• PARFUMS DE NICOLAÏ: Musc Monoï (kdy jindy by mělo být léto)

Poslední rok asi není čínský rok prasete, neb já jsem vepř a osud mi nepřeje. Alespoň ten osud voňavkový, protože přísun nových vůní je v přímé úměře s počtem zdravotních potíží spojených se ztrátou čichu. Buď něco kvete, vysemeňuje se, pouští chlupy, nebo je zima, nebo je horko a klimatizace…no a tak jsem ani nemohla o víkendu otevřít red-box, protože jsem necítila ani když se mi upekly brambory v hrnci (že jsem neslyšela minutku? Asi nějaká alergie.)
Dnes mi dorazily dvě obálky, jedna zajímavější než druhá, jedna z Londýna, druhá z Paříže, řekla jsem si: Ha! Znamení! Zkoušej! , tak jsem si střihla a vytáhla značkuu, ke které mám vlastně taky už pěkně dlouhý zdravotní dluh, stále odkládanou reportáž z butiku a laboratoře Patricie Nicolai. Snad si trošku vylepším skóre oslavnou ódou na tuhle velejemnou letní novinkou. Původně jsem měla v úmyslu přehrát recenzi jasmínovky s calonem na Derada, ale zaujal mne kokos ve složení a tak se mi zalíbila, že začnu…a Derad taky jistě něco pak napíše.

 
Víme, že trpím na kokos. Jinak bych na něco, v čem je jasmín a chemický mořský tón calone, ani nepomyslela. Ale ten kokos a taky to, že na obálce vzorku jsou vyfocené FRANGIPÁNY (ha! Další znamení!) mi stisklo palec na rozpračovači. Žádný frangipán ale ve složení není! BTW: ta záměna květů frangipani (plumeria) s tiaré (Gardenia tahitensis) nebo dokonce jasmínem je poměrně častá.
 

Květ frangipánu, plumérie, je totiž ohromně krásný a grafikům se prostě líbí víc než podobně zatočený, ale poněkud skromný květ tiaré. Podívejte se do regálů s opalovacími krémy, sprcháči a tělovými mléky v Rossmanovi a DMku a celkem bych se vsadila, že tam aspoň jeden omyl najdete. Ale komu by vadila krása!

Open – up: moje máma pěstovala za bolšána citrusy z pecek kubánských pomerančů, citronů z Koreje a španělských mandarinek propašovaných ze západního Německa. Rostlinky vypadaly všechny stejně, ona ale dokázala přesně určit, co je co: rozemnula lístek v prstech. A petitgrain na začátku téhle vůně je totožný s vůní listu kubánského nesladkého pomeranče. Poněkud suchá, ale výrazně citrusová a nesladká vůně s výrazně zeleným podtextem listů. A do toho popichuje něco dřevitého, možná santál, nebo spíš větvičky pomerančovníku.

Ovšem tenhle akord je jen taková hračička na začátku, která chvilku poletuje nad perfektní, víc než autentickou vůní oleje monoi – extrakt z květů tiaré v kokosovém oleji. Rozumíte tomu “víc než autentická”? Tahle vůně nic z těch bílých květů neviděla. Je to čistá chemie. Patricia de Nicolai nahrazuje často ve svých vůních přírodní složky tak, že vytvoří autentickou vůni původní suroviny z jiných, chemických látek. Výhodou je jednak cena ingrediencí, i když vývoj je dražší (přesto ceny vůní Patricia de Nicolai se drží ve velmi příjemné cenové hladině; proto mne zaráží jejich celkem malá známost a obliba). Tady použila benzyl salicilát, látku, která v opalovacích krémech vytváří dojem pláže: lehká, mírně balsamická, sladce a nevýrazně květinová. V parfémech se často používá pouze jako fixátor, nosná vlna nebo vycpávka, zesilovač, pro vůni sladkých výazných květin. V Musc Monoi /  Parfums de Nicolai je dominantní a naopak ona je jen zabarvená tropickými květinami: jasmínem, ylang-ylangem a magnolií. Kdo máte rád některou z těchto květin, tady najdete všechny v naprosto hyperrealistické podobě: prostě v té, jak si květiny představujete, čisťounké, bez přírodních zápachů, indolů, tlejících stonků a listů… a já tam mám i vzdušnou tuberózu, žvýkačkovitou a velmi něžnou.

Kokos…kokos? Kokos vlastně identifikujete až po rozležení vůně. Čekala jsem téměř gurmánskou pecku ve stylu Bronze Goddess 2008 / Estée Lauder. Z kokosu už zbyl jen dojem: bezcharakterní, pouze dodává mléčnost květům a chvílemi se mi převažuje až do vanilky. Ta tady není! Divné. A stejně citlivě je zapracovaný mořský calone (to znáte, studené modré vody od Davidoff): přesná zkušená ruka homeopatky do směsi uronila jen slzičku, takže si vůbec nepředstavujte melounovou průtrž mračen jakou Davidoffa – nenene, tady jen pozvedává vůni od země, nad písek pláže, jako když lehounký větřík zvedá šátek na pláži, cítíte ho na tváři, ale nechladí. Skoro neexistuje, jen o něm víte.
Po krátkém petitgrainovém úvodu se vůně překulí do vzdušné bílé květinovky, vůně opalovacího krému, jemně uzemněné starým dobrým živočišným pižmem. Není to ten typ čistého prádla z Guerlainů, ani teplé z Chanelů. Vzali ho asi z nějaké chyprovky z 80. let. To by šlo. Díky tomu není nudná a fádní jako Ilang Ivohibe / Parfumerie Generale, která mne hrozně zklamala. Na koncise ještě jednou objeví calone, má asi trošku větší výdrž, než ostatní složky, ale už jen tak dohrává. Siláž Musc monoi je opulentní, ale lehká a vzdušná. Vlaje za mnou jako uvázaný hedvábný šál s námořnickými symboly. Výdrž je střední, to zajímavé se odehraje v prvních třech hodinách a pak to chce přiživit pro nový zážitek. Ale to už je úděl letniček a já to mám vlastně ráda.

Nechápu: nesnáším calone, nemám ráda jasmín, nezajímá mne fádní magnolie a ylang-ylang. Miluju kokos, který tady hraje poslední housle, vlastně ani ne housle, je ta takový ten chudáček trianglista, co si cinkne čtyřikrát za celou Malou noční hudbu. Čím mne zaujala plážová Musc Monoi? Je ZAJÍMAVÁ a zábavná, něžným způsobem atraktivní. Absolutně vyvážená. V tom je její hlavní kouzlo pro mne: všechny složky jsou v dokonalé rovnováze, nic není navíc, nic nechybí. Všechny nástroje hrají samy o sobě profesionálně, jejich souzvuk je přesný. Perfektní harmonie. Těší mne to, mám ráda dokonalost.
Líbí se mi a jsem zvědavá, co na ni řekne hledač ideálního jasmínu Derad.