• MOLINARD: Habanita (zpocená Kubánka)

červenec 2011

Molinard, založený 1849, je jedna z nejstarších rodin v Grasse, dodnes nezávislý malý parfumér, a ti, jak už víme, si můžou dělat co chtějí, takže nemusejí reformulovat vůně podle požadavku trhu (bohužel podle evropské chemické legislativy ano), čili neplní do flakonu se slavným jménem módní pepřovky s karamelem a tuberózou, ale mají dost rozumu, aby zachovali staré osvědčené receptury, které si svoje zákazníky vždycky najdou.

Molinard chrlí jednu poměrně levnou i kvalitní (důležité vědět!) voděnku za druhou, vyrábí facelifty úspěšných vůní (budiž mu ke cti, že je přejmenovává, takže sice si sám vyrábí doma trochu zmatek v pojmenování, Les Fleurs de Provence: Violette není Les Fleurs: Violette, nicméně při zvýšené pozornosti se neošidíte, tím spíš, že flakony se liší).
Molinard vyráběl soliflorní vodičky a kolínské (verze některých z nich se vyrábějí dodnes, např. konvalinky – Muguet), ale v roce 1921 vyrobil unikátní produkt: aroma pro cigarety. Nová příchuť byla tak oblíbená, že ji v roce 1924 zabalili do flakonu Lalique a vznikla jedna z nejslavnějších vůní na světě: Habanita.
A ještě je zajímavé, že v roce 1900 se Molinard nastěhoval do továrny, kterou vyprojektoval Gustave Eiffel.

A ještě je zajímavé, že v roce 1900 se Molinard nastěhoval do továrny, kterou vyprojektoval Gustave Eiffel.
Zdroj foto: archiv Molinard

Destilerie.
Foto: archiv Molinard

Současná produkce Molinard.

Jak voní Habanita / Molinard?

Uvědomte si, že napsat recenzi vůně, která je narvaná pačuli, růží a tabákem je pro mne oběť. Já ji moc dobře znám, už jsem se s ní několikrát od té doby navoněla, ale stejně ji pořád nedokážu ohodnotit. Má své světlé momenty, ale má chvíle, kdy musí člověk dýchat otevřenou pusou. Tak prostě opíšu poznámky, tak jak je mám v bloku, a vyberte si, co se vám líbí.

• Start: Dokud je Habanita mokrá, je docela pěkná. Jak schne, začne se z ní dýmit, jako když hoří tabák v cigaretě, bohužel hoří i s vajglem (podobné kouzlo má kadidlo v Shalimaru). Orientálka, do které někdo převrátil vozík hořlavin. Toto fakt nejde.

• 20 minut: na ruce – sladká vanilka s nakouřeným tabákem, bacha! derou se kytky, asi jasmíny a růže; na svetru je pořád počáteční hořkost, vývoj má zpoždění, navíc je v ní nakyslá klovatina, asi to potřebuje lidskou kůži

• 40 minut: ruka – hořké složky mizí ve prospěch sladké, zahulené růže; na svetru furt nic

• 60 minut: zahulená putyka v rozpáleném hlavním městě, vydlážděném asfaltem a ulicemi zacpanými starými americkými auty, které spalují 12 litrů benzínu za hodinu; všichni se slezli v baru s koženými sedačkami, hulí tenké elegantní cigarety, pijou tmavý vanilkový rum, na parketu divoce tančí holka v šatech, co jsou jen cáry červené krajky, má dlouhé černé vlasy, ve výstřihu rudou růži a z tance ji polévá pot; mladí Kubánci v rozhalených košilích stojí u otevřeného baru, jehož sloupy podpírá stoletý břečťanový porost prorostlý jasmínem, dupou do rytmu po trávě, ze které teče šťáva a ulpívá jim na kožených botách a ti kluci taky hulí, vanilkové doutníky. Všichni tady hulí! A někomu před barem začala hořet pneumatika.

• Na svetru: zůstala dominantní vanilka a kytky, hořké složky se ztlumily; vlasy mám umyté citrusovým šamponem a medovým kondicionérem a spolu s Habanitou vytvořili lahodnpou mýdlovou kompozici; škoda, že to nejde zachytit

• 1,5 hodiny: konec flámu, dohořívá vajglové kadidlo, všichni z baru odešli, zůstal jen jasmín a vanilka. V téhle fázi se hodně podobá Shalimaru, dokonce i nějaký ten citrus by se našel; Shalimar takhle dlouho po startu už hořící složky ale rozchodil a nabízí jen krásnou vanilku; Habanita si jede pořád v zaněhnuté hulící stopě; těsně u kůže hrozně ostrá, ale siláž je vyvážená, pro okolí asi příjemná

• 4 hodiny (!!) – je horký den, potím se a čekala bych, že mne Habanita opustí – a ona je neúnavná. Vanilka doznívá, kytky uvadají, ale tabák a kůže hoří dál.

Báseň pro Habanitu.

Luca Turin tuhle vůni kdysi popsal jako “hypotetické dítě Marylin Monroe s Arthurem Millerem”, což sedí. Hořké a sladké složky se nečekaně střídají, kutálejí jedna přes druhou, jednou je nahoře Marylin, jednou Artur. Já nevím, jestli bych to nosila. Nicméně zpocená Kubánka má několik plus, kvůli kterým stojí na poličce a občas ji vytáhnu a zleju se od hlavy po paty (protože tohle si teda jen dva střiky nezaslouží): je dlouhotrvající, kromě Arabek intenzívně vonět několik hodin dokáže máloco; není nudná, pořád je co objevovat; není to žádná davovka, ještě jsem neslyšela, že by ji někdo běžně nosil (přestože ji lidi znají); má krásný flakon a vůbec je taková sympatická, má obličej, historii, příběh… Habanita je prostě nejen zpocená, ale hlavně zábavná a mám ji ráda, i když je pro mne její obličej příliš pikantní.

Kde koupíte Habanita / Molinard?

Na českých e-shopech není moc obvyklá, ale často ji najdete na Notinu tady nebo na Parfumdreams tady.

Nejlepší tipy na nákupy parfémů a kosmetiky: