• MILLER HARRIS Le Jardin d’Enfance: čí je to zahrada?

Le Jardin d’Enfance je zbrusu nová kolekce tří vůní z britského parfémového domu Miller Harris, vytvořená k patnáctému výročí existence domu. Tahle značka má můj respekt, byla vytvořena klasicky vzdělanou parfumérkou Lyn Harris a v její tvorbě je to znát. Kombinace britského přístupu k francouzské parfumerii. Jak už jsem psala, trocha Paříže a špetka Londýna v každé láhvi.

Tak to už neplatí. Lyn Harris značku opustila. Tedy minimálně jako tvůrce. Nová kolekce má už jiné autory. Každá ze tří vůní jiného, všechny však zaměstnané v jednom z velkých parfémářských konsorcií – společnosti Robertet. Konzultantkou zastupující Miller Harris při tvorbě byla Jillian Friedman.

Kolekce má evokovat vzpomínky na zahradu dětství ve třech denních obdobích (ráno, odpoledne a večer) a spojovací linkou je tady hruška. Tedy spíše spojovací složka. O lince, vzhledem k různým autorům nemůže být řeč. A ta linka, která spojovala všechny vůně Miller Harris, která byla pro ně typická, stejně jako byla u Guerlain vůní „guerlinade“, tak ta je pryč.

To ještě neznamená, že jsou nové vůně špatné, jen už v nich prostě není „harrisovština“.

Cassis en Feuille

Původně jsem tuhle vůni úplně zavrhla. Několik prvních zkoušení jsem jen kroutila hlavou, kam že se to MH ubírá. Ale rozhodla jsem se neodepisovat ji hned. A taky mě zviklal Derad. Na setkání v Praze Cassis vyzkoušel a líbila se mu.

Co se týká počáteční fáze, tak ano. Začátek, to skutečně je zelené ráno v zahradě. Výborná křupavá šťavnatá zeleň z listů černého rybízu (cassis) a rajčatových listů se sotva znatelnou stopou bergamotu, má chladivý, perlivý až trochu kovový nádech, jako když krájíte zelené stonky nožem.

Je to jako byste si krájeli letní listový salát z naprosto čerstvých surovin. Takhle kdyby to vydrželo, bylo by to naprosto perfektní osvěžení do největších pařáků. Jenže tenhle stav je neudržitelný. Složky, které hlavu tvoří, jsou prchavé a tak by musely být nahrazeny něčím zajímavým v základu, což nejsou.

Zeleň zavlhne, otupí se a zteplá.  Vydrží sotva pár minut, než se přerodí do prádlové pižmovky s mírným odérem zapařeného sena. Je to zelené, rostlinné pižmo, není to živočišné pižmo evokující teplo kůže, ani pižmo nasládlé ze semínek ambrette. Tohle pižmo je pára z prádelny po velkém prádle, je to vůně mokrých a čerstvě naškrobených prostěradel vynášených z prádelny ven k proschnutí.

Fakt jsem se snažila, ale víc jsem z toho nevyrazila. Ani tu hrušku jsem nenašla, možná náznak zelených jablek v úvodu. Výdrž vůně je velká, celodenní, ale ve formě tělovky, držící se těsně u těla.

Cassis en Feuille neurazí a nenadchne. Nebo vlastně mě ano, mě urazila. Značka MH byla moje srdcová záležitost a teď mi naservírovali ordinérní pižmo z veřejné prádelny!

Coeur de Jardin

Srdce zahrady má navodit odpolední náladu v zahradě. Bohužel se mi nepodařilo získat vzorek této vůně, takže tady mohu interpretovat jen své poznámky na základě blotteru. Ač není ve složení, tak jsem z papírku cítila výrazně větvičník, nebo mech, společně s pačuli. A na tomto načechraném měkkém zeleném polštářku položenou růži. Na mysli mi vytanula Coco. Něco na tom srdci je, bude třeba pořádně je vyzkoušet.

Poirier d’un Soir

Poirier mi spravila náladu, kterou mi Cassis pokazila. Je dobrá, ba skvělá a návyková a fakt to neříkám jen proto, že je tam rum. Ono ho tam zase až tak moc není, ale už jsem na sebe vylila téměř celý vzorek a brzy asi pojede jeden flakon do Ostravy.

V článku o Paříži jsem se už zmínila o autorovi této vůně, mladé vycházející hvězdě Mathieu Nardininovi. Mathieu vytvořil vůni s dokonale hladkým, saténově krémovým dojmem s jemně pikantní špičkou z koření a dřev. Vůně večera v zahradě, vůně zralého ovoce mísící se s vůní stromů a zemitými tóny stoupajícími z vychládající země.

Složky nepřechází jedna v druhou, ony se v sobě rozpouští, utápí… Tak se naprosto věrné zralé hrušky z úvodu jakoby pomalu roztápí v másle, ve vyšlehaném máslovém krému s rumem a špetkou karamelu. Není to ale předehra ke gurmánským orgiím, protože vzápětí vás překvapí srdce, které je květinové, až skoro zelené, kořeněné a výrazně chypré.

Na chvíli koření, hlavně pepř, hraje prim, pomalu ale splývá s krémem, ovšem pikantní špička už je přítomná po celou dobu životnosti parfému.

A zatím zespodu pomalu stoupá, jako večerní dloužící se stíny, akord kouře a pryskyřice, které má na svědomí březový dehet. Je ale dávkován lehkou rukou, ne jako v Tauerovkách. Tady jen dokresluje atmosféru večera, dojem kouře a zemitosti.

Složky hlavy, srdce a základu se prolnou a uhladí za pomoci pižma. Ale ne toho prádlového. Tady jsou použita semínka ambrette a cashmeran. Hlavně cashmeran vytváří ten hladký dojem s lehce dřevitým nádechem.

Jak už jsem psala v úvodu, tahle vůně je návyková, výdrž má celodenní a já jsem z ní momentálně nadšená. Minimálně za vyzkoušení stojí.