*NEW* MOLINARD: Habanita La Cologne

Kdo má rád zpocenou Kubánku? Já, já, já…o novinkách bez vyzkoušení už moc nepíšeme, ale na tuhle mi stojí za to upozornit. A musím to trochu uvést, ať je její vstup velkolepý.

Molinard se nadechl a spustil na cestu modernizace: ingredience jsou, úvěry na zařízení neváznou, turisti se hrnou, můžeme zachovat dobré ceny a hezké obaly. Príma. Trochu mne mrzí, že svůj materiální potenciál nepustí do nějaké  vlastní fantazijní kreace. Kromě Habanity a Nirmaly (a jejich pandánů), sem-tam tradičního odskoku ke gurmánkám: 1920+2007 Ille d´Or, 2003 Tendre Friandise, 2008 hezoučký Fleur de Chocolat (nyní ho najdete v dětské kolekci), 2014 Secret Sucré (je to tradice, Molinard měl v sortimentu už od roku založení 1849 vždycky aspoň jednu gurmánku) nabízejí jen soliflory a desítky variací na kolínské. A nakonec vlastně proč ne: máme v ní svoje jistoty, ten skvělý fíkový list, velmi slušnou fialku (spoiler: začátkem května chystáme fialkový týden, naše fialkové objevy za poslední rok), konzervativní chlapi mají pořád z čeho vybírat, a hlavně máme tu stabilní a nepřekonatelnou KUBÁNKU, i když reformulovanou, co už. Pořád je královna všech polonahých černookých tanečnic v taberně.

Vlastně jeden pokus o úkrok tady byl: čtyřhlavá dámské minikolekce z roku 2007 (Miréa, Un Air, Vents et Marés, Écoute Moi), která se moc neujala – tradiční zákazníky zřejmě šokovala přítomnost moderních molekul (nezapomeňte zítra na velký článek o historii syntetické parfumerie!) a zklamalo je to. Dnes jsou zařazené v ekluzivkách a nikdo po nich nevzdechne… Prostě Molinard je nositel základních myšlenek a očekáváme čitelnou a spolehlivou kolekci. A přírodu. Ona nakonec i ta Habanita původně byla ingredience pro zvýraznění přirozené tabákové vůně a přídávala se do doutníků a dýmkového tabáku k vyvolání závislosti na kouření. To jsme se docela kulturně posunuli, za 90 let.

Molinard vedle pokusů s novými kolekcemi se v posledních letech pouští taky do výroby pandánů a odvozenin. A věnují se především rodinnému stříbru – Habanitě. Což je chvályhodné!
Starou dobrou nahradila v roce 2012 Habanita Eau de Parfum – pro mne důstojný zástupce. Někdo sice pláče po “staré krásce” v tom sloupcovitém flakonu se zlatým vrškem, ale po všech těch vynucených reformulacích původní receptury mi přišlo řešení “vezmeme formuli, kterou máme a je oblíbená, doplníme jí intenzitu a plnost na maximum původní úrovně a vydáme ji jako novinku EDP” jako vlastně velmi slušné vypořádání se se  zákazníky. Je vám jasné, že to není “ta pravá”. Ale krásná zůstává. To je základ. (Znáte ty jejich krásné 15ml kabelkáče?)

 
Následovala bílá Habanita L’Esprit v roce 2013, za mne celkem nudná a se zpocenou tanečnicí nemá nic moc společného. Kouřové tóny, celé to slavné dědictví, vyměnili za pudr. Nedokážu ji brát ani jako příbuznou, ale ani jako samostatnou vůni, není mi sympatická a ani se mi nelíbí. Je to takový kukaččí dcera. A nedivím se, že se Molinard snaží do téhle řady ještě něco přidat. Bílá měla být Habanitka, modernizovaná a odlehčená verze, která přivede k bestselleru mladší zákaznice. Ale pro ně je příliš jiná od mainstreamu, a na to, aby je navedla na cestu k černé, je od ní zase moc odlišná. Nefunguje to. A není to poprvé.

Teď se trochu vrátím. Pokus přiblížit Habanitu mladému publiku tady byl porvé v roce 1994. Tehdy, podle podobného vzorce jako u bílé, vyměnili kouřové složky za tehdy módní ovoce: křížaly, rozinky a broskve. Miss Habanita mladá a celkem nenáročná byla a taky pěkně lepkavá. Původně vyšla v takovém hladkém šiškovitém, neobvyklém flakonu, pak ji přelili do typického židovského náhrobku a krátkou dobu mezitím se dala pořídit v průhledném flakonu s červenou nálepkou a zlatou náprsenkou, jako má původní Habanita. Na trhu mainstreamu by asi úspěch měla, ale ve výlučné distribuci to bylo spíš “jednou a dost”. Stálým zákaznicím se nelíbila a jejich dcerám taky ne. A mně se na to ani ptát nemusíte, po pro mne zcela zbytečné a smrtelně jedovaté Nirmale asi dvojka na žebříčku “jděte s tím k šípku”.

V roce 2000 přišla na trh, opět v duchu moderních citrusových polívaček, Un Air d’Habanita. Tak ta se mi líbí. Tabák tady nahradil list černého rybízu, růže zůstala, citrusy a osmanthus to hezky odlehčily. Nejprve vyšla ve vlastním flakonku ve tvařu věže, později se dostala do pomníčku taky s červenou nálepkou. Cílovkou nebyly přímo mladé dívky, ale populární trh obecně. Vlastně proč se neujala? Nevím. Cena dobrá, vůně dobrá – prostě ti, kdo znali starou černou ji nepřijali (protože ta je univerzální, do zimy i do tepla, není nutné ji na léto vyměňovat za lehčí) a pro ty, kdo ji neznali, zůstala neviditelná. Já si myslím: vaše škoda!

 
Tak, a jsme u cíle, kde se všechny cesty k popularizaci Habanity sešly: konečně v Molinardu došli k tomu, že nemá cenu se snažit to osvědčené vylepšovat, a vystřelili pávě teď, na jaře 2016  “naředěnou” Habanitu La Cologne v průhledné lahvičce. Deklaruje sice jiné složení, ale ve finále to má být přesně to, jak se jmenuje: velmi odlehčená černá. Cologne tentokrát neznamená přítomnost cistrusů, ale koncentraci. A to je podle mne velmi dobrý krok. Jestli chtějí ke klasice přivést zákazníky, tak žádné svádění z vedlejších cestiček. Hezky polehoučku po tenkém, ale přímém, chodníčku, až se ocitnete na dálnici do havanského zahuleného pubu.

Pamatuju si, když jsem Habanitu zkoušela poprvé já: myslela jsem, že mne zabije! (A přitom si na ni okolí nikdy nestěžuje, ani na dotaz). Nastříkala jsem si nějaké oblečení (nikdy si nestříkám na kůži – vy ano?) a druhý den mi něco nádherně vonělo v koši na prádlo. Poznala jsem to hned, jen jsem nevěřila, že to může být tenhle brutál. A pak už to šlo. Prostě – pomaličku po tenké a přímé cestičce k cíli. Doufám, že mne nezklamou! Kdo by na ni měl chuť naslepo, tak teď je v zaváděcí akci se slevou 10€, takže 75ml stojí 75€ a dostanete jako dárek malou svíčku s její vůní.

 
Zdroj produktových fotek: Molinard.com