• Noste fejky!

Nějaká definice? Fake je výsledek krádeže duševního vlastnictví autora – napodobení charakteristického díla, výrobku. Nejde jen o výrobky, co prodávají trhovci, označené logem podobným originálu. Každý “inspired by“ výrobek je fejk jako bejk, i když na něm nejsou značky. Parazituje na nápadu a každá argumetace, že “tam přece není logo” je nesmysl ve chvíli, kdy každý (zasvěcený) pozná, o jako kabelku, boty, šálu, brýle… má jít. A co ti nezasvěcení? Co babičky s Vuittonkama, které si je koupily proto, že je měl Vietnamec zrovna v akci? Nebo dámy, které si koupily drahou kabelku Vince Camuto, zdatně napodobující vesmírně drahý Hermés?

Co je fejk a co není fejk?

Ovšem: otázka duševního vlastnictví je jen otázkou legislativy, ne spravedlnosti nebo dokonce obecné morálky. Asi tak nějak sami cítíte, že nápady se krást nemají. Ale co když Marcu Jacobsovi nevadí, že se jeho tašky kopírují? Třeba si řekl, že už má peněz dost, tak ať si teď ty hezké kabelky užijí i ti chudší? A kdo určil tu správnou hranici? Byl Kolben falsifikátor Křižíka? Blbost, že. Napodobování je podstatou rozvoje, bez obšlehnutí kola, nástrojů, zbraní, technologií, krádeže hedvábné a papírové technologie by se lidstvo nerozvíjelo. Ukrást a zdokonalit, vývoj, evoluce!

Multibrand boutique v Ankaře: Hermés, Kors, dior, Tod´s, Vuitton v jedné výloze? Of cause! Tenhle má aspoň dveře.

Po nás spotřebitelích se chce, abychom se toho účastnili pod rouškou spravedlivého boje za osobní práva autorů. Jen propaganda! Jde pouze o boj za vyšší zisky výrobců, klasickou válku o víc peněz pro mocné, které nám pak laskavě dovolí vrazit do jejich každý rok skokově zdražujících kabelek. A víte co? Bojujte si tu válku sami! Netahjete nás do toho, svůj byzbys si ochraňujte sami a neuvalujte na lidi břímě pocitu viny za to, že si koupili kabelku, jaká se jim líbí. Vy na to máte čas i prostředky, vy na tom máte největší zájem – nebo spíš jediný; pokud některé z majitelek LV vadí, že stejnou kabelku si může každý koupit za pár desetikaček v Holešovicích, dobře jí tak, má nosit originální, nemasové kousky. A jestli si myslí, že se ošálit nedá, nechť se nenechá mýlit: “outlety” dnes prodávají fejky is “originálem” dokladu.

Tihle vám pošlou nějaký hotový doklad; v jiných shopech si sami můžete vybrat a nechat si udělat “originální” doklad z jakéhokoliv velkého butiku na světě.
Doporučuji si přečíst zdůvodnění originality na stránce, vtipné, of cause! http://www.lvbagonlineuk.co.uk/-ezp-36.html Vybrali jste si?

Noste fejky, jak chcete

Čili: můj postoj k nositelům fejků je jasný. Je mi to fuk. Ať si každý nosí, co chce.

Já fejky nenosím, moje požadavky na výrobky jsou kvalita a servis, kultura prodeje, líbí se mi, když mne prodavačky oprašují a mluví evropským jazykem, kterému rozumím. Vyhovuje mi, že boty koupené ve Francii můžu vyreklamovat v Praze, že mi sako do druhého dne zadarmo v pase zúží a přes prsa povolí, že na dovolené v Itálii si můžu koupit popruh ke kabelce,když mne přestane bavit nošení v ruce, že si ke kabátu pořídím za dva roky ladící šátek, že moje oblíbené boty budu vyrábět i za deset let, protože už se vyráběly před třiceti lety, že když se mi zlomí sponka na tři roky staré kabelce dostanu novou zadarmo a ještě se skleničkou šampaňského. Nerada nakupuju, musím to mít spojené se zážitkem, jinak nejdu! (To se ovšem netýká voňavek, to jdu kdykoliv a kamkoliv!). A asi bych se i styděla.

Nijak mne ale nepohoršují holky s falešnýma birkinkama ani šály s písmenky. Když to holky chtějí nosit, ať si užijou tu krásu, nestarám se o ně, ať se stará mravnostní policie LVMH (ostatně při bližším pohledu na vzácné kousky LV jsem došla k závěru, že jejich originální výrobky vypadají jako fejky skoro všechny, tak by mne zajímalo, jak to poznají).

Není to náhodou fejk polské tašky z trhu? Of cause!

Co se týká voňavek, jsem trochu citlivější. Samozřejmě se falšují jen ty nejprodávanější, nejmasovější vůně. Fejky parfémů mají dva zakládní levely.

• Level jedna: fejky “pravé”,

kde je v lahvičce, která vypadá jako originál, nalitý Orange Rain s cílem obelstít kupce.

S voňavkou na předloktí se do Pařížské procházet nepůjdete, protože její hodnota je službě, ne ve vzhledu. Člověk by řek, že to nemůže falsifikátory zajímat, protože přece lidi si čuchnou a poznají…ale není to tak. Cena vůní prestižních značek se šplhá nahoru a tak to zajímá i falzifikátory. Navíc nákup přes net, kdy nejde vůni zkusit a pak vrátit je ideální prostředí. A tak dámy chtivé levného Chanela, Diora, Gucciho…si musí dávat sakra pozor. Z drahých vůní se stal úplně obyčejný byznys, hokynářství, vytratila se elegance a sofistikovanost, důstojnost prodeje, jde jen o prachy. Pokud dostanete fejk při nákupu originálu, byl na vás spáchán podvod. Kdo riskne Chloe nebo Coco z ebay, dostane, co mu třeba. A kdo si koupí fejk zcela vědomě, třeba v Turecku, ten je hloupý, protože předem ví, že bude smrdět. Já, spotřebitel, pěstuju prevenci – vybírám si nemasové vůně, které nikoho nezajímá falšovat.

Falzifikátoři jsou důkladní, dám pár fotek do galerie: povšimněte si “značkových” papírových taštiček, dokonalých krabiček, vyleštěné výlohy (nestál za ní jediný originál). Někdy se dokonce rozohní tak, že vyrobí něco, o jehož originalitě by vás ani nenapadlo pochybovat, protože je to tak blbé, že si toho všimne i můj manžel (“Hele, existuje čokoládový Chanel?“). Vyřízla jsem pár detailů, abyste viděli sortiment, co vás může potkat. U některých vůní mne až zarazilo, že jim to stojí za to se tím zabývat. Je tam jeden flakon se srdíčkem a nápisem asi Caron, kdo pozná, o co jde, seznamte mne – já netuším… Fotky jsou staré 2 až 4 roky, takže dnes bude sortiment mnohem čerstvější, buďte ve střehu! (Fotky pocházejí z různých míst turecka).

• Druhá úroveň

je: lahvička zcela odlišná, obvykle laciný průmyslový spray, do kterého se plní vůně bezejmenné nebo s vlastním názvem a jen kdesi v pozadí poletuje informace “voní to jako…”.

To je třeba případ FM group, Yodeyma, Maybe (dobrý název pro napodobeniny), Essens, La Rive, Bi-Es….těch je! A u nás většinou z Polska. Stačí si na Mimáči zadat do vyhledávání “Gucci” v kategorii Parfémy a budet koukat, co všechno můžete mít. Pak jsou tady třeba Egypťani, kteří vykuleným evropským turistkám prodávají “esence, které dodáváme do Evropy výrobcům, oni si to pak už jen naředí a zabalí do flakonů”. Dámy jsou šťastné, že pořídily čistý parfém Shalimar za pár stovek (není to laciné) v krásném kýčovitém flakonu a Thierry Wasser by asi koukal na ty plantáže růží a levandule v poušti okolo Hurghady.

