• VOŇAVÁ HISTÖRIE 6.: KONEČNĚ PAŘÍŽ + Promenade Plantée / Viaduc des arts, Paris (galerie)

Vzduch ve Versailles byl prosycen těžkými a dráždivými vůněmi. Obrovská spotřeba vůní v období problematické hygieny (voda v městech byla otrávená morem a mýt se či nemýt bylo fatální rozhodnutí) vyvolala poptávku, která vykrystalizovala v rozvoji největší parfumerské oblasti světa: Grasse v Jižní Francii. Místní výrobci dodnes odolávají konkurenčním vlivům a dodávají na světový trh nejkvalitnější suroviny i hotové parfémy.

Grasse: Rozmařilost je vůní ládovat nejen na sebe a kolam sebe, ale i do sebe. Růžové lístky a fialky v cukru, levandulový med, růže v medovém sirupu…

Konec 18. století a rozvoj vědy ukázal na původ nemocí v nedostatečné hygieně. Umytý člověk již nepotřeboval na tělo nanášet těžké, dusivé parfémy k zakrytí tělesného pachu a v Paříži založili dva mladí parfuméři v letech 1774 a 1775 specializované ochody s lehkými, květinovými parfémy: L. T. Piver a Houbigant.

Pohled z Île de la Cité. Opulentní, luxusní čtvrť na ostrově uprostřed Seiny, která dala mnohem později jméno parfému z řady Chanel Les Exclusifs : Bois de Iles

Bouřlivý rozvoj grasského parfumernictví je spojen s Napoleonem Bonaparte a jeho ženou Josefínou. Marnivá Josefína udávala tón v módě a francouzská šlechta, dychtící ji dostihnout, požadovala po parfumérech nové vůně ve velkých objemech. Poptávka po novinkách dala vzniknout typu vůní, který byl do té doby považován za extravaganci: složité květinové kompozice. V Grasse se zpracovávaly nejen místní suroviny, ale také velké množství vonných látek dovezených z francouzských kolonií. Díky levnému dovozu se stávaly parfémy dostupnější širšímu okruhu zájemců.

Ta si to pamatuje (tak aspoň jednu turistickou ať tady mám, ať to lidi poznají)

V 2. polovině 19. století byla objevena ropa a začalo se rozvíjet její chemické zpracování. Pro parfumerní průmysl se tím otevřela obrovská nová oblast umělých složek, které dál zlevnily vonné složky. Vedle parfumérů, kteří zpracovávají vlastní či nakoupené složky, vznikly nové subjekty na parfumerním trhu: výrobci složek a parfémové velkoobchody, i výrobci kompozic, které je dále nabízejí komerčním firmám, například výrobcům oděvů, sportovních potřeb, obuvi, pro prodej pod jejich komerční značkou.

Kdo četl Parfém od Patrika Süskinda, tak ví, že do nich nemá ani kopat, ani pohrdat: možná je to příští Jean Paul Guerlain a Thierry Wasser

Od počátku vzniku francouzské komory módních návrhářů Haute Couture na konci 19. století, která produkuje elitní zboží pouze pro vyvolené osoby, se její členové snažili rozšířit svoji produkci o masový produkt, který by jim zvyšoval zisky a budoval image i mimo extrémně bohatou klientelu, aniž by došlo k devalvaci značky; tímto produktem se staly parfémy.
Začátek 20. století zpřístupnil parfémy širokým vrstvám obyvatelstva a nastartoval moderní parfumerii i marketing.
(A to je všechno, co jste potřebovali o historii vědět, abyste si mohli přečíst seriál o parfémovém marketingu )

Všechny díly seriálu:

1. díl: Pravěk, Egypt a Řecko
2. díl: Stará Asie
3. díl: Středověká Evropa
4. díl: Nepřerušená tradice Indie, Číny a Japonska
5. díl: Zpět do Evropy
6. díl: Konečně Paříž
7. díl: Molekula vůně štěstí

Volba tématu pro galerii byla jasná jen zdánlivě. Ukazovat vám Eifelovku, La Maison Guerlain? Mám hezké fotky…non! Do Paříže jezdíme každý rok a hned při první návštěvě jsme si řekli, že se budeme vyhýbat turisktickým místům, ale užijeme si atmosféru a lidi (a místa, která známe z knížek – víte, kde visí Foucaltovo kyvadlo?). Že výlety s průvodcem si necháme na důchod (abychom se neztratili). Tak jsme za ty roky neviděli: Monu Lisu, Trocadero stříkat, Orsay, sýrový krámek, pralinkový krámek…v Louvru akorát nakupuju kabelky a indické tyčinky a navštěvuju tu luxusní barevnou toaletu za 2€. Nebyli jsme na nahoře Vítežném oblouku, ale zato jsem si pro radost zadrandila po Étoile ve vlastním autě jako jeptiška v Četníkovi.  Je to tak. Jsme ignoranti turistických slušností.
 V roce těhotenství jsme zvolili téma “parky a zahrady”. Věděli jste, že pařížská radnice zaměstnává stovky zahradníků, kteří se trvale starají o to, aby se v Příži lidem dobře žilo? A že přes různé finanční revoluce na radnici v zájmu šetření (předvolební sliby!) si na ně nikdy nikdo nedovolil sáhnout? Často se na ně ukazuje, vyčíslují náklady… je to jasný tah, jak projet volby. V Paříži je parků a veřejných zahrad na 450 a každý z nich je něčím zajímavý. Moc se mi líbí třeba Jitzchak Rabin Jardin u Mitterandovy knihovny, která má vlastní vinici (viničku) a ekologický statek (stateček), oranžerii a stanici mladých zahradníčků. Těžké rozhodování! Vybrala jsem nakonec jeden nový a vzdálenější od centra, trošku zapomenutý, tím víc atraktivní: Promenade Plantée /Viaduc des Arts ve 13 arrondismentu.

Abyste věděli, do čeho jdete, než to otevřete: s postupujícím věkem mne přepadá neschopnost myšlenku uchopit, ale hlavně opustit…

V seriálu jsou použity informace ze zdrojů: TISSERAND, R.: Umění aromaterapie; TREPKOVÁ, E., VONÁŠEK, F.: Vůně a parfémy; GROOM, Nigel: Průvodce parfémy; MURRAY, Margaret A.: Saqqara Mastabas