Pytle (pod očima) pryč! Díl 1: EISENBERG EYE CONTOUR GEL + galerie: Großglockner Hochalpenstraße

Nepomůže na to nic! Jen tři týdny válení u moře s dostatkem spánku, vlákniny a tekutin. Ale když zrovna nejste u moře, tak buď můžete vypadat jako vačnatec, nebo to maskovat kosmetickými barvivy nebo zahájit dlouhodobý a skoro marný boj. Ale pro ten pocit…
Prostředky na váčky pod očima, které jsem zkusila, mají pro mne jeden zásadní problém: všechny jsou založené na chladivé hydrataci, což znamená, že neobsahují žáden tuk a výživu. Tedy nepečují, neživí, nepřepínají. Nemají žádný dlouhodobý efekt, vždycky pomůžou jen na chvilku a pytle neodstraňují trvale, ale jen na tu dobu, co je máte na ksichtě. Nedají se používat celodenně a občas mají dokonce dost vysušující efekt, takže noční  výživa jen zadotuje deficit získaný během dne a neposkytne nic navíc. Vždycky, když jsem se pustila do nějaké denní odpytlovací kúry, musela jsem ji vyvážit intenzívní noční výživou a moje denní kosmetická spotřeba tak převýšila denní spotřebu mého sportovního auta v kombinovaném provozu centrem Prahy zácpou do práce. Za ty roky, ehm, jsem vyzkoušela všechno dost a našla jsem dvě věci, které fungují a i s ohledem na jejich nevýhody, je můžu doporučit na vylepšení vzhledu očního okolí. Čili: moje oblíbené odpytlovače jsou…

• Eisenberg EYE CONTOUR GEL

Fakt uživatelsky nepříjemná věc: vazký gel je nepohodlný při nanášení, špatně a nerovnoměrně se rozmazává, po namázání štípe a pne, vyvolává pocit sucha okolo očí. A to je asi ono, to pnutí: protože za pět minut vypadáte, no, když ne jako vaše dcera školačka, tak jako její starší spolužačka! Efekt je bezvadný, překvapivý. Jestli vám babička vyprávěla, že si před zábavou natírala obličej bílkem, který zaschnul, smrsknul se a natáhnul pleť jak kůži na bubínku, tak máte srovnání; a tuším, že i do pocitu: nanesená hmota vytvoří jakousi fólii, která se napne a drží oční okolí ve stavu a vzhledu vyhlazeného celofánu. Pokožka se narovná a zmizí drobné, ale i hlubší vrásky, a dokonce pytlíky se jakoby zahladí. Není to úplně tak, že by zmizely, ale jakoby se srovnají s jejich okolím a jsou méně nápadné. A myslím, že se i srovnala barva pleti. Při každém mrknutí tah celofánu cítíte, ale do půlhodinky si na to zvyknete. A dá se na to i malovat.

Efekt je dlouhodobý; pokud se nenalíčíte a sedíte třeba v klimatizované kanceláři, je fajn se přes den domáznout. Jako báze pod oční makeup vydrží celý den. Na jiných partiích obličeje napínací efekt nefunguje, i když i tam samozřejmě dobře hydratuje, ale vyrovnávací efekt asi pracuje jen s velejemnou kůžičkou kolem očí. Na omak je pokožka hladká a vlhká, vlažná, udržuje si hydrataci. Pozor, nepřežeňte to s aplikací! Víc gelu neznamená lepší vzhled, ale jen to, že se vám na pokožce nahromadí želatina, která nebude chtít zaschnout, a když jo tak udělá lepkavou hromádku. Je třeba opravdu pečlivě vklepat malé množství.
Rada alergika: zkuste před koupí ze vzorku, je lehce dráždivý a na podrážděném místě pleti na lícní kosti mi vyvolal okamžitě „lišej“.

Co teď, jaký je výsledek? Vypadat dobře za cenu nepohodlí, nebo chceme přirozenost? Já lobuju pro A. Pečlivá aplikace nezabere víc času, než denní nalíčení očí a pokud se nemalujete, tak ty dvě minutky tomu taky věnovat můžete. Pro ty, kdo jsou zvyklé mít a obličeji nátěr, ten zvláštní pocit nebude neobvyklý; a přírodní typy si musejí říct, že v určitém věku prostě už nebudou vstávat s pocitem právě rozvitého kvítku a tohle k tomu patří. Nakonec nateklé oči taky vyvolávají „pocity“.

Myslím, že u nás je jediným distributorem Sephora, při objednání ze stránek Eisenberg Paris zaplatíte krvavých 77 Euro, ale pozor! Za 300 ml.  A koukněte se na ty krásné šátky…

Zítra něco levnějšího: Vichy (tyčinka – jaksetovlastnějmenuje?)

Nemám fotky, gel Eisenberg jsem spotřebovala a z Vichy se mi setřel text, yvpadá úplně blbě, takže? Chcete ochlazení, že? Tak jeďtě na ledovec! Třeba na Grossglockner, ledovec Pasterze v rakouských Alpách, blízko italských hranic. Placená vysokohorská vahlídková silnice (ano, ano, autem, ne pěšky) Großglockner Hochalpenstraße vás zavede k nejvyšší hoře Rakouska Grossglockner a jednomu z největších ledovců v Evropě Pasterzee (Pasterzenkees). Cesta je pořádně strmá, nesmí se tam brzdit, jak nabádají cedule kolem cesty, jen fikaně řadit. Fakt pro vyspělé řidiče! Nahoře bylo kolem nuly, pršelo a padlo pár vloček, což není nic divného první týden v září, že, no a druhý zářijový týden už tam mají závěje. Celá vysokorská cesta je malebná. Menší ledovce jsou skoro v každém vysokém sedle, tají a potoky, které z nich vytékají tvoří desítky vodopádů. I kultovní zvířata patří k téhle oblasti: ptáci, savci dravci, licho i sudo koptníci…jednorožce jsme neviděli, ale sviště jsme zahlédli. Je to ludra velká jako kočka, žádná myš nebo křeček! V suvenýr shopech měli stovky krámů se svišti (svištěmi? svištěti?) svišťama?). V jednom z nich jsme rozezvučeli celý stojan s plyšáky – každý z nich po zmáčknutí břicha zapískal a pak vydával zvuky podle zaměření a libosti turisty – někteří jódlovali, jiní zpívali pastorále, vydali zvuk otevřeného piva, nejčastěji ale pronesli „PROSIT!“ a někteří si pak krkli (nebo to byl ten chlápek za mnou v kožených H-hose?), s tím krkáním fakt nelžu! Kdyby nepřišla domorodá Gertruda se na nás podívat a nemuseli jsme koupit dva pohledy po nestoudném euru, tak bychom se možná dočkali i svištích prdů.
To nejnevlídnější na fotkách je sám ledovec Pasterze. Vrch není vidět, je schovaný v mracích a za vrcholem kopce. Grossglockner, ze kterého ledovec „vytéká“, jsme přes mraky taky neviděli. Ledovec je dlouhý 10 km – to je zhruba to, co vidíte. Tající led v hlubokém údolí vytváří jezera a řeky. Je to celé nepředstavitelně obrovské, obrázkem to nejde zprostředkovat. I na místě to celé sice vypadá jako blbá sjezdovka, ale pak na dně zahlídnete lidi, kteří nejsou u kaluží skoro vidět. Stejně ale je nepředstavitelné, že vidíte plochu celého Zlína.
Ty bílé čárky na svahu kopce jsou řeky, které stékají z vrcholů a ztrácí se ve štěrku vysoko nad povrchem ledovce. Pod ledem, na kterém leží štěrk, podtečou pod ledovec a spojí se v řece, která z ledovce dole vytéká. Praskliny v ledu na dně jsou větší, než kterýkoliv barák na sídlišti.
Všechno tam je tak strašlivě nevlídné, že máte pocit, že jste narazili na hlavní vchod do pekla. Ale ne, je to příliš vysoko. Autem se dá dojet na vyhlídkovou plošinu až nad ledovec (je tam obrovský parkovací dům), kdo má nohy, může lanovkou na dno údolí k ústí ledovce anebo se vydat na Zlatou expedici tunely po úbočí nad ledovcem, ostatním je k dispozici muzeum a restaurace s místními sýry (vynikající!), hustým jogurtem a štrůdlem s domácím tvarohem nebo jabkama – málo těsta, málo cukru, hodně náplně. Ochutnat! Dospělým to tak nevadí, ale 5 týdenním žabám je třeba se teple obléct, nad ledovcem byl fičák a teplota okolo nuly. Jeďte se tam podívat, tak někdy v létě, jestli chcete zažít kousek Grónska uprostřed poklidného mírného a mírového a mírumilovného evropského pásma. A jako bonus: maminčino mrňavé sportovní auto, všechny oblečky, co potřebuje mrně a maminka, kočárek a postýlka a lahvičky a plínky a vanička a když se tam vejde mimino, tak jede taky…my prostě od malinka rádi spolu cestujeme.