Tyhle dvě skupiny mají společné to, že spolupracují – polské “jako” vůně jsou často vyrobené právě tak, jak popisují na prezentacích polozubí Egypťani – naředěním toho, co se uvařilo někde v africké chemičce. Mají společný charakteristický pach v základu a po 5 minutách, kdy vyprchají horní složky, je už od sebe nerozlišíte. Poznáte je tak, že si čichnete v létě v tramvaji a ten chemický zápach, který tam ucítíte, pak najdete i v lahvičkách “jako”.  Mne to obtěžuje a bojuju za jejich nenošení, ale protože v MHD a v davech se moc nevyskytuju a v mém okolí už jsou všchni nakažení a nakupují aspoň na ElNinu, max. v Lidlu jejich “jako Coco”, je můj jen pasívní (osvěta), na chodník před Kotvu s transparentem si sednout nepůjdu.

Sofistikované fejky z arabské produkce

Mají dvě podskupiny a obě pocházejí z Asie. Jeden směr moc nesleduju, protože arabky tady má na starosti někdo jiný, tedy nic konkrétního ode mne nečekejte: jsou to výrobci arabských olejů, např. Rasasi, El Nabil a hromada dalších, kteří začali dodávat do Evropy.

Někdy na flakonu poznáte podobnost s původní vůní, někdy v popisu vůně, někdy napoví obrázek na krabičce (třeba vlčí máky na krabičkách El Nabilů), jindy ji jen vyčucháte (všechny čisté svěženky Rasasi jsou dupes evropských svěženek, který pak Arab by chtěl vonět jako hruška s mátou?). Vznikly tak, že muslimkám voněly těžko dostupné, ale především alkoholické, západní vůně. Místní výrobci s dlouholetou zkušeností využili díry na trhu a bestsellery namíchali z dostupných surovin a jako nosič použili muslimům beztresné oleje. Složení nabízí celou škálu surovin od čisté chemie v těch laciných olejích, až po drahé a dobré přírodní ingredience, kterých má Asie dostatek, víc než čehokoliv jiného hned po naftě.

Dnes už pro západní zákazníky vyrábějí i pohodlné lihové vůně s rozprašovačem. Výsledné vůně mají úroveň, projekci i longevity, obzvlášť ty dražší a je vlastně škoda, že nejsou moc známé, protože vzhledem k jejich potenciálu danému arabskými surovinami a know-how zděděném po Avicennovi aspirují na vítězství ned “svými” originály. Jde vlastně o arabské variace na evropské téma.

A druhý typ, a tady už vám dám konkrétní tipy, jsou rozlévané parfémy. Je jich víc a já vám s klidným srdcem doporučím jednu značku, na kterou jsem narazila před lety v Istanbulu (už jsem tady kdysi popisovala moje překvapení z falešného Chanelu No.5, který jsem si užila). Teď se D&D (doufám, že se to tak jmenuje!) objevil i v Praze. Myslím, že reklamu jsem vidšla na více místech a asi před rokem byl jeden “butik” na Budějovické u metra. Teď jsem na něj náhodou narazila v podloubí hotelu Marriot V Celnici. Možná je tam dlouho a vy už to víte, ale jak jsem psala výše, moc se pěšky a MHD po Praze nepohybuju, tedy nevím nic! Ceny jsou 50ml za 350Kč a 100ml za 500Kč.

Nemám fotky D&D, toto je konkurenční značka Black Point v Antalii. Stejný prodejní koncept. Dole vidíte prázdné flakony pravých vůní pro inspiraci, co byste mohli chtít. Vpravo ceny, 1TL = 10 Kč.

Nahoře kabelkáče a flakonky, do kterých vám naplní vybranou vůni.

Interiér prodejny je poněkud monotónní, připomíná mi soc real prodejny potravin; vzadu už si na zákazníky brousí zuby malý parfumér, dává si kávu k pročištění čichových buněk.

Testery jsou očíslované a slečna za pultem na požádání vytáhne seznam, které číslo čemu odpovídá. Já jsem si nemohla moc vybrat, mainstream moc nenosím a vůně neznám a navíc ten výběr byl nějaký divný, snad tam ani nebyly ty Marrionaud-hity. Nakonec jsem pro srovnání vybrala pět, z čehož jsem tu pátou už zapomněla, ale vím, že se mi zdála blbá (to jen pro výsledné skóre). Tedy:

1. ORGANZA / GIVENCHY: jo. To by šlo. S tímhle si ostudu neuděláte. Samozřemě chybí vrstevnatost originálu, ale protože originál je řvavý dryják, stejně to málokdo vnímá. Fejk nabídne to, co se lidem na Organze líbí: muškátový oříšek a omamné bílé květiny. Stačí. Bezva. Větší služba, než cena. Škoda, že přijdete o krásný flakonek.Celé odpoledne bez mrknutí oka v plné síle, cítím to i za sebou, na rukávu v koši na prádlo i teď (čtyři dny).
2. CABOTINE / GRES: naprosto identická. Kdoví, kde se Cabotinka dělá, ale víme, že je to čistá Spolana, možná, že i ve stejné fabrice, jako tenhle fejk. Rozdíl jsem nenašla, ovšem v tomhle případě je mizivý i cenový rozdíl, takže nevidím důvod, proč kupovat fejk, obzvlášť když prstýnek na flakonu originálu je tak roztomilý. Možná snad jen ve fázích občasné nedostupnosti v českých shopech.
3. L´INSTANT / GUERLAIN: nevím, kde k tomu došli, ale hitovky GUE neměli (v istanbulském shopu byla nabídka asi pětkrát větší, měli dokonce Chanel No. 5 Eau Premiere). Nejdřív jsem si nemohla vzpomenout, co jsem si to nechala dát na ruku, zvlášť vedle řvavé Organzy se to nějak nemohlo prosadit. Po nějaké době, možná půl hodiny, se vůně ustálila na čaji s citronem a už to byl ten starý, dobrý, známý L´Instant. Dobrý bez nadsázky, když ten zamotaný začátek překonáte, dostanete úplně věrnou kopii bez chybných tónů. Projekce i longevity jako “jako Organza”.
4. BABY DOLL / YSL: tomu se vyhněte. To nezkoušejte ani proto, abyste si ověřili, že nekecám. Originál voní jako vymydlená holčička s pytlíkem cukrátek v ruce. Tady to s něčím přehnali, zřejmě to měl být ten cassis, který je v YSL nadávkovaný s lékarnickou přesností. To se nepovedlo, od začátku do konce hořkost naprosto zastiňuje ovocné a vanilkové složky. Až jsem to tipovala spíš na řezavé pačuli a vůni bych přirovnala k nečemu, co nosí Derad, pačuli s generickou růží. To se mi nelíbilo vůbec, naštěstí to taky vůbec nedrželo, za dvě hodiny byl od toho pokoj. A přitom má tak jednoduché složení, ananas, rybíz, citrusy, vanilka, heliotrop, kde je problém? Prostě se to nepovedlo.
5. No a ještě bych přidala No.5 / CHANEL. Ten jsem zkoušela už dávno, ale pořád si pamatuju, jak mne překvapil. Jasně, nemůže být řeči o tom, jak se prolíná grasský jasmín s aldehydy a tureckou růží v č. p. a oproti EdT, kde už tenhle drahý pravý jasmín není a udělal místo ylangu a kosatci…pche! A koho to zajímá? Kdo to pozná? Kdo chce hezky klasicky aldehydově vonět pro potěchu okolí i sebe, ten si to s tímhle fejkem splní. Neobsahuje žádné indoly, jasmín není přírodní a na aldehydech se asi moc pokazit nedá. Růže je růže, kosatec je kosatec a to je všechno. Dobrý, dlouhý, výrazný.

Takže resumé?

Ať už je váš postoj k fejkům jakýkoliv, dávejte si u parfémů pozor. Ať nenaletíte a nesmrdíte, nebo ať předem zbytečně neodsoudíte něco, co vám splní dobrou službu. Negeneralizujte, ale pečlivě zkoušejte. A  kdyby náhodou bylo potřeba zaplatit tenhle měsíc něco jiného, neváhejte si v D&D (a určitě není jediná, já sama vím minimálně o jednom dalším podniku v Německu) najít oblíbenou a lacinou vůni. Raději, než jít do drogerie na Adidasy, dostanete lepší myšlenku se stejnou kvalitou.

Jestli chcete, noste fejky!