pořád vykukuje v pozadí, což je zvláštní, jak z hlediska vyznění dračí vůně, tak technicky: kyselé ovocné tóny z hlavy se obvykle odporoučejí hned po večerníčku. Ale tak je to mág Buxton, nedivme se, fakt to umí a značky vědí, proč jsou ochotné si ho kupovat, přestože na parfumérním trhu je konkurence nosů pracujících se syntetikou silná, především v korporacích.

Drama v bažině

No a pak začne přicházet ten február.  Asi bychom čekali, že po úvodním fresh juice nastane nějaká zjemňující sladkokvětinová nebo ovocná smršť. V případě Buxtona, fanouška překvapivých řešení, dejme tomu vodka, gin, nějaké to kadidlo. Ale Drak se ubírá úplně jinam. Tak ano, oni říkají, že je to vetiverová vůně, ale že se promění v bahnitou bažinu zarostlou čibukama s křupajícím ledem na povrchu, to je novinka.

V tuhle chvíli nastupuje legendární Bestie. Však víte, která… (Minuta 54:15)

Omlouvám se všem tvůrcům vůně za tuhle asociaci, ale socialistická kinematografie utvářela můj světonázor. Mladší ročníky se zeptají maminek a babiček, nebo si doplní horor svůj.

Vetiver suchý, mokrý, fermentovaný i zapálený; jen ten zelený ne

V podání Linari ovšem vylezla Stela Zázvorková zachráněná z bažiny ven a teď, ve třetí fázi vůně, sedí na břehu, osychá a všechno z ní opadá. Suché bahýnko, půda, to je ambergris a bílé pižmo. Tráva, žabinec, rákosí, papyrus, puškvorec, černé klacky, kořeny vodních rostlin, spálené osiny ze strnišť… všechno v té zimní odumřelé verzi. Vegetativní klid zosobňují dva druhy použitého vetiveru. (Pozor! Přestože bažina, po vodních molekulách ani stopy!)

Šedivé, suché, tmavé, bezútěšné, ale s jiskřičkou naděje, že za měsíc už bude teplo a vylezou nějaké ty kytky a my vyhrabeme ze sklepa poslední jabka s příchutí plísně v naději na vitamíny, která nám umožní přežít zimu: na pozadí téhle smrti v bažinách totiž pořád poskakuje ten ananas a jabko, ale tak bez šťávy a sladkosti jako bezkrevné ovoce dovezené v únoru do regálů supermarketu odněkud z jižní Evropy (kde je taky zima, ne že ne).

Ve finále se pak ovoce ještě mírně prosadí ke slovu a vlastně se ta vůně stane i docela přívětivá… docela. Prostě přívětivá vyschlá bažina.

Prý jsou zde i květiny.

Takže…viděli jste někdy něco kvést v zimě? Já teda ne. Jestli tady jsou, a četla jsem dokonce o “bohatých tónech”, tak já jsem ztratila schopnost je poznat. Jedinou pachovou stopu zanechala suchá guma z tuberózy (ale bez její žvýkačkové sladkosti), jo a pozor, teď mi konečně po letech došlo, co Mirka myslí tím, že “magnolie smrdí jako houby” – tak ano, prosím, to tady je taky, podhoubí a suchý indolický tón hniloby mechu. Dobře, ale růže? Pomerančový květ? Phe.

Vánoční 1907 perfumeries v Bratislavě

Bipolární vetiver

Teď to po sobě čtu a tak bych řekla, že na základě mojí recenze by mne tuhle vůni ani nenapadlo vyzkoušet, natož koupit. Ale prosím vás, tak to není! Vy ji rozhodně minimálně vyzkoušejte. Bipolárnost je sice často opakované téma v parfumerii, ale totální rozkročenost mezi bahnitým šedivým vetiverem a čerstvým ovocem, kterou Drago Nero předvádí, je úplně výjimečná (proč se to vlastně jmenuje “Černý drak?” Proč to není “Major Zeman honí Zázvorkovou?”)

Jestli hledáte vetiver v obvyklé zelené, čisté formě, tak jste vedle. Kdo by chtěl zkusit vetiver tak, jak ho sklidí v bažině, tak tady by se k tomu dopracovat, přestože jde o syntetický obrázek, je poměrně živý. Výdrž i siláž slušná. Zkuste to!

Děkuju Parfumerii 1907 za možnost vyzkoušet tuhle bipolární záležitost – najdete ji na jejich stránkách tady: LINARI  – Drago Nero