RANIA J.: pařížská Asie
Za touto novou a zajímavou značkou stojí Rania Jouaneh, neobyčejně sympatická parfumérka původem z Blízkého Východu, vystudovaná a usídlená v Paříži. V současné době pod svým jménem vytvořila pět parfémů, na které se teď podíváme.
Oud Assam – díky svému původu asi Rania chápe, že správná oudová vůně se bez oudového úvodu neobejde. Taky ale není na hlavu padlá a jelikož žije a prodává v Evropě, nechá fekálnímu entrée ve ztlumené podobě jen slabou minutku – dvě, ale díkybohu za to. Hlavní hrdina parfému ale nevyměkne a i po osprchování zůstává drsným, leč pohledným týpkem. Oháknutý špičkově namíchaným orient-kořením a se špacírkou z drahého dřeva v pohodě udělá dojem v anglickém klubu a naopak v putyce plné kriminálníků bude navzdory svým drahým šatům budit respekt. Tohle je dokonale vybalancovaná rovnováha mezi syrovostí a uhlazeností, něco jako Bond Daniel Craiga. A navíc to krásně voní. I po odečtení oudu by zbyla skvělá pánská vůně, stylem zhruba něco mezi Passion Boisée a Dior Homme, jen jemnější a určitě by po ní sáhlo dost žen. Mimochodem titulní surovina není navzdory názvu vůně z Indie, ale z Laosu. Rania podle svých slov chtěla tímto parfémem vzdát hold dnes už téměř neexistujícímu Assamskému oudu.
Lavande 44 se představí jako sladká, suchá ambra. Z ní vypučí obdobně suché kvítky levandule a už to jede – vanilka (nebo tonka, nevím), na špičku nože gurmánského koření, závan z prázdného rumového soudku. Zase všechno suché, hvězdný prach. Vůně pak působí temně, horce a sladce jako hřích. Už vím, co mi to připomíná – Japon Noir! Čuch, čuch.. oproti Fordovi Lavande 44 postrádá kouř a dřevité tóny, nebo nejsou tak výsadní a zase se pyšní tou levandulí. Levandulovou vůní bych ale Lavande 44 nenazval, je to luxusní koření k večerním šatům. Manželé se můžou servat o to, kdo si ji vezme na sebe 🙂
Na Rose Ishtar jsem se těšil, zvědavý, jak si s ní Rania poradí. Podobně jako její sestry je sladká. Budu-li se soustředit čistě na aroma samotné růže, voní svěže jako mladé květy nebo poupata a vyznačuje se ovoci podobnou lehkostí. Nezaznamenávám žádnou šťavnatost ani obligátní rosu na okvětních lístcích. Růže je doplněná zřetelným ambrovým nádechem a sušším dřevitým základem. Nijak zvlášť se neline do okolí, naopak se časem čím dál víc podobá skin scentu, potěší především svou nositelku. Ani náhodou nehledejte těžkost a omamnost, které růži k nelibosti mnohých často doprovázejí. Je to pěkný a povedený parfém a oceňuju, že se nejedná o dalšího zástupce nudného “věrného” pojetí, nerozeznatelného od růžového oleje nebo esence. Na druhou stranu se nedá mluvit ani o vyloženě originálním nebo inovativním zpracování. (Tuhle poznámku je ovšem třeba vnímat s vědomím, že jako milovník růží přímo pasu po divných a výstředních parfémech s královnou květin). Rose Ishtar je lehká ambrová růže pro holky.
Ambre Loup – typická ambra po arabsku, sladká a lahodná jak med. Zprvu jsem pozoroval slabý živočišný tón, možná je to jediný důkaz přítomnosti oudu, jenž se ve vůni podle oficiálního složení nachází, nebo je to nějaký pižmoň. Buď jak buď, vlčí stadium (název se dá přeložit jako Vlčí ambra) má jen krátké trvání a nastupuje avizovaná laskomina. Je jemně podbarvená stopou dýmu z orientálně kořeněného kadidla, nepostrádá obdobný vanilko/tonkový nádech jaký jsme zaznamenali v Lavande a všechno to spojuje prvotřídní ambra. Přísahal bych, že takhle musí vonět pravá ambra z moře, ale není tam, Rania ji vytvořila z pryskyřic a silic. No, k čertu s pravou, když ta napodobená voní takhle! Už jste to v různých recenzích četli x-krát, ale fakt mám chuť si olíznout ruku, tak ukrutně lákavě to voní. Možná je AL až příliš gurmánsky svůdná vůně na to, abych ji mohl nosit – jenom z testování mám v jenom kuse pusu plnou slin. To jsem ještě nezažil. Houby vlk – Ambra Ambrosia je to!
Když jsem na sebe naplácal Jasmin Kâma, zaplnil mi nos indolickým smrádkem, a to tak intenzivním, že jsem přemýšlel jestli se vzorek nezkazil. No, chvíli jsem si musel počkat, ale rozhodně mi to stálo za to. Ten původně ne moc příjemný úsek jasmínu se přetavil ve velice příjemný hořký tón. Přesto mám pocit, že parfém v mé vialce není přesně tím, čím jej jeho tvůrkyně chtěla mít a raději se k JK vrátím znovu, až seženu vzorek z jiného zdroje.
Θ
PS: Parfémy se dají koupit za slušné peníze na stránkách značky (www.raniaj.com) a nabízí tam i vzorky – všech pět vůní za 8 Euro! Vzhledem ke kvalitě je to skoro zadarmo a povinnost pro každého průzkumníka niche. Howgh!
