• Velké fialkové defilé 25. MAP OF THE HEART: Purple heart v.5 (fialka z druhého konce)

V Austrálii nežijí jen kiwi, blbouni a klokani. Narazíte tam taky na jedovaté pavouky, útočné mamby a žahavé stonožky. A mimo to se tak vyskytuje několik parfumérských značek, které jsou príma, a mezi nimi jedna, která je “niche v niche” – divné vůně, divný název, divné flakony. Ta je dokonce tolik divná, že i já, potměšilý parfémový blázen, jsem se jim několik let vyhýbala. Letos na Pitti mne ale jejich promotérka zachytila a nepustila. Tak od té doby už vím, že aspoň lidi tam jsou úplně normální. A pak mají ještě operu v Sydney s keramicko-kompozitní střechou. Tolik tedy cestovatelská příručka a pojďme se pověnovat jejich novince: purpurovému srdci.

Pravdou je, že nejen ty divné flakony, které zdálky působí hrozně lacině a zblízka jsou neskutečně propracované, mne odrazovaly: ale ty barvy! Všechny jejich flakony mají syté, tmavé barvy, které já mám moc ráda, ale u vůní mi evokují lékořici, oud, karamel, pačuli, fermentované květy…a vyhýbám se tomu. Zlatý, rudý, černý, fialový a čirý. A ten čirý ve mně zase evokoval vodnatost, kterou taky nerada…tak jsem tam stála, čuměla a netušila, co si vybrat. Slečna mi teda strčila do ruky novinku: fialovou pětku. A udělala dobře: “Mirko, počkej, tady chvilku zůstaneme.” Je jasné, že obsah všech pěti flakonů, snad až na ten čirý, musel vymyslet někdo od protinožců. Všechno je v nich naopak a je to úplně úžasné.

• Suchá lékořice

Prašný kořen lékořice z vůní znáte: je jiný, než cukrátkový pendrek, dráždivě hořký, málo sladký a bylinkový. V celé této vůni je navíc potlačená sladkost (žádný cukr, žádná vanilka), takže aromatická hořkost je naprosto dominantní a vůbec si lékořici nespojuju s jídlem, s gurmánskostí. Ale nedělá ani bylinkový dojem: je to prostě extrakt lékořice bez chuti, který si můžete kápnout do punče, do pečiva anebo do voňavky.
J-C Ellena pracuje s lékořicí na podobném principu, rozebere ji na molekuly a poskládá z ní křišťálový homeopatický odraz pendreku. Map of the Heart ponechává lékořici její přirozenost a hustotu. A černotu.
Osobně k tomu mám jednu poznámku: od dětství mám asociaci pendrek = Mahulena Bočanová. Tu herečku všichni obdivovali pro její krásu a všichni jedli barevné lékorky. Já jsem neměla ráda ni jedno, Mahulena se mi vždycky zdála hrozně všechno PŘÍLIŠ – hrozně tmavá, přiliš velká, příliš hlučná, moc černé a husté vlasy zarostlé moc do čela, moc velká h…pusa, přehnaně sladká, až to nesedělo s tou vší černotou…a to je přece popis lékořice. Takže: zdejší lékořice je Mahulena Bočanová, kdyby shodila 30 kilo, oholila si čelo, oblíkla kostýmek a napsala knihu (nemyslím Kuchařku).

• Vařený kosatec

Jé, to mne potěšilo, ta vařená mrkvička! Jedna z mých nejmilejších forem kosatce, která skoro zmizla, všichni se teď přehánějí v těch vznešených likérových nálevech, to mám taky ráda, ale mrkva je mrkva.

• Nesladká tonka

Další překvápko. Tonka je typická gurmánská složka, mandle hořké či sladké, amaretto nebo marcipán. Zdejší tonka je upravená podobně jako lékořice, zbavená sladkosti a zanechaná podstata. Ani bych nehledala hořké mandle, spíš čistý kyanid v zahušteném skupenství.

• Proslazené višně

Jediná sladká složka, která se ale projeví až na konci, se tváří hodně arabsky. Tu bych tam mít nemusela, protože to je přesně to, proč jsem se značce vyhýbala. Ale sedí sem.

• Úplně obyčená fialka

No a nakonec taková staromódní, obyčejná složka, fialkový pudrový kvítek. Nic klasičtějšího neznám. Jako by sem přilili Meteorites.

• Jak to funguje dohromady

Začátek je famózní! Černá, suchá, mastně pudrová, těžká kompozice. Řízná lékořice a pudr hrají prim, tonka hezky zahušťuje, málo sladký tmavý likér. V pozadí po celou dobu funguje fialka jako taková vzpomínka v hlavě, kterou znáte, ale nedokážete si ji zařadit – díky tomu působí kompozice povědomě, sympaticky. Přitom nedokážu jmenovat ani jediný parfém, kterému by byla podobná!
Asi dvě hodiny vydrží v téhle nádherné poloze. Jenže pak se začnou projevovat ty proslazené višně. A to je taková smutná věc: vůně je pořád krásná, dokonce mi ani to ovoce nevadí, protože se drží pořád v poloze trpkosti, která konvenuje lékořici. Fialka pořád stojí na stráži a přidává něhu. Jenže…jenže mi začne připomínat ty všemožné arabské olejíčky a parfémy ze záplavy exportu z posledních let. Teď už dokážu najít podobnost mezi Purple Heart a Musk Mystique /  Al Haramain (recenze zde). Škoda. Kdyby se podařilo ovocnou složku odfiltrovat, měla bych horkou favoritku na vrchol našeho fialkového defilé. Protože když o tom tak zpětně přemýšlím, kam bych ji zařadila, tak ne kosatec, ne arabka, ale je to FIALKOVÁ vůně.

Klikněte na obrázek pro další fialky